Příběh staré Prahy - soutěžní

Celý tento příběh by se nestal nebýt spousty snad až osudových náhod a faktů. Jsem z Pražského Žižkova, narodila jsem se tam a celý život tam žiji, chodila jsem tam do školy, na brigády, na mejdany i do barů. A protože Žižkov je v relativním centru Prahy, už jako malá jsem slýchávala různé příhody, báje a pověsti, že se v Praze kradou děti, že na Václaváku každý den někoho zavraždí, že je Praha plná mafiánů nebo že je na Karlově náměstí největší síť dealerů drog v Evropě.
A tak, když se rodiče odvážili mě pustit ven a povolili mi noční návrat, chodili jsme s kamarády nejen po Žižkově, ale i do centra na legendární Václavské náměstí. Že se tam v noci bojí i dospělý chlap jsme věděli, my to však brávali jako takové bobříky odvahy. Nejednou jsem utekla, když na mě zavolal nějaký feťák nebo opilec, ale tak už to u bobříků chodí, že se někdy nevyvedou.
Když jsem byla starší, tedy věk mezi vydáním občanky a plnoletostí, chodívala jsem na ono náměstí na brigádu do jedné restaurace. Jako nezletilá jsem končila nejpozději v deset večer, to už ale náměstí ožije všemi možnými pochybnými existencemi. A tak že na mě pokřikovalo nějaké individuum jsem bez problémů ignorovala, že mi někdo nabízel drogy jsem odmítala nebo dělala hluchou, jednoho dne mě ale zaskočil jeden klučina. Ten den bylo všechno trochu jinak. Z brigády jsem nešla směrem k Vaškovi, jako obvykle, ale na druhou stranu na Můstek a pak doleva. Strýc měl v jednom hotelu padesátiny. Moc jsem ho neznala, ale po práci jsem tam za rodiči měla zajít. Cestou mě oslovil mladý docela sympatický kluk. Byl čistě a v pohodě oblečený, nevypadal opile ani jinak omámen, mluvil česky bez přízvuku. „Slečno, můžu se zeptat?“ oslovil mě. „No,“ reaguji trochu odtažitě. Myslela jsem, že se ztratil a chce poradit cestu k nějakému hotelu. „Kolik berete za půl hodiny prcání?“ zeptal se. Koukala jsem na něj jako na debila, odsekla, že neprcám a zrychlenou chůzí odešla. Naštěstí mě nepronásledoval a já dorazila do restaurace. Když jsem příhodu zmínila, vyprávěli mi spoustu historek, ať už jedna paní povídala, tak osobní zkušenosti. Názvy ulic v Praze si kromě těch velmi známých a v okolí mého bydliště nepamatuji, že je v Praze ulice Perlová jsem nevěděla, nebo něco mi to říkalo, ale nic jsem si s tím nespojovala a hlavně jsem nevěděla, kde to je. Že jsem v noci prošla kolem vyhlášené uličky neřesti jsem netušila a ani jsem v ní žádné podezřelé lidi neviděla. Avšak nemyslete si, nebyla jsem oblečená nijak vyzývavě, žádné minišaty, žádné vysoké lodičky, nechápu, možná jen zoufalost, nadrženost či jiná momentální indispozice.
