Novinářka - soutěžní

Nikdy jsem nebyl příliš průbojný v oblasti podnikání a seberozvoje obecně. Nebo jsem si to o sobě myslel. Když jsme třeba na střední škole prodávali a nakupovali učebnice, na rozdíl od spolužáků, kteří dokázali po roce používání prodávat se ziskem, mě se to nikdy nepodařilo a byl jsem rád, že jsem neprodělal. V různých online hrách se mi prodávat a kšeftovat se zbraněmi a doplňky vyloženě nedařilo a když jsem při škole zkoušel podnikat, byl jsem rád, že jsem se dostal z červených čísel. Po maturitě jsem nastoupil v nedaleké firmě jako dělník a postavili mě k automatu.
Možná pomohlo štěstí, náhoda, osud či nejsem tak k zahození, jak jsem si myslel, ale po dvou letech přišla sama od sebe nabídka na vyšší kancelářskou pozici samozřejmě s lepším finančním ohodnocením. Kariérní postup jsem přijal. Mnoho let je mi trnem v oku jeden místní klášter, který chátrá. Byl velmi zajímavý jak svou historií, tak i architekturou. Bohužel úřady se k němu nestavěly nijak a používaly ho jen jako předvolební téma, proto jsem se rozhodl pokusit se dostat do rady města. Kontaktoval jsem předsedu místního hnutí, nějakou dobu jsme se scházeli, plánovali předvolební kampaň, roznášel jsem letáčky, platil si reklamu na internetu a můj ksicht se začal objevoval ve městě. Volby dopadly fiaskem, prohráli jsme na plné čáře. Štěstí se mě však drželo i tentokrát a kontaktoval mě lídr kandidátky z jiné celostátní strany, zda bych do toho s nimi nešel, že se lidem nechce vysedávat na zasedáních a tak jsem se stal nestraníkem za jejich stranu.
Cokoliv prosadit jako jednotlivec bylo náročné a proto jsem vydával čím dál víc energie na přesvědčování spolustraníků i opozice a začal se ze mě stávat vlastně politik. Uběhl nějaký ten pátek, já přebíhal mezi svou stálou prací a městským úřadem a chvílemi jsem toho měl nad hlavu.
Jednoho dne mi zazvonil telefon, na druhé straně byl krajský koordinátor strany. Nabídnul mi či mě možná požádal o souhlas s umístěním mého jména na kandidátku při krajských volbách. Nemusel mě ani dlouho chlácholit, že o mě lidi mají povědomí, že píšu články do novin a že se o něco snažím, že by to mohlo při volbách pomoci. Souhlasil jsem s tím, že budu na samotném konci kandidátky, protože už tak mi to zabíralo spoustu času.
V krajských volbách jsme skončili druzí, utvořili jsme však koalici s třetí stranou a tak jsme získali většinu. Voliči mě preferenčními hlasy poslali do první poloviny a stal jsem se největším skokanem strany. Z původní práce mě uvolnili a nastoupil jsem jako zastupitel na krajský úřad, přičemž jsem stále zůstal ve své první politické funkci. Práce to byla poměrně náročná, nepovzbudivá a mnohdy nudná. Na vše potřebujete mít vypracovanou studii, jejíž vypracování trvá dlouho a ne vždy je její výsledek takový, jaký si představujete. Když necháte vypracovat třetí studii po nějaké úpravě, ozve se opozice, že plýtvám penězi daňových poplatníků a začnou mě rozmazávat regionální média. A takto jsem zaujal paní Součkovou, dnešním slovníkem by se dala nazvat jako investigativní reportérka s obrovskou ambicí dostat se výš. Z počátku jsem jí docela ochotně poskytoval rozhovory, měla o mě zájem a co si budeme nalhávat, rostlo mi ego. Jenže v podstatě v každém článku ze mě udělala pitomce, protože mé slova shodila buď ona sama nebo někdo podobně iniciativní z opozice jako ona. Iniciativní jsem byl zřejmě i já, dostal jsem kancelář a asistentku Terezu, tedy slečnu Černickou. Rozhovory jsem přestal ochotně dávat a s novináři jsem komunikoval výhradně na tiskových konferencích pod kontrolou slečny Brázdové, která v případě kontroverzní otázky tiskovku velmi rychle ukončila a novinářku Součkovou raději nepouštěla ke slovu.
