Porucha v letadle

Tato povídka je inspirovaná skutečnou událostí.

Byl to splněný sen. Kdo by nechtěl být půl roku v Americe? V rámci výměnného pobytu strávil John, Lucy a Donald polovinu roku v České republice a přiblížil se čas, kdy tři čeští studenti měli vyrazit na šest měsíců do Los Angeles.
Alice, Martin a Simona, spolužáci z gymnázia, se potkali již ve vlaku směrem na Vídeňské letiště. Dobře se bavili a zatímco si sotva povšimli, že přejeli státní hranici, čekat je přestup ve Vídni a následně jen pár minut na letiště.
Odbavení probíhalo bez problémů. Rozloučili se s rodinami, které je doprovázely, prošli pasovou i bezpečnostní kontrolou, víza měli všichni tři v pořádku a tak se pohodlně vedle sebe usadili v letadle.
Vyslechli si bezpečnostní pokyny, připoutali se, nabrali výšku a užívali si prvního jídla. Zatímco Alice dřímala, Martin se Simonou koukali na filmy na obrazovce sedadla přes sebou. Uběhly tři hodiny z celkových desíti. Simona si odskočila na toaletu a cestou na místo si u letušky vzala džus. Martin seděl na sedadle, koukat na obrazovku, sluchátka měl v uších a ovíval se letáčkem. „Taky je ti tak horko?“ zeptala se Simča, když se vrátila na své místo. „Strašné, měli by s tou klimatizací něco udělat,“ odpověděla otráveně a posadila se na své místo. Než letuška přišla s nápoji k jejich řadě, několik cestujících ji oslovilo s žádostí o snížení teploty. Při dlouhých mezikontinentálních letech bývá zvykem, že je cestujícím chladno, z tohoto důvodu taky dostávají deky, tento let byl jiný, deky ležely na podlaze, v přihrádkách nad hlavami cestujících, případně si s nimi otírali pot. I Martin upozornil letušku na vysokou teplotu a ta slíbila nápravu. Roznášené pití bylo teplé, situace v letadle se zhoršovala. Alice se celá zpocená probudila. „Snad nejsem nemocná,“ pronesla znepokojivě, když viděla mokré fleky na tričku. Odpovědi se nedočkala, uviděla však ovívající se spolucestující a pochopila, že asi chyba není na její straně. „Vážení cestující, omlouváme se za způsobené potíže, ale došlo k poruše klimatizace. Naše posádka navýší intenzitu roznosu nápojů na dvojnásobek. Za způsobené komplikace se vám, jménem aerolinií, omlouváme,“ zaznělo z palubních reproduktorů. Mezi cestujícími následovala výměna pohledů. Střídaly se pohledy vystrašené, pobavené i naštvané. Při pohledu z okýnka byl vidět led a sníh, jak by si mnozí cestující přáli být tam dole. Stevardi chodili a nápoje jim z tácků mizely astronomickou rychlostí. Bylo na nich vidět vyčerpání. Krom běžného hluku se letadlem rozeznělo i brblání, které probudilo spící cestující. Nápoje byly čím dál teplejší, ohřáté jídlo téměř nikdo nechtěl. Všichni se potili bez jakékoliv fyzické zátěže. Pánové odkládaly saka, všichni zouvali boty, ponožky, mikiny, vyhrnovali kalhoty i rukávy. Když se uličkami začal pohybovat personál bez předepsaného dress codu, byl to zážitek, ne však vrchol této cesty. Letuška bez punčoch snad nikoho nepohorší, zvlášť, když měla vcelku hezké nohy, ale s rozepnutou halenkou a čouhající podprsenkou u palubního personálu viděl málokdo. Mnoho set cestujících si najednou bylo tak nějak blíž. Lidé, co by vedle sebe jako cizí osoby celý let mlčky seděly a jediná konverzace by byla s dotazem před návštěvou toalet: „S dovolením.“, se najednou aktivně bavili. Měli společné téma, horko, kritika aerolinky a diskuse, který nápoj má nejnižší teplotu. Nutno podotknout, že v těchto zeměpisných končinách není možné jen tak provést mezipřistání, pod vámi je fůra vody či ledu a zde se přistává opravdu jen při vysazení motorů, ne při vysazení klimatizace.
