Blogy a mazání komentářů

Občas mám chuť mapsat blog, nicméně v mé rovnici má dáti - dal, mi ta celá snaha nevychází. Tohle téma se však týká nás všech, a já se pokusím to celé rozebrat a zároveň nabídnout i jiné možnosti. Podívejme se nejdříve na to, jak k tomu různí blogeři přistupují, a v čem tkví výhody a nevýhody daného postoje.

1)Celý to smažu
Je to možná častější u nováčků, ale není to pravidlem. Autor napíše skvělej blog, mistrovské dílo a pak se diví, že my z toho tak odvařený nejsme... jak je to možný, vždyť v těch vzkazích pro mě ti chlapi udělaj snad všechno! Takovej nevděk. Ano, týká se to spíše žen. Tady sis spletla lokál holka, tohle není ani webka, ani povídky (taky se občas nějaká splete). Tady tě nikdo nebalí, naopak ty jdeš s kůží na trh. Pokud to neustojíš, je nám líto.

Máme tu expertky, kterým se nelíbí komentáře, následně to smažou a napíšou znovu, to je mimořádně otravné a kontraproduktivní. Taky se mi nelíbí všechny komentáře pod mýma blogama, k těm se dostanu obecně později, ale představa, že to tam dám znovu, to fakt ne. Protože pro mě, je blog otisk času, vznikl v nějaké době, situaci, bylo u toho nějaké publikum a takové, jaké to je, je to stoprocentně autentické.

Občas se pod blbým blogem rozvine zajímavá diskuze, o kterou následně všichni přijdeme. Nikdo nenapíše první blog skvělej, u těch duchapřítomných je skvělé pozorovat, jak se každým blogem autor zlepšuje a vtiskává jim svůj rukopis. Pokud autor není schopen snášet kritiku, doporučuju neblogovat.

2)Komentáře
Dřív to tu měly pod palcem opičky. Když se strhla hádka, a cítil jsem potřebu se někoho zastat, tak jsem se snažil být maximálně autentický, a následně se mi mnohdy objevilo v upozorněních "Váš komentář byl nahlášen/smazán/porušuje pravidla". A pak docházelo k fragmentaci pod blogy, najednou chyběly reakce, nebyla žádná historie toho, co kdo napsal, pokud jste u toho zrovna nebyli.

Teď má nad svými blogy moc sám autor, a ačkoliv se to zdá býti lepším řešením, za mne vůbec. Za mě je už problematické, pokud může člověk sám smazat svoji reakci. Protože jednak pak mnohdy vypadá oblast pod blogem jako ementál, a nebo dokonce jako okousanej ementál. Autor něco smaže, něco nechá, takže tam visí nějakej pohrobek reakcí na komentáře, a reakce na ten pohrobek zase smazané. Tím to celé nabývá informační hodnoty nula.

Jak z toho ven
--------------------
VIP má jednu obrovskou výhodu, neomezený seznam blokovaných. Každý tu máme své prudiče... pointa je ta, že buď je někdo řekněme málo oduševnělý, a bereme to jako obecný fakt, a tento jedinec se projevuje svérázným způsobem všude stejně... a nebo se tak projevuje jen u nás. A takových zas tolik není, tam se vyplatí ta ignorace. Pokud mě většina za něco kritizuje, neměl bych řešit, že mi někdo závidí, protože je latentní homosexuál/bisexuál (protože to jsme všichni) a bojí se, přiznat si to, ale měl bych se zamyslet, zda náhodou nepíšu houna.

Dovolím si malou odbočku k těm, kteří obecně na internetu někoho opakovaně kritizují, ale zároveň toho člověka čtou nebo sledují. Za mě je to absolutní nonsens. Jsou lidi, kteří tu mají potenciál, s něčím souhlasím, s něčím ne, vedeme diskuzi - pokud toho je daný jedinec schopen, něco si přečtu a něco ne. Ale pokud mi někdo přijde marnej, nebo neschopen vést diskuze, nelezu mu do jeho prostoru, nechť má jiné čtenáře či publikum.

Nicméně, vrátím se k těm alternativním možnostem, a za nejlepší model fungování komentářů pod blogama osobně považuju ten, kdy má autor možnost komentáře skrýt, případně každý má možnost si zobrazit komentáře všechny/nejlepší, případně udělat nějaký karmický systém, to už je jedno. Ale tak, aby bylo možno, zobrazit si komentáře všechny (pro toho, kdo chce).

Jak to vidíte Vy, co by Vám jako blogujícím/komentujícím nejvíce vyhovovalo?