Články o mé osobě vycházely čím dál méně častěji, ale když vyšly, stály za to. Z živnostenského rejstříku z mého mládí jde vyčíst ledaco, na internetu byly k nalezení historie webových stránek a tak jsem měl první větší skandál – Zastupitel provozoval sexshop! Otiskly to i celostátní noviny a já se dostal poprvé do povědomí široké veřejnosti. Nu co, špatná reklama taky reklama, myslel jsem si tehdy, i když Brázdová z tiskového se mnou nesouhlasila už tenkrát.
S tou stavbou, kvůli které jsem do toho všeho šel, jsem to prohrával na plné čáře. Bohužel patřila úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových, což je úřad, na který jsem neměl vůbec žádný vliv a který upřednostňoval finanční zájmy před historií objektu. Nadřízeným orgánem tohoto úřadu je ministerstvo financí, kde pracuje pan Gahura. S ním jsem se do té doby neznal, ale pocházel ze stejného kraje jako já a dokázal jsem ho přesvědčit, aby mi s tím pomohl. Spolupráce s ním za moc nestála, ke všemu měl pohádku, proč to nejde a nic se nikam nehýbalo. Pokusil jsem se dokonce kontaktovat paní ministryni a snažil jsem se dostat více do jejího povědomí, snažil jsem se dostat na ministerstvo.
Mých častých cest do Prahy si povšimla i novinářka Součková, která se zřejmě i díky mě dostala do celorepublikového tisku. Z prodavače robertků jsem se stal ještě „líným parazitem parazitujícím na daňových poplatnících“, protože se mi navýšila absence na zasedání, trávit jsem mnoho času v Praze a na cestách. Za tento výrok jsem ji sice zažaloval a nakonec se mi musela veřejně omluvit, v mnoha lidech to už vzbudí nějaké pochybnosti a štítek, že jsem ten, co o něm napsali pravdu a pak se za ni museli omluvit, protože má dlouhé prsty. Po tomto incidentu jsem zadal asistentce Terezce, aby zkusila na tu protivnou bábu najít něco, čím bych se proti ní mohl bránit, prostě cokoliv. Obrovskou shodou náhod se objevila slečna Šinkorová. Její životopis přišel jen pár dnů před mým zadáním a chtěla u mě vypracovat svou práci do školy na téma oné historické budovy, za kterou bojuji. Průvodní dopis byl plný lichotek a obdivu mé osoby. Šinkorová je dcera Součkové. Paní dokonalá byla totiž rozvedená a znovu vdaná, což jsem netušil. Dcerka studuje novinařinu, prostě celá maminka a zcela nepochybně měla dělat matce zvěda. Tímto mě neskutečně naštvala. Až jsem trochu vychladl, pozval jsem si studentku na pohovor.
Slečnu Šinkorovou jsem nechal schválně dobrou čtvrt hodinu sedět s Terezou a celý pohovor pak trval dalších deset minut. Byla docela konzistentní, nám oběma pěla jen samé slova chvály na mou práci a na mě, až by jí na to jeden skočil. Byla to hezká holka a Součkovou by přes ni mohlo jít docela obstojně manipulovat. Okamžitě jsem ji na to kývnul a nechal na Tereze, aby se nějak domluvily. Terka dostala velmi přesné pokyny, jaký materiál jí může dát k nastudování, o čem se s ní má bavit a o čem naopak ne. Já tam většinu času nebyl, ty dvě seděly u sebe u tlachaly opravdu o všem. S Terkou si začala tykat, probíraly, co je kde v akci, jaká značka punčoch je nejlepší a podobné ženské záležitosti. Šinkorová byla opravdu šikovná, první týden nic nenasvědčovalo, že by měla v plánu něco nekalého a i já začínal pochybovat, zda jsem jí nekřivdil. Zkusil jsem vytvořit past. Zneužil jsem svou spolužačku ze základky, která pracuje na klinice reprodukční medicíny, aby na hlavičkový papír napsala zprávu, že já s plodností nemám problém, problém je u partnerky Moniky Jandové a napsala její adresu. Monika není žádná smyšlená osoba, zároveň adresa souhlasí. Monča je starší a už vdaná sestra oné spolužačky z kliniky. S oběma jsme si užili spoustu legrace jako děti, holky byly pro každou špatnost a to jim zůstalo i v dospělosti. A tak se jednoho dne objevil na Terčiném stole otevřený dopis z kliniky včetně obálky. Bylo běžné, že mi přebírala i osobní korespondenci, kterou jsem si nechával doručovat na úřad. Terka odešla na oběd o něco dřív a slečna Šinkorová tam zůstala sama. Už tři hodiny poté mi píše Monika, že před domem zastavil modrý Renault a paní v autě odpovídá popisu. Vyrazil jsem na místo, zatímco Monča šla provokativně před dům se smetím, zda donutí podezřelou osobu v autě vystoupit. Podařilo se, pod záminkou článku o údajné plánované rekonstrukci kanalizace dělala průzkum veřejnosti. Nechtěl jsem se prozradit, projel jsem kolem, ověřil si, že to je skutečně ona a zavolal Monice, abych ji vysvobodil. Pod záminkou důležitého hovoru Součkovu vyprovodila.