Nejvíce trpěli prostorově výraznější pasažéři, kteří se zpotí i v prosinci cestou ke svému sedadlu. První takový pupkatý pán prošel uličkou bez trička, jen v obřích kalhotách. Jak pro naši studentskou trojici, tak pro zbytek cestujících to byl nevídaný pohled za normálních okolností zasluhující možná i umístění na black list společnosti, dnešek byl ale jiný. Alice se postavila do uličky, aby vytáhla z tašky hedvábný šátek, který by mohl alespoň chvíli chladit, rozhlédla se po okolních sedadlech a zůstala zaujetím bez sebe. Ten pán nebyl jediný bez trička, bylo jich víc, ale nebyli to jen chlapi, i ženy odkládaly co mohly a tak slečna o několik řad za nimi stála podobně jako Alice v uličce jen v podprsence a šortkách, které si pravděpodobně právě oblékla. „Otočce se,“ šeptla na Martina se Simonou. Rozhlíželi se prvně ze sedadel, pak vstali pod záminkou hledání věcí, reálně ale pro nezapomenutelný pohled. Ze stejné řady, jako byla dívka, vyšel i podobně starý muž, na sobě jen trenky, kalhoty rval do horní přihrádky. „S dovolením,“ ozvalo se za zády zaskočené trojice, kde už stála letuška s dalšími kelímky. Usadili se a pokoušeli se co nejtišeji smát tomu, čeho právě byli svědky. Pupkatý pán se vracel na své místo. Následně uličkou prošla další paní, jen ve spodním prádle, naboso si to kráčela po ochozeném koberečku. „Já jsem asi v nebi,“ pronesl Martin, když se nakláněl přes Alici do uličky, aby lépe viděl. „Vždyť jsi,“ ujistila jej Simona ťukající na okno. Následoval další záchvat smíchu, díky němuž jim bylo ještě větší teplo. Vlastně všichni, i když se vařili za živa, měli takovou dobrou náladu, žádný morous tam nebyl a jestli ano, neprojevoval se. Jako by se nepokazila jen klimatizace, jako by ve vzduchu byl nějaký rajský plyn. Martin nevěděl, kam koukat dřív. Letadlo začalo připomínat pláž, možná spíše saunu, svršky odkládalo víc a víc lidí, přitažliví i méně atraktivní.
Alice se postavila v uličce, rozhlédla se a se zbytky studu si i ona svlékla propocené tričko a posadila se. Martinovi pod stáhnutým pásem tvrdnul. Alice se cítila tak nějak svobodněji, jako v euforii, jako ve snu či nějakém špatném vtipu. Simona si Alici zaujatě prohlížela, Martinovi to bylo hloupé, jinak by se taky koukal. „Já nemám podprsenku,“ řekla Simona Alici. Martin si jen prohlédnul Simonino tričko, která byla přes něj nakloněná, ale nic neviděl, její jedničky a volný svršek moc šancí nenabízeli. „Obnaž se, odvaž se,“ zasmála se Alice. „Obnažovat se tady nebudu,“ řekla Simona a posadila se. Martin hluboce polknul a požádal Alici o místo. Stoupnul si v uličce, svléknul si tričko a cestou na záchod se koukal na všechny strany. Sice to připomínalo návštěvu veřejných saun, kde radost koukat se vzniká obvykle pouze na mizivém procentu přítomných, ale i tak, míjet se v úzké uličce s paní v dokonale padnoucích červených krajkových tangách, která se mu zadečkem otřela o klauna, na to prostě člověk nezapomene. Nerostla jen teplota, ale i zápach a množství vydýchaného vzduchu. Když se Martin vrátil na své místo, Simona byla bez kalhot. „To máš skoro jako šaty,“ zaslechl Martin část rozhovoru mezi Alicí a Simonou. Při pohledu na její tričko a nebesky modré kalhotky si šaty představoval jinak. Jediný, kdo na palubě udržoval alespoň základní kulturu oblékání, byl personál, i když i tomu by módní policie snížila známky. Martin si rozepnul kalhoty a pustil se, jako jeden z mála, do jídla. Bylo studené, respektive nebylo ohřáté, mělo takovou normální teplotu. Holky zůstaly jen u nápojů.
