Den třetí: ZRZAVÁ PANNA

Prospal jsem celý den a ještě kus noci. Probudil jsem se vlastně o půlnoci, takže začal „den třetí“.
Byl jsem vyspalý. Co s tím? Nemohu přeci marnit čas, který se krátí a krátí. Za několik dní se již budu flákat mezi hvězdami.
A tak jsem se oblékl a šel obhlédnout potemnělé město. A bylo skutečně potemnělé, jen pouliční lampy osvětlovaly chodníky, ale některé nesvítily a můj stín se místy prodloužil do neskutečných rozměrů.
Došel jsem až na náměstí a v duchu zajásal: Můj oblíbený podnik, který měl trochu nezvyklý název RADOST, měl zjevně ještě otevřeno, ozýval se z něho hukot lidských hlasů.
Příliš jsem neváhal a vstoupil.
„Čau Tome!“ přivítala mne známá barmanka. „Co si dáš? Něco tvrdého?“ Byla to hezká a přívětivá žena, neodpustil jsem si poznámku „Tvrdý jen s tebou. Teď bych si ale dal vaši skvělou mátovou limonádu“.
„I ty jeden zvrhlíku!“ usmála se a odběhla pro limošku.
Rozhléhl jsem se po lokále plného více či méně opilých spoluobčanů a můj zrak nemohl nezaznamenat zrzavou čupřinu mladičké dívky. Se smutným výraz v obličeji usrkovala červené víno a mlčela.
Kromě barvy vlasů však oplývala obrovskými ňadry, která – pokryta těsnou blůzou, ležela na stolku před ní.
Barmanka mi přinesla limonádu. „Co je to támhle za děvče?“ zeptal jsem se. „To, co sedí v roku samotné u stolu. Ta zrzka.“
Barmanka pokrčila rameny. „Nevím. Ale osmnáct už jí bylo. Jinak bych jí nenalila. Ty ji zkusíš sbalit, Tome?“
„No, když nemohu sbalit tebe, tak co mi zbývá ...“
„I ty jeden erotomane!“ rozesmála se barmanka a bylo příjemné pozorovat, jak se jí při smíchu houpají ňadra. Pak se ale odmlčela, naklonila se ke mně a tichým hlasem pravila: „Mám nahoře ještě jeden volný pokoj. Nechceš klíč?“
Trochu jsem zaváhal s odpovědí, ale pak jsem konstatoval „Tak jo.“
Obdržel jsem klíč s číslem pět. „Tak jdu na věc.“ prohlásil jsem více méně již jen pro sebe.
„Šťastný lov!“ popřála mi barmanka na rozloučenou. „A zaplatíš zítra, ať to teď nevypadá blbě.“
Přikývl jsem, uchopil mátovou limonádu a přešel ke stolu, kde zrzka seděla. Už z dálky jsem zahlédl, že má slzy v očích.
“Mohu si přisednout?“ otázal jsem se úplně pitomě, ale nic lepšího mne nenapadlo. Mlčela, a tak jsem si přisednul.
Slzela, koukala do sklíčky před sebou, a teprve po chvíli zvedla hlavu a podívala se mi do očí.
„Určitě chcete vědět, jestli mám také zrzavou píču.“ řekla, aniž hnula brvou. „Mám.“ Oznámila záhy stroze.
Samozřejmě mne to překvapilo. „Ne, to ne, proboha!“ zalhal jsem. „Chtěl jsem jen vědět, proč pláčeš.“
Usrkla víno a mávla rukou. „To je složitý. To byste nepochopil.“ Vzdychla.
„Já jsem ten, co všechno chápe.“ Snažil jsem se udržet konverzaci.
„Tak jo. Neznám vás, ale potřebuji se dneska vypovídat. Začíná to být už nesnesitelné, pořád na to myslet.“
Pohladil jsem ji po zrzavých vlasech. „Na co tedy myslíš?“
„Na to, že jsem ještě panna.“ Z očí jí vyhrklo ještě více slz.
„Ale to přeci není nic závažného.“ řekl jsem a dodal: „A kromě toho – s tím se dá přeci něco udělat. Takové krásné děvče, jako jsi ty …“
Narovnala si prsa ležící na desce stolu. „To všechno ta zatracená blána! Můj prokletý hymen!“ Znovu ne napila červeného vína ze sklenky, kterou před chvílí levým prsem málem převrhla.
Začalo to být skutečně zajímavé. „A v čem je problém? Já opravdu žádný nevidím.“ konstatoval jsem překvapeně.