Čím dál více jsem se zdržoval v kanceláři, praktikantka měla zůstat už jen dva týdny a mě se pomalinku v hlavě rýsoval plán. Snažil jsem se být co nejvíc príma kamarád, řekl jsem, že mi může tykat, obratem mi nabídla tykání i ona. Jmenovala se Ivana. Jako by mezi řečí se vyptávala na můj soukromý život, byla čím dál víc otevřenější. Jak si Terka ověřila, lhala nám ohledně rodiny i přítele. Byla chytrá, oběma nám vykládala naprosto totožné pohádky. I my jsme měli naučené historky.
Blížil se městský ples, každoroční kulturní akce, kde se všechny významné osobnosti prostě musí ukázat. Protože jsem zrovna nezadaný, chystal jsem se tam s Terezou. Nabídnul jsem Ivaně, že pokud bude chtít, vstupenky zadarmo seženu a může jít s námi. A tak jsme se domluvili. Obě dámy jsem inkriminovaný večer vyzvedl taxíkem. Měly nádherné večerní róby. S oběma jsem si zatančil, pohovořil s kolegy a zatančily jsme si navzájem se svými partnerkami. Chtěl jsem Ivanku opít, pila střídmě a poctivě to ředila. Tereza se chvíli před půlnocí rozloučila a zavolala si taxíka, doprovodit nechtěla. I Ivanka už chtěla jít domů, já ji nechtěl pustit. Předstíral jsem, že už ztrácím nad sebou plnou kontrolu. Že se mi líbí jsem předstírat nemusel. Pozval jsem ji k sobě domů. Z počátku odmítala, nakonec souhlasila a jela ke mě. Posadil jsem ji v obýváku a nalil jí vína. Svléknul jsem si oblek a uvolnit kravatu. Seděl jsem naproti ní a zkoušel ji svádět. Chválil jsem jí účes, šaty i barvu nehtů. Culila se jako puberťačka. Hladil jsem ji po stehně a zeptal se: „Popiš mi, jak vypadá tvůj pokojíček?“ Trochu zaskočeně mi začala popisovat na její věk až moc dětský pokoj. Samozřejmě mě to příliš nezajímalo, nicméně povlečení s jednorožci mě zaujalo. „Neptal jsem se jen tak náhodně,“ řekl jsem jí, vzal ji za ruku a přivedl do ložnice. Křikavě rudé saténové povlečení, latexové oblečky na němém sluhovi či výstava bičíků na háčcích na skříni jí zákonitě musely vyrazit dech. Slyšel jsem její hluboké dýchání. Posadil jsem ji na postel a uklidnil, ať se ničeho nebojí. „S tak jemnou a křehkou dívkou, jako jsi ty, budu zacházet jako v rukavičkách. Nic z toho, co tu vidíš, nepoužiji, tedy pokud nechceš,“ uklidňoval jsem ji. „Zkusit se má všechno, ale nějak začátečnicky,“ špitla vystrašeně. „Neboj, odskočím si a pak si to oba užijeme,“ dodal jsem, odešel jsem z ložnice a zavřel za sebou. Sednul jsem si, otevřel si notebook a díval se. Ivča byla velmi aktivní, z kabelky vytáhla mobil a začala se rozhlížet. První se jej snažila opřít o květináč, jenže při správném úhlu padal a tak hledala dál, až ho umístila za radiátor tak, že čočka vyčuhovala. Dokonce měla v kabelku i lepicí pásku, kterou ho šikovně přilepila. Ze sado maso výbavy si nasadila škrabošku, svlékla šaty a v samo držících punčochách a spodním prádle si lehla na postel. Byla velice sexy. Na hlavu jsem si nasadil latexovou masku a vstoupil do ložnice. Usmála se na ně a dodala: „Už jsem se tě nemohla dočkat, ty můj hřebečku.“ Mlčky jsem ji položil na postel a hladil po celém těle, mazlil jsem se s ní. Zkusila mi sundat masku z obličeje, která držela na řemínku. Naznačil jsem jí, že začneme košilí. Rozepínala tedy knoflíček po knoflíčku, až košile ležela vedle mě. Hodil jsem ji na radiátor, odkud bohudík nespadla. Zakryla mobilní čočku. Na Ivance bylo vidět, že jí lehce ztuhnul úsměv na rtu. Sundal jsem si z hlavy masku a jí sundal škrabošku. „Chvilku vydrž,“ řekla a chtěla se odplazit ke kabelce a hlavně košili. Převalila se na bříško, chytil jsem ji za nohy a přitáhnul k sobě, přetočil jsem si ji na záda, lehnul na ní a špitnul: „Bez tebe už ani vteřinu.