Jen si tak trochu sáhnout ...

Další noo, ... hele já za to nemůžu. Chtěla jsem dělat něco jinýho, třeba oprášit německou gramatiku, ale ... jsem tak strašně líná se něco učit, co mi nebaví ... tak se na mě nezlobte, když tak to nečtěte. Ale šéf je fakt pryč a domů jít dřív nemůžu. Protože znáte to - vrátnej a já (vy) jste nejdůležitější.
Mějte krásnou středu, Amatéři. Jako já. Dělat to, co vás baví. V práci i doma.

******

"Asistent prodeje Dušan. Jak vám mohu pomoci ?"
Mladá žena zrudla a zavrtěla hlavou. Dušan taktně odešel, ale sledovat ji nepřestal. Mohl si to dovolit. Byl v práci. "Dost dobrý kozy." pomyslel si.
Žena vzala krabičku se spodním prádlem a šla do kabinky. Svlékla si bundu a triko. Nasadila podprsenku a do každého košíčku vložila přiložený suspenzor.
Podprda seděla dobře, ale ochrana jí přišla nedostatečná. Zkusila se bouchnout rukou do hrudníku. Nic. "Takhle to nepůjde. Potřebuju míč."
Navlékla na sebe triko, vzala si kabelku, kterou nechtěla nechat jen tak ležet v kabince, ale závěs nechala zatažený. Procházela se mezi regály až našla, co hledala.

Roztáhla závěs, rozhlédla se kolem sebe a opatrně, aby nerozbila zrcadlo na stěně, o tu vedlejší, hodila vší silou míč, aby se odrazil a dopadl na její prsa.
Dušan nevěřil svým očím ? "Co blbne ?! " namířil si to k ní.
"Mladá paní ?!"
Žena se už ani nečervenala. Byla rudá celá a bylo jí do pláče. Prosila spoluhráčku, ať jde s ní a pomůže jí s výběrem, ale ta si objednala na zápas podprdu z eshopu a odmítla to víc řešit.
"Mám citlivá prsa a ... hraju závodně házenou a ... " koktala ze sebe.
Dušan přiskočil blíž a mlsně povídá: "Od toho jsem tady. Rád pomůžu. Nemusíte se tu umlátit nebo nám rozbít zrcadlo."

Než se nadála, stál za ní a závěs byl zatažený.
"Dovolíte ?" zvedl jí ruce nahoru a stáhnul triko. Přestala dýchat. Jen zatím nevěděla, jestli strachem z neznámého muže nebo vzrušením či studem z dosud nepoznané situace.
Vložil její prsa do svých dlaní a jemně zmáčkl.
"Cítíte něco ?" zeptal se.
"Ne." tiše pípla.
Zmáčkl jí prsa víc. "A teď ?
"Ano." zachvěla se.
"Moment, přinesu další." odběhl do regálu pro suspenzorové vložky do sportovní podprsenky. Prodávaly se i zvlášť.
Vyndal je z krabičky, vsunul dovnitř do košíčků podprsenky a zase si za ženu stoupl a díval se na oba do zrcadla.
"Připravena ?" zašeptal.
"Ano !" vykřikla dychtivě.
Dušan ji zmáčknul kozy jak nejvíc uměl a přitiskl jí ztopořenýho ptáka na zadek.
"Tak co ?" otázal se chraplavě a už se v ní viděl.
"Ne ! Ano !!" odpovídala zmateně mladá žena.
"Tak si to rozmyslete a já zatím dojdu pro kalhotky. I ty prodáváme se suspenzorem."


******
Někteří muži jsou jako cukr. Dušan taky. Ne tak sladký, ale tak rafinovaný.