Liška v kurníku

Rozkaz zněl jasně: „Do konce měsíce vybrat loňskou dovolenou.“ Tak zavelel náš generální ředitel a já se jen usmál. Podobná nařízení jsou každý rok a podobné věci nikdo nebere vážně. Blížil se konec měsíce a začalo se šuškat, že nejde o žert, že to letos myslí opravdu vážně. Lidí v práci začalo ubývat a hrozilo, že tam pan ředitel zůstane sám. Jak to dopadlo netuším, přišel mi e-mail, že abych to stihl, zítra už chodit nemám. Vypnul jsem tedy počítač i služební mobil, sedl do auta a cestou přemýšlel, co podniknu.
Usmyslel jsem si splnit si takový maličký sen a zavítat do nějakého pořádného pražského strip baru. Nadržená moravská kancelářská krysa si užije Prahu, to byl plán. Sedl jsem k internetu a začal hledat nějaké to ubytování, protože zůstat celou noc v takovém podniku není dobrý nápad. A i když to přátelé nechápou, oblíbil jsem si hostely. Ne proto, že se mi nelíbí luxus, ne proto, že bych byl až takový škudla, jednoduše proto, že v hostelu, tedy v pokoji, kde spí i dvacet úplně cizích lidí, obě pohlaví spolu, je vyšší pravděpodobnost na nějaký ten lidský kontakt. A tak jsem si na Václaváku jednu postel zamluvil.
Druhý den okolo poledne sedám na vlak, protože v centru parkovat nechcete a jedu do Prahy. Přicházím na recepci hostelu, předkládám potvrzení a čekám na kartičku. „Pane Sováku,“ říká pan recepční, „nyní máme málo hostů a tak hosty rozdělujeme na ženské a pánské pokoje.“ Tak takovou větou vás dokáže zklamat. „Máme buď volnou postel v šestnáctilůžkovém pokoji, kde jsou ale pouze ženy, anebo Vás můžeme ubytovat v pokoji pro dvacet lidí, ale budete tam sám. Kterou postel chcete?“ uculí se pán na recepci. Mozek se mi zpomalí, pták si stoupne a mě jen v hlavě proletí, jak si ne moc trapně říct o ty holky. Celý rudý tedy odpovím, že mám rád společnost a že tedy poprosím o ten ženský. Recepčnímu je všechno jasné, předá mi kartičku a popřeje příjemný pobyt. Nepochybně bude. Přijdu na pokoj a tam je osm dvoupatrových postelí, všude rozvěšené ručníky, osušky, trička, šaty a další svršky, jen na jediné posteli je krásně ustláno. Rozhlédnu se po pokoji. Na jedné posteli leží holka, pokrčené nohy, na nich tablet, sluchátka v uších a na něco kouká. Jen se na mě letmo koukne a věnuje se své zábavě. Má jen tričko a kalhotky. U vedlejší postele růžový kufr. Úplně si představuji paničku, nějaká barbína. Miniaturní noční košilka leží na postýlce. Prohlédnu si každou postel a představuji si její dívky. Jsem jako liška v kurníku, jen lovit. Svléknu se do trenek, lehnu na postel, dám si do uší sluchátka a pařím hry na mobilu v očekávání, že přijde nějaká další slečna. Strip bar otevírá až za dlouho, času dost. Uběhne možná půl hodinka a přijdou dvě holky. Mají postele uprostřed nad sebou. Hnědovláska si ihned po příchodu sundá tričko a další hodinku tráví v pokoji nahoře jen v podprsence. Druhá zůstává oblečená, spolu jedí brambůrky a pomlouvají kamarádky, jako bych tam ani nebyl. Občas tam někdo přijde, něco si vezme a hned zmizí. Začalo se šeřit a přišla ta Barbie. Představoval jsem si ji úplně jinak, moc namalovaná nebyla. Byla hezká, ale čekal jsem úplně něco jiného. Mé lehké zklamání dlouho netrvalo. Dlouho se přehrabovala v tom svém kufru. Pak se svlékla donaha, zamotala do osušky, vzala kosmetickou kabelku a odešla z pokoje. V trenkách bylo zase málo místa. Vrátila se, oblékla si tu titěrnou košilku, lehla si na bok a četla knížku na čtečce. Několikrát jsem při změně polohy zahlédnul její klín. Přišla další holka, malinkatá zrzka, svlékla šaty, pod kterými měla jen kalhotky a oblékla tričko a legíny. Pod polštář jsem opatrně schoval mobil tak, aby natáčel prostor pokoje. Nikdo si nikoho nevšímal. Sundal jsem si trenky, vytáhnul z tašky osušku a jako pán tvorstva bez známek studu se vztyčeným pérem prošel středem pokoje směrem ke dveřím, kde jsem si ho teprve schoval. V pokoji bylo ticho, bodejť by ne, něco takového jistě neviděly. Stejně frajersky jsem se vrátil a lehl si. Úd postupem času povadnul a lehl si do peřin. Výjimečně nějaká nakoukla. Vzal jsem mobil, dal si sluchátka a prohlédnul si reakce. Ty dvě kamarádky se na sebe jen usmály, něco velmi tiše řekly a vrátily se k původní konverzaci. Barbie vidět nešlo, byla mimo záběr a ta zrzka ležela, tedy taky nevím.