“ Okamžitě na to jsme se začali líbat, čímž jsem ji umlčel. Rukou jsem jí šátral pod kalhotkami. Byla vlhká, chtěla to, to nemohla hrát. V průběhu francouzského líbání jsem jí zvládnul osvobodit kozenky. Musím říct, že rozepnout podprsenku jednou rukou, byl jsem na sebe docela hrdý. Čím dál silněji jsem si mačkal její dvoječky. Pinďour ve slipech chtěl ven a pak hned do ní. Byla taková křehká, přitom taková uličnice. Dvěma prsty jsem pronikl do ní. Byla čím dál víc nervóznější, to se mi líbilo a vzrušovalo mě to. Svléknul jsem jí kalhotky, na punčošky jsem kašlal, není nad samodržicí. Opět se chtěla připlazit k topení. Sáhnul jsem po bičíku a plácnul ji přes zadek, až zaječela. „Kam mi pořád utíkáš?“ zeptal jsem se a opět si ji přitáhnul nazpět. Lehla si na záda a z bičíku měla docela respekt. Jezdil jsem jím po jejím bříšku, ňadrech, bradavkách, pupíku, pipince a lup. Dostala přes pysky, až hekla. Vzrušovalo mě to. Svléknul jsem si slipy a čekal. Bičík jsem svíral v pravé ruce, zatímco levou jsem dával razanci jejímu kouření. Bičíkem na zádech jsem zvyšoval napětí a dost možná i její nervozitu, velmi lehounce jsem ji dvakrát nebo třikrát plácnul přes půlky, dráždil jsem i ji mezi nimi. Já byl pán a ona má subinka, roli pochopila rychle. Ptáka jsem do ní vrážel až po koule. Dávila se, slzičky jí vyhrkly, bylo mi jí docela líto a tak jsem změnil polohu. Nasadil jsem si ochranu, flusnul jí na dírku a vsunul ho až na doraz. Zasténala a nehty zaryla do přikrývky. Nohy dala ke stropu, já jí je držel zprvu od sebe, po chvíli u sebe, aby byla užší. Byla to taková ne úplně nevinná koketa. Zamyslel jsem se, že asi nebude úplně špatná novinářka, pokud pro svou kauzu bude ochotná roztáhnout nohy. S každým přírazem zakňučela jako pískací psí kost s každým skousnutím. „Co prdelka, je ještě panna?“ zeptal jsem se během prcání. „Panna není, ale zkušená moc také ne,“ koktala v kombinaci s hekáním. Na bradavky jsem jí zavěsil kolíčky se závažím. Chtěla protestovat, ale prst přes ústa jí vysvětlil, jak se chová hodná holka, mlčí. Šla na čtyři jako pejsek. Dvakrát jsem jí švihnul přes každou půlku a zakončil to plácnutím přes pipku. Půlečky si držela od sebe. Lubrikačním gelem jsem jí namazal pozadí i svého ptáka. Prdelka byla pevná, nebylo snadné se do ní dostat. Můj úd byl jako ve svěrací kazajce. Třikrát jsem ho zasunul po koule a pořád to bylo jako první průnik. Teď ti dám, holka, pořádně na prdel, řekl jsem si a objal ji za trup. Její záda jsem si přimáčknul ke svému břichu a bez milosti spustil, co se do ní vejde. Bušil jsem do ní co mi síly stačily, jako při vaginálním sexu. Nebral jsem ohled na ni, ale na sebe. Křičela, tuto noc byla minimálně podruhé v šoku, to nečekala, nebyla schopná mě ani zastavit. Prcina se jí roztahovala nebo se spíše nestíhala stahovat. Úzký konečník mě dráždil víc, než bych chtěl. Chtěl jsem jí dát pořádně na frak, ale pokud nechci končit, musím si dát pauzičku. Po jednom z přírazů jsem ho z ní vytáhnul a pustil ji. Švihla s sebou do postele jako gumová panna. Hned se chytla za prdelku a za soustavného vzdychání slabikovala: „Ty mi te-ta dá-váš.