Střípky mého Já

Tak jo, většinou se zdejších výzev neúčastním, neoznačuji se ani za blogera, protože většina mých myšlenek končí spíše v koši nebo zapomenutá skrytá v bezedném archivu, ale tato mi přijde vlastně fajn. Alespoň to budou mít všichni lovci černé na bílém.

Nepopíšu se tu od A do Z, protože každý z nás je mužem/ženou mnoha tváří a nehodí se zveřejňovat všechno. I já mám mnoho tváří. Každou svojí roli se snažím hrát perfektně.

Jsem introvert a to jakože velký. S tím se pojí spousta nepříjemností. Tedy nebývá snadné mě ulovit venku ani po internetu. V běžném světě jsem šedá myška, nevyčnívám z davu oblečením ani vizáží, natož chováním. V práci oblékám uniformu s tváří profesionála. To jsem rázem respektovaná vážená, někteří lidé ze mne mají strach. Právem. Nejsem vždy posel dobrých zpráv, klidu ani míru. Moje ruce nedrží jen živé. Zubatá je moje tichá společnice. Jsou bitvy, které nelze vyhrát.

Vrána k vráně sedá a já vždy měla slabost pro muže v uniformách. Samozřejmě na nich oceňuji takové kvality jako že jejich život také řídí rozpis služeb a nedostatek času na partnerky a rodinu, protože já jsem samostatná jednotka a nesnesu muže za prdelí každý den. Ale nesporný fakt je, že mužům uniformy všeho druhu prostě sluší a činí z nich opravdové muže. Byly doby, kdy jsem se za nimi otáčela při každé příležitosti. To se mnou umělo zacvičit až tak, že na myšlení tady byla rázem kunda. S postupem času se ale omrzí všechno, stejně jako sbírání cínových vojáčků. Kdo to má furt všechno oprašovat a leštit? Dneska už vyžaduji aby v obalu byl i nějaký charakter a intelekt. No a většinu času se spokojím s jedním max dvěma a ještě ocením, když ten druhý je bi a ve volnu otravuje zadní vrátka jiným hochům. Protože já jsem lenoch a nemám jí plechovou.

Sex mám ráda, ale pořád říkám, že je pro mě snadnější dosáhnout vrcholu na horách než v posteli, byť v prvním případě vypadám víc na umření. Na rozdíl od mužů tedy na svém orgasmu absolutně nelpím. To bych se na to totiž mohla rovnou vysrat nebo to elegantně vyřešit během dvou minutek vibroušem. Naopak nejraději mám starý dobrý flirt. To mě naopak dobíjí víc než ona mechanická výměna genetických informací.

Mám smysl pro humor. Občas jsem trošku škodolibá a ráda si hraju. Mnoho mužů tak raději utahám jinými aktivitami, protože na sex vlastně nemám chuť, což zjistím většinou v nejméně vhodnou chvíli. Tenhle trabl jsem vyřešila výběrem vhodných parťáků, kteří ve mně nevidí objekt své sexuální touhy a pokud náhodou jo, tak to umí ovládat.

Jsem tradičně submisivní tvor, ale když si to situace žádá umím převzít i otěže, protože i pohled na klečícího nebo jakkoliv bezmocného muže mě umí nažhavit. V posteli umím být i pořádné zvíře. Ráda říkám že jsem lvice. Velice ráda totiž spím pokud se mi poštěstí. A když nespím, tak jsem na lovu. Nikoliv však svého krále, ale dobrého jídla. Protože jídlo je život.

Jsem mazlíček. Velice ráda zkoumám erotogenní zóny pokud je čas a prostor. Všechno to kreslení map jazykem, vyznačování cest polibky a jemné doteky, masáže. Tak je i hodina málo. Miluji mužské ruce. Mají vždycky tolik co vyprávět. Pohled na ně mě umí vzrušit stejně jako nahá pěkná hruď. Vůči nahotě jsem ale díky své práci jinak imunní. Jen nahé tělo mě prostě nerozpálí. Já potřebuji kompletní balíček. Někdy jsem ale pouhá coura, která chce jen více či méně poslušně podržet a nemuset nic dělat. Někdy zasloužím zmalovat prdel jak kraslici, svázat, spoutat, omrdat a ponechat svému osudu, někdy jsem na zastřelení, ale jindy bych zasloužila i na rukou nosit a uctívat jako bohyni. Jo a někdy nevím co chci, ale musím to mít a nejlépe hned.

Jsem milovaná, jsem nenáviděná....jsem jako rozbité zrcadlo a zde máte pár mých střípků.