Teplota o další stupně narostla. Většina cestujících začala být malátná, unavená, znechucená. Personál rezignoval na roznosy, i on toho měl dost, kdo chtěl pití, mohl si dojít. Simona se probojovala přes své spolužáky v těch svých šatech a přinesla rovnou tři kelímky. Všechny byly pro ni. Sundala si vlhké tričko, zády se opřela o okýnko, schoulila se do klubíčka, koleny si kryla ňadra, nasadila sluchátka a koukala na film. Martin hledal záminky, jak na ni čučet. Simoně nebylo dobře, už jí bylo všechno jedno. Ještě zbývalo několik hodin letu. Martin zariskoval a zůstal jen v boxerkách. Drtivá většina cestujících už byla nespolečensky oděná. Simona zavřela oči. Alice si natáhla nohy do uličky a podřímávala. I Martin se snažil, na druhou stranu prožíval chlapský sen, už jen kdyby mezi spolucestujícími byly Miss world nebo modelky Playboye. Využíval spících spolužaček a koukal. Simoně bylo všechno jedno a okolí nevnímala, za to Alice, o jejíž nohy každou chvilku někdo packoval, byla často vzhůru a registrovala Martinův zájem. S jedním otočením čelem k němu se začal koukat před sebe na obrazovku. Dala mu ruku do klína. Málem mu vypadly oči z důlku. Zprvu čučel před sebe, pak zaskočeně na ni. Měl tam hezkou bouli. „Líbí se ti to?“ zeptala se. Martin si nebyl jistý, zda je ptá na její ruku nebo na celkovou situaci v letadle. Na obě otázky však byla odpověď jednoznačná: „Moc.“ Alice se usmála. Nehtem mu jezdila po Frantíkovi. Ruku dal Alici mezi nohy. „Nejsi nějaký moc rychlý?“ zastavila ho. Ruku vrátil na své sedadlo. Byl zklamaný, myslel si, že to chce. Tím jedním prstem, co se ho dotýkala, zajela z boku přímo na pinďoura. Z prstu byla dlaň, z dlaně celá ruka. Sevřela mu ho. Blížil se nějaký pán. Ruku vytáhla a zavřela oči. Chlápek prošel a Alice předstírala spánek. Martin se odhodlal a znovu jí vrazil ruku mezi nohy. Nebránila se. Dělal to, co ona. První jeden prst pod kalhotky, pak celou ruku, prstem jí dráždil štěrbinku. Probrala se. Martin se leknula a ruku vytáhnul. Alice ho chytila za ruku, vstala a během toho jej zase pustila a šla směrem na záchodky. Pochopil, že má jít za ním.
Za oponou u dveří hajzlíků už čekala u otevřených dveří. Když se jejich oči střetly, vplula dovnitř. Martin neváhal, šel za ní a zamknul. Nazvednul jí podprsenku a kozenky osvobodil. Čapla si, stáhla mu boxerky a už vztyčeného ptáka vrazila do úst. Kouřila ho. Martin byl doslova v nebi. Vystřídali se, čapnul si Martin, Alice si kalhotky úplně svlékla, nohu dala až na umyvadlo a se pustil do uspokojování. „Dámy a pánové, z důvodu poruchy klimatizace, zvyšující se teplotě a zhoršující se kvalitě vzduchu se kapitán rozhodl provést mimořádné přistání v Kanadě. Žádáme všechny cestující, aby se vrátily na své místo a připoutaly se,“ ozvalo se z reproduktorů. Martin zklamaně kouknul na Alici. Přehodili si pozice a Alice se ho snažila rychle dokouřit. Klepání na dveře od letušky o pár vteřin později však plány definitivně zhatilo. Oba se upravili, jak to jen šlo a vrátili se na svá místa.
Přistání proběhlo bez komplikací, legrace však nekončila. Vzduch a teplota už byla natolik nesnesitelná, že se naprostá většina nenamáhala před vystoupení dostrojit a do letištní haly lidé přicházely k prádle, v případě Simony tedy navíc v tričku, ta si jen v kalhotkách vyjít netroufla, i když i takové byly. V odletové hale takové horko nebylo, postupně jsme se všichni začali dooblékat a peep show pro ostatní cestující postupně končila. Letadlo bylo vyvětráno a po dvou hodinách se do něj všichni vrátili, klimatizace byla opět funkční a let tedy mohl zdárně pokračovat. S normální teplotou a hladinou oxidů v něm se nadrženost u holek vrátila do normálu. Škoda, říká si dodnes Martin.