“ Prožívala bolestivě-slastný stav. Já zatím odpočíval a chystal se na pokračování. Rozvášnil jsem ji natolik, že zapomněla na nějakou kameru, strhla z něj kondom a vášnivě kouřila, lízala a do toho skvostně funěla po předchozí fyzické činnosti. Pták si držel stoprocentní tvrdost a její teplá ústa nenaznačovala změnu. Opět to na mě šlo a tak bylo nutné obrátit kartu. Ivanka si lehla na záda a tentokrát bez známek násilí jsem se pustil do lízání. K orálku přibýval zprvu jeden, pak až tři prsty. Znovu zvlhla jako na začátku. Tentokrát jsem si lehnul na záda já a chtěl jsem koníčka. Naskočila do sedla jako zkušená žokejka a vyzkoušela cval i klus. Měla pozoruhodnou sílu v nohách, já jen pasivně ležel, vše dělala ona. „Můžu do tebe?“ zeptal jsem se, protože jsme už byli bez ochrany. „Ale jo, však ty na alimenty mít budeš,“ odpověděla. „Ty nebereš prášky?“ zeptal jsem se trochu vystrašeně. „Beru, to byl vtip,“ řekla Ivanka. Já se nesmál a raději ji nevystříkal, sice udělat si dítě kvůli článku by bylo silné kafé, ale kdo ví, jaké má holčina ambice. Těsně před svým vrcholem jsem ji ze sebe sesadil. Lehla si vedle mě a rukou se dodělala, netrvalo to déle než minutku, nanejvýš dvě.
Po sexu si šla Ivča dát sprchu, zatímco já vypnul kameru na jejím mobilu a pro jistotu smazal zvukový záznam. Zároveň jsem zkontroloval uložení videa na své kameře. Spolu v postýlce jsme zkoukli ještě dva filmy a poté stihli jednu rychlovku, než odešla domů. Ložnici jsem neopustil, abych pak nebyl nemile překvapený nějakým videem. Ráno, až odešla, tak jsem poslal zprávu asistence Tereze, že jí všechny ty její věci okolo poledne přivezu.
Jako největší kamarádi jsme s Ivanou byli po zbytek její stáže, avšak onu hru jsme hráli dál. Možná mě tedy skutečně obdivovala, kdo ví, ale po celý zbytek lhala s naučenou pohádkou, my s Terezou konec konců taky.
Měsíc po jejím odchodu mi volala Monika, že ta paní novinářka čím dál víc očumuje a světe div se, týden na to vyšlo další skandální odhalení z dílny paní Součkové, tentokrát že mám vdanou milenku, jakože Moniku. Dokonce zveřejnila i její fotky, tedy s páskou přes oči. A to už jsem si myslel, že se do mě Ivanka vážně zamilovala a miminka to vzdala. Vydal jsem se tedy do redakce za paní novinářkou. Na recepci se mě snažili odbýt, já však byl vytrvalý, věděl jsem, že je v kanceláři a z kanceláře vedla jen jedna cesta, právě kolem recepce. Když to paní Součkovou přestalo bavit a přišla za mnou, co tedy potřebuji, řekl jsem jí: „Ten článek, co jste o mě napsala, byl poslední článek, co jste o mě kdy napsala. Je to jasné?“ „Tak na to velice rychle zapomeňte, mám na vás tolik materiálu, že se neuživíte už ani prodejem šoustacích gum,“ řekla urputně a myslela si, že vyhrála. A tak jsem vytáhnul z kapsy mobil, spustil jedno velmi poctivě sestříhané video, kde nebyl vidět můj obličej a řekl jsem: „Pokud o mě cokoliv napíšete, Ivanka si jako submisivní šlapka může s diplomem akorát tak vytřít tu svou přefiknutou prdelku.“ Video ji překvapilo, zbytek ne. Zřejmě všechno mamince vytmavila. „To jste přece vy na tom videu, to jsem klidná, to nezveřejníte,“ řekla rázně. „Vidíš to tetování tady? Já potetované rameno nemám, za to tvoje coura je to jednoznačně, tak se uklidni a myslím, že víš, co máš, spíš nemáš dělat,“ ukázal jsem jí na videu tetování, které jsem si chvíli před plesem koupil v hračkářství a nalepil na ruku, což netušila. Ještě na rozloučenou jsem odhalil před ní košili, aby viděla, že tetovaný nejsem. Na to jsem odešel. Nevyšel o mě od ní už žádný negativní článek. Ivanku jsem už neviděl, škoda, docela šikovná holka, to video si občas pouštím jako předehru, byla to sranda.