Dovolená skončila

Zpátky ve městě (3. část)

Od té doby uplynul nějaký čas a kromě toho, že jsme si ty chvíle připomínali občas v posteli, byly tak vzdálené, až se zdálo, jakoby to byl jen pouhý sen.
Jana byla v tu dobu bez práce a zdálo se, že už propadá beznaději. Jednou však zazvonil její telefon.
Podle hlasu bylo znát, že to není kamarádka. Erik, napadlo mě a bylo to tak. Nevěděl jsem, že má její telefon, ale to jsem mohl čekat, když jsem je dal sám dohromady. Cítil jsem zklamání, ale taky zvědavost. Co sakra jen chce? Po čtvrt hodině povídání a hihňání které bylo slyšet z vedlejšího pokoje přišla a dala mi pusu.
„Tak mám práci!“ Vítězoslavně zvolala.
„Můžu dělat v nemocnici jako sekretářka. Super ne?“
„Hm..“ Zabručel jsem jen a dělal, že mě to téma moc nezajímá.

„Můžu nastoupit od pondělí“. Řekla a věc byla prakticky uzavřena.
Na pondělí se pořádně připravila. U zrcadla strávila celá večer a pak dvě hodiny ráno. A pak odešla. Čekal jsem jestli třeba napíše, ale neozvala se. A tak to šlo den za dnem, nálada se jí výrazně zlepšila a všechno se zdálo být v pohodě. Jen o práci se moc nebavila. Říkala, že se tam nic zvláštního neděje. Prý obyčejné papírování...
Sex byl stále úžasný, jen o Erikovi se nějak přestala vyjadřovat. Když jsem se zeptal, řekla, že ho občas potká, ale že ctí naši dohodu a v žádném případě by do ničeho sama nešla.
Uběhlo několik měsíců a stále častěji se začala zmiňovat o tom, že by nebylo špatné připomenout si zážitek z dovolené. Poznal jsem na ní, že to chce a chtěl jsem jí to umožnit.
„Povykládáš mi pak všechno dopodrobna?“ Zeptal jsem se jednou na přímo.
Vytřeštila oči.
„Jasně, klidně to můžu i nahrávat“. Usmála se a objala mě.
„Budeš o tom vždy vědět...“
Dál jsme to téma nerozebírali a čas den za dnem plynul ohraničen pevnými mantinely výplatních termínů.
Až jednou ráno, ne dlouho po tom co Jana odešla do práce, objevil se od ní na displeji telefonu video hovor. Přijal jsem ho a s napětím hleděl na zprvu zmatenou kameru, která se míhala sem a tam, než se obraz ustálil a byla vidět místnost plná naskládaných modrých a bílých hader. Asi sklad doktorských mundůrů. Zprvu se nic nedělo, ale najednou se v záběru objevila Jana. Měla sukni a krátké tričko, ale hlava jí vidět nebyla. Opřela se o regál bokem k telefonu a natáhla ruku před sebe. Teď jsem uviděl Erika. Přišel k ní a objal ji. Dlouze a vášnivě ji políbil. Hladil ji a tiskl se k ní s vášnivou touhou. Stále nebyly vidět jejich hlavy, jen jeho ruce, které hladily její boky a sjížděly až k lemu její sukýnky.