Život šel dál, já si udělala řidičák a odmaturovala, přihlásila se na vysokou, našla jsem si přítele a žila docela běžný spokojený studentský život. Příhodu, jak si mě borec spletl se šlapkou jsem vyprávěla každému na potkání jako největší trapas v životě a vlastně nad tím docela často přemýšlela, ne tedy o kariéře pouliční společnice, spíše o tom, jak je možné, že jinak v civilizovaném městě a v civilizované zemi může fungovat místo řekněme pod svícnem. Na internetu se lze dočíst spoustu historek, příhod, incidentů a kuriozit. Existence uličky lásky nahlodávala mou zvědavost a na mou odvahu si brnkala jako na kytaru. V nějaké slabší chvilce po dvou skleničkách červeného jsem udělala něco, co bych do sebe nikdy neřekla. Byla letní noc, ručička na hodinách se přehoupla do dalšího dne, když jsem si oblékla minišaty s holými zády, obula červené lodičky a vyrazila „na lov“. Na šteklích jsem přešla celé náměstí bez většího povšimnutí. Byla jsem trochu zklamaná, že na mě nikdo nezavolal, nehvízdnul, připadala jsem si neatraktivně. Přišla jsem na okraj Perlové ulice. Byla prázdná, jen v dáli byl slyšet hluk opilců. Ulici jsem prošla celou. Potkala jsem jeden pár, skupinku tří holek a jednoho staršího pána. Bez jakékoliv reakce, ať už pozitivní či negativní. Nezvyklá chodit na podpatcích a po noční procházce jsem docela vystřízlivěla a začala se bát. Všechny ty vykládačky z dětství jsem najednou reálně viděla před sebou. Zalezla jsem do prvního otevřeného baru a objednala si panáka. Seděla jsem u baru a nabírala odvahu vyjít ven a jít domů. Kluci mě zvali na drink. Až na mě přišla únava, vyrazila jsem domů.
Cestou přes Perlovou ulici jsem byla svědkem oněch legend. Holka ne o moc starší než já se chvíli vybavovala s chlapíkem, evidentně šlapka, pak ho vzala za ruku a zmizela v jednom z domů. Přímo proti mně šel tak čtyřicátník. „Vykouříš mě za pětikilo?“ zeptal se bez pozdravení. „Ne,“ řekla jsem bez zastavení. Už si mě nevšímal. Na konci ulice vyšel z malé skupinky lidí řekla bych padesátník, německy mě pozdravil a zeptal se, zda německy umím. Potvrdila jsem, ale moc jsem si svými znalostmi jistá nebyla, zvlášť v oblasti sexu. Občas jsem nějaké slovíčko nerozuměla, občas si nějaké domyslela a čas od času si ho domyslela i správně. Naštěstí němčinu doplňoval angličtinou, což už mi něco říkalo. Chtěl sex a líbání, mělo jít o rychlovku a nabízel sto eur. Jeho knírek ani pivní břicho se mi nelíbilo, vlastně se mi vzhledově nelíbil celý, spíš byl problém věk, jinak vypadal čistě a slušně. Šla jsem sem jen zjistit, jak to tu skutečně v noci vypadá. Nebylo v plánu se prodávat. Když jsem ho ale viděla, zamyslela jsem se, že mít sto eur nebo je nemít je docela rozdíl. V hlavě se mi probudila ta rebelka, ta holka, co běhala po Václaváku a plnila bobříky odvahy a překvapivě pro mě jsem nabídku přijala. Alkohol zřejmě udělal své. Klepala jsem se nervozitou jako ratlík. „Kam půjdeme?“ zeptal se ten muž. „Nikam,“ řekla jsem nejistě. Z internetu a z povídání jsem znala historky, jak to dvojice dělají přímo na ulici, nikdo to tu ale neprovozoval, všechny dámy si své pány odváděly do domu. „Jako tady?“ ptá se nejistě Němec. „Jo,“ odpovím. „Na ulici?