Názor, místo ptáka

Každý, kdo někdy otevřel inbox na jakékoli seznamce, ví, že to není pro slabé povahy. Za hodinu ti dorazí víc penisů než do ordinace urologa za celý den. Vzkazy od mužů s profilem "chci_te_mrdat_6969", kteří se ptají „kolik za všechno + anál bez + kamarád se bude koukat?“, se střídají s poctivou dávkou chlapského sebeprezentačního umění: od rozmazaných selfie v zrcadle po zprávy psané CAPS LOCKEM BEZ INTERPUNKCE.

A mezi tím občas – ale opravdu jen občas – blikne notifikace, u které si neříkáš: „Už zase“, ale místo toho: „Hele… tohle vypadá jako slova v logickém pořadí.“

Třeba takhle mi jednoho dne přišla zpráva. Žádné „ukaž prsa“, žádné „ukaž víc“, žádné „já bych tě“. Místo toho:

„Zaujalo mě, že už nepíšeš o jednotlivcích, ale spíš o kategoriích mužů. Že se to z osobních historek trochu posunulo. Zhoršilo se to, nebo jen víc upouštíš páru?“

Ano. Použil slovo "kategoriích" bez urážky. Ano, četl celý blog, nejen názvy. A ano, nechtěl mě opravit, zachránit ani diagnostikovat.

Už to by stačilo na diplom za lidskost. Ale on šel dál. Vtipně, slušně, a dokonce s pochopením napsal, že ho zajímá, co mě k tomu vedlo. Žádné mentorování. Jen zájem....

A tak jsme si napsali pár vět. Já napsala, že už prostě nefiltruju, protože když má být život jízda, tak ať to aspoň stojí za blog. A on? On nezmizel. Ani se nezeptal, co mám na sobě. Jen četl dál. A odpověděl. A mimochodem, poznal rozdíl mezi zájmem a inventurou. To je dneska víc sexy než břišáky a auto na leasing.

V tomhle zvláštním světě, kde chlapi místo „ahoj“ píšou „vymrdám ti prdel“, a považujou to za romantiku, to bylo jako když ti v pekle nabídnou zmrzlinu. Jo, vypatlané zprávy stále vedou – ale občas se najde někdo, kdo nehuláká z dálky místo pozdravu „pojď mi ho vyhonit“ a místo toho se fakt... zeptá.

Tohle mě baví víc... to, že se někdy povede narazit na člověka, který si neplete tělo s majetkem, a empatii s předohrou. Na někoho, kdo ví, že když si chceš koupit hodinu, neměl bys začínat větou „ukaž kozy“. Na někoho, kdo čte mezi řádky. Na někoho, kdo když píše, má víc v hlavě než v rozkroku.

Takže… díky. Za tu zprávu. Za to souvětí. Za nadhled. A za to, že ses dokázal stát zapamatovatelnějším než pan „ukažkozy“ a jeho fotka, kterou bych si přála smazat nejen z paměti telefonu, ale i z podvědomí.

A jestli tohle někdo čte a říká si: „Ale co když je to slušnej chlap a ona si z něj dělá srandu?“ Ne. Tady si srandu nedělám. Tohle je čistá pochvala. Jen zabalená ve vrstvě ironie – protože tak to tady u mě chodí.