Holky si mě nevšímaly a já hrál skutečně jen hry na mobilu a odpočítával minuty do otevírací doby podniku. Ta kamarádka, co neměla tričko, udělala přesně to co já. Svlékla se úplně donaha, osušku si hodila přes rameno, šampón vzala do ruky, prošla kolem mé postele, koukla na mě a zmizela za rohem. Hned si stoupnul. Měl jsem rozporuplné pocity. Mám jít za ním? Dělala si ze mě jen srandu?
Cítil jsem takový tlak. Jako by na mých bedrech spočívala váha celého světa. Co mám udělat? Měl jsem pocit, jako by na mě všechny koukaly, přitom se nedíval nikdo. Vstal jsem, znovu se zabalil do osušky a vyšel na chodbu. Nikdo na ní nebyl. Potichu jsem chodil kolem sprch a poslouchal. Sprchy byly unisex a byly roztroušené po chodbě, prostě vždy dveře a vcelku velká místnost s háčky a sprchou. Tiše jsem chodil ode dveří ke dveřím a poslouchal. U jedněch jsem zaslechl tekoucí vodu. Vzal jsem za kliku, bylo zamčeno. Opřel jsem se o zeď a čekal. Po notné chvíli zachrastil zámek, dveře se otevřely a vyšla. Vyměnili jsme si pohledy a beze slov šla směrem k našemu pokoji. Pár minut jsem čekal, aby nebylo divné, že se vracím tak brzy a i já se vrátil na pokoj. Tam nic nenasvědčovalo ani pomlouvání, ani že by mě jakkoliv řešily, prostě jako by bylo vše jen v mé hlavě.
Lehnul jsem si, přikryl se a koukal, zda mě ještě nějaká nějak překvapí. Vždy jsem zavřel oči a opatrně je otevřel, slyšel-li jsem jakýkoliv zvuk. Postupně chodily další slečny, bohužel zpravidla stydlivější, do sprch odešly ve venkovním oblečení a vrátily se ve spacím úboru. Pod peřinou jsem si s ním opatrně hrál, hladil ho. Byl jsem potichu, ani jsem nepípnul. Zrzka vstala z postele a šla ke dveřím. Nevěnoval jsem jí příliš pozornost a pokračoval v předchozí činnosti. V okamžiku jsem byl bez peřiny. Ptáka jsem svíral v ruce. Pohledy všech holek směřovaly ke mně. Místností se nesl zrzčin chichot. Pustil jsem ho, posadil se a natáhnul se po přikrývce. Zrzka uskočila. Vstal jsem a s chloubou vztyčenou hrdě dopředu vyrazil za zlodějkou. Ta zacouvala ke dveřím a pak se mi vzdala. S peřinou v ruce se vracím k posteli, za blikání blesku z mobilů, z čehož jsem nadšený nebyl. Jak to, že byly připravené? Musely být nějak domluvené. Zrzka si zajela rukou pod šortky a sedla si ke mně na postel. Vzrušení se neslo pokojem jako porno wifinou. Chňapla za něj svou teplou dlaní jako pilot za řídící páku. Letadlo prudce stoupalo a klesalo, což vzbudilo zájem ostatních cestujících, ze kterým snad díky turbulencím padalo oblečení jako švestky ze stromu. Přítomné zahradnice obsadily mou postel bez pozvání jako když kukačka naklade vajíčka do cizího hnízda. Hnízdečko lásky bylo plné, div se samotnou vahou nepropadlo do sklepa. Ptáčkové se na něj vrhli jako mláďata na žížalu. Má žížala však byla spíše had. Had, o který bojovala spousta rtíků a později i pipinek. Byla to velmi zvláštní, spontánní, divoká a nezapomenutelná akce. Ležel jsem a střídavě se líbal se třemi dívkami. Koho jsem zrovna mrdal, to opravdu netuším. Její úzká štěrbinka svírala můj úd jako batole svůj dudlík. Rajtovala na mě, připomínalo mi to Velkou Pardubickou, na klisnička měla grády. Má výdrž předčila očekávání, neudělal jsem se do první, ani do podobně úzkých spolubydlících, ale střídal jsem je skoro rychleji než vteřinová ručička oběhla své kolečko. Jako poslední jsem si vzal do parády zrzatou rebelku. Všechny holky se prstili samy a koukaly na nás jako na porno v televizi. Položil jsem ji na záda, naslinil jí ji, žaludem to rozetřel a šup do ní. Byla nejvlhčí, z její jeskyňky by šly plnit lahvičky od lubrikantů. Zapřel jsem se, nohy jí dal skoro k hlavě a jak misionáři šířili víru, já na misionáře šířil slast. Křičela šílenstvím, sténala slastí, prsa lítala jako když se ke kozám do výběru dostane vlk. Vil jsem na měsíc a vypustil zásobu bělavého moku. Oprcal jsem všechny, ani na jednu jsem nezapomněl. Koukám si na ptáka, stále mi stojí. Mám pocit, že jsem stále v ní, cítím vlhko.
Otevřu oči. Ležím na boku a dívám se do pokoje. Slyším poklidné vydechování holek, buď spí nebo už vyrazily do města. Byl to jen sen. Je ráno. Ležím nahý na posteli a pták se mi utápí v loužičce. Měl jsem mokrý sen. Kouknu na hodinky, strip bar je už zavřený. Tentokrát potichu a bez zbytečného upozorňování na sebe se vytrácím z pokoje. Ještě že v tom nemusím být další noc, povzdechnu si, když jdu směrem k vlakovému nádraží. A víte co, jsem škudla. Jsem rád, že jsem ušetřit za kávu za 150 Kč a za pivo za tři kila. Uspokojený jsem, tak co má být. Jsem to ale vychytralý lišák.