“ ujišťuje se. „Jo,“ zase řeknu. Je víc než jasné, že to odmítne. Na jednu stranu jsem ráda, na tu druhou zklamaná. „OK,“ řekne muž a strčí mi do ruky bankovku. Koukám zaskočeně. Když si ji neschovávám, přimáčkne mě k sobě a jeho knír mě začne škrábat po tváři, jeho zvláštně slizký jazyk olizuje ten můj. Už mi to nepřijde jako nejlepší nápad. Vyhrne mi šaty nad pas a opře mě o omítku. Během cucání laškuje s mými kalhotkami. Nervózně se koukám okolo. Kolemjdoucí si nás buď nevšímají nebo na nás naopak zírají jako na zjevení. Cítím se špatně. Frajer mě vysadí na parapet do nějakého okna. Sedím vysoko. Sundá mi kalhotky a hodí je na zem. Roztáhne mi nohy a jeho knírek mě začne škrábat na pipině. Jazykem se mě snaží dráždit. Mám volnou hlavu, kontroluji situaci, což mi vyhovuje. Bojím se, aby mě někdo nepoznal. Kolem jde pár, oba koukají do země jako bychom tam nebyli. Naštěstí je neznám, zkusím tiše zasténat. Slyšet to museli, ale nekoukli se. Přestal lízat, rozepnul si kalhoty a vytáhnul svého pindíka. Byl scvrklý, malý, srandovní. Sundal mě z okna a chtěl, abych kouřila. V podřepu jsem nezkušeně balancovala na lodičkách a snažila se mu ho při hledání rovnováhy neukousnout. Trochu ztvrdnul, ale jako za mlada už to nebylo. Dráždila jsem mu žalud i lehkým kousáním až dosáhnul zjevně maximální tvrdosti. Za ruku mě postavil a svléknul mi šaty. Stála jsem nahá na ulici na dohled od nejznámějšího českého náměstí. Byl to adrenalin větší než na horské dráze. Odněkud vytáhnul kondom a nasadil si ho. Sklouzával mu a já měla strach, aby nezůstal navždy ve mně. Jednu nohu jsem vyšvihla jako baletka na sedlo jízdního kola, které vedle nás parkovalo, opřela se o zeď a pak už jen ucítila tlak. Stát na jedné botě s podpatkem bylo ještě složitější než v nich dřepět. S každým přírazem, jinak řečeno nárazem jeho břicha do mého jsem riskovala vyvrtnutý kotník a tak jsem ho požádala o přestávku, zula se a dala pokyn, že jsme připravená. Bylo to divné a sexy zároveň. Zvuk přírazů spolu s mými vzdechy se nesly daleko tichou ulicí. Neomdlévala jsem slastí, nebyl to můj nejlepší sex, přesto mě to bavilo. Ne že se nabízím, ale že jsem to zkusila, protože v životě se má zkusit všechno. Na ulici se objevily kolegyně. Mladá neznámá dívka jim leze do rajónu. Ty byly jediné, co si mě prohlížely. Nervózně jsem je pozorovala a kdyby jedna jediná začala telefonovat, aby zdrhám před strachem z policie. Nestalo se to. Na ulici se objevovali další lidé. Koukali na nás, občas zakřičeli něco jako „jen jí dej, couře“ a odešli. Kolegyně si na protějším koutě ulice čapla, vytáhla péro klienta a pustila se do něj. Najednou jsem si nepřipadala tak osaměle, tak hloupě. Strejda ho ze mě vytáhnul, vcelku násilně změnil mou polohu do předklonu a opřená o dům šel do mě zezadu. Prsa mi tancovala v jeho rytmu, tempo prcání bralo na síle a já byla čím dál víc hlučnější. Pohladil mě po vlasech, vytáhnul ho, strhl z něj kondom a vystříkal se mi na záda. Po několika oklepáních mě plácnul přes zadek, dal mi pusu, obléknul se a nechal mě tam. Konečně jsem schovala do kabelky výdělek a opět jsem tam byla jediná, co provozovala nejstarší řemeslo. Mrdka stékající mi mezi půlkami mě znervózňovala od okamžiku, kdy jsem zjistila, že nemá kapesníčky. Normálně je nosím vždy, ale miniaturní kabelka pojmula sotva mobil. Kalhotky pohozené na dlažbě jsem na sebe už vzít nechtěla, proto jsem je schovala do tašky, oblékla šaty, boty vzala do ruky a kličkující mezi zvratky, střepy, vajgly a kamínky se vydala domů. Stékající kapičky lásky na mě pozvolna zasychaly.
Druhý den ráno jsem se cítila strašně. Co jsem to udělala? Jako bych zabila ducha důstojnosti, jako bych proklela vlastní mámu, svého přítele. Spadla jsem na dno společnosti?! Pocity a hormony se ve mě praly jako indiáni a kovbojové. Čertík v mé hlavě mě tam zval znova, vždyť tolik si nevydělám ani za tři dny, svědomí mi však plakalo, že jsem nejhorší člověk na světě. A co pipina? Té se to docela líbilo. Mají i holky mozek v kalhotách? A takto se to ve mně pralo, spadla jsem na morální dno, zároveň to jako úplně špatné nebylo. Přiznám se, že bych někdy chtěla být chlap, vyprázdnit pytel a být v pohodě.