Zpátky k reálnému seznámení

Rozumím tomu, proč je pro spoustu mužů dnes jednodušší seznamovat se online. Je to pohodlné, člověk má pocit, že má neomezené možnosti a může všechno řešit z bezpečí domova. Jenže čím víc si s muži píšu, tím víc vidím, že jim to často spíš ubližuje než pomáhá. Píšou mi, že jsou zklamaní, když si přečtu jejich zprávu a už neodepíšu, nebo že mají pocit, že ženy na seznamkách nejsou upřímné. Chápu je, jenže právě v tom je kouzlo i past online světa. Na internetu je všechno rychlé a povrchní, lidi si píšou s desítkami jiných a když odpověď nepřijde, berou to jako odmítnutí. Jenže o to vůbec nejde. Často radím, aby zkusili vypnout mobil, odložit počítač a jít mezi lidi. Protože teprve tam se ukáže, kdo má opravdu odvahu a chuť poznávat druhé. Venku nejde schovat nejistotu za upravenou fotku nebo naučenou větu. Tam hraje roli pohled, úsměv, tón hlasu a celková energie člověka. Když někoho potkáte osobně, hned cítíte, jestli tam něco je, nebo ne. Online seznamky tenhle přirozený kontakt úplně potlačují a mění ho na hru čísel. Muži často zapomenou, že reálné seznámení může být daleko jednodušší, když zkusí být sami sebou a nečekají ideální scénář. Chápu, že odmítnutí bolí, ale když se to stane tváří v tvář, aspoň víte, že jste to zkusili opravdově. Online se to ztratí mezi stovkami zpráv a pocitem, že všechno je zbytečné. Možná by proto mnoha mužům prospělo si od seznamky na chvíli odpočinout, jít ven, usmát se na někoho a zjistit, že svět tam venku pořád funguje.