„Já se nechci nechat obřezat u nějakého gynekologa! Já chci být deflorována chlapem. Tak, jak je to normální. Tak, jak to má být! Nechci se odlišovat od svých kamarádek, které vypráví, jaké to bylo poprvé!“
Nechápavě jsem zakroutil hlavou. „A to jsi to nikdy nezkusila, nechat se o to připravit nějakým chlapcem?“
„Ale jo. Mockrát. Jenomže to vždycky bolelo tak strašně, že jsem musela ucuknout. A kluky už to přestalo bavit. Pokaždé je to stejné: Vylížou mne, vzruší mne, pak se pokusí do mne zastrčit penis, já ucuknu a oni si to udělají rukou, nebo mezi mýma kozama. Vždyť sám vidíte, jak jsou obrovské. Anebo se mi vysemení do pusy, a to já fakt nemusím.“
„Hm.“ Předstíral jsem zamyšlenost. „Asi nebyli moc zkušení a potřebovali se jen vystříkat. Takoví jsou hold mladí kluci.“
„Myslíte?“ zeptala se a opět si upravila prsa na desce stolku.
„Bezpochyby. Chtělo by to někoho staršího a zkušenějšího.“
„To jako vás?“ překvapila otázkou a odpovědět, že ne, by bylo nemoudré.
„Přesně tak.“ řekl jsem sebejistě. „Mohl bych se na to podívat a posoudit, co by se s tím dalo dělat.“
Zacinkal jsem klíčem od pokoje číslo pět. „Pojď, mrknem na to. Souhlasíš?“
Pochopila a souhlasila.
Pokoj číslo pět byl uklizený a čistý. Zamknul jsem, otočil se k ní a klidným hlasem požádal: „Tak se svlékni, ano?“
Svlékla se velmi rychle a měla pravdu: Její ohambí skutečně oplývalo nádherně zrzavou barvou. Dokonce i její lýtka byla lehce porostlá zrzavými chloupky, a když zvedla ruce, spatřil jsem i zrzavé podpaží.
Nahá se postavila téměř do pozoru. Její ňadra byla skutečně obrovská, ale pevná, nevisela, čněla spíše dopředu. Velké okrouhlé dvorce obkružovaly jen málo čnějící bradavky.
„Polož se, prosím, na záda a co nejvíce roztáhni nohy.“ požádal jsem a zároveň se také svlékl.
Když nohy roztáhla, nebyla její vulva mezi zrzavým porostem téměř vidět.
„Tak se na to podíváme, ne?“ konstatoval jsem, poklekl mezi její roztažená stehna, chloupky prsty rozčesal stranou a konečně se objevila i její štěrbina.
Palci jsem doširoka odtáhl velké pysky a ty malé je kupodivu následovaly. Objevil se vchod do pochvy a já se zhluboka nadýchl, protože nikdy jsem ještě nespatřil to, co nyní.
Spatřil jsem mříž.
Její hymen byl shora dolů a ze strany do strany překlenut zbytnělou blánou a pochopil jsem, že proražení takovéto překážky muselo být skutečně bolestivé. Dotknul jsem se té mřížky a lehce jí prsty prozkoumal.
„Opatrně!“ sykla. Ujistil jsem jí, že nepodniknu nic, co by jí bolelo a prsty prohnětl místo, kde se provazce její panenské blány protínaly.
Zjistil jsem, že lze mřížkou mezi malými pysky volně pohybovat sem a tam, pravděpodobně to byl důsledek snahy velkého množství údů proniknout dovnitř do pochvy.
Dostal jsem nápad.
„Teď tě vylížu. Neboj, bude tě to pouze vzrušovat.“ řekl jsem a jazyk vnořil do štěrbiny. Začal jsem u poštěváčku, oblizoval jej – a samozřejmě, jako vždy, z něho stáhnul onu miniaturní ženskou předkožku. Klitoris zduřel do nečekaných rozměrů a jeho majitelka počala slastně vzdychat.
Vypustila trochu šťávy a hnětení poštěváčku přenechal svým prstům. Pokračoval jsem ale v lízání, jen se přesunul níž a olízal malé pysky.
Pak jsem sešpulil jsem rty a objal jimi zamřížovaný vchod. Nasál jsem tu plandající mřížku a stále jí prsty dráždil klitoris.
Vzdychala stále intenzivněji a já jsem skousnul.
Nic nepoznala, mě však na jazyku zůstal kříž její blány.
Nechtěl jsem hymen spolknout, rukou jsem jej z jazyka sejmul a přenesl na noční stolek, chvíli mi trvalo, než jsem ten kus panenské blány setřel z prstu.
Stále vzdychala, dráždění klitoridu se jí líbilo a možná zažila i několik menších orgasmů, alespoň jsem měl ten pocit.
„Teď tě chci líbat na prsa.“ oznámil jsem.
„Ano.“ zašeptala. „Pohrajte si s mými bradavkami, prosím“.
Přesouval jsem se k jejím krásným a obrovitým ňadrům, můj tvrdý žalud však směřoval úplně jinam. Když jej pocítila ve vchodu do pochvy, zaprotestovala: „Tam ne! Tam to bolí!“
Pak ale ztichla, otevřela ústa údivem a dlouze se mi podívala do očí. Můj penis se totiž sunul do pochvy, ve které ještě nikdy nikdo nebyl.
„To není možné! Ach!“ uslyšel jsem, a to už úd dorazil až na dno vagíny. Chvíli tam v klidu setrval, ale pak jsem začal nekompromisně přirážet.
Ani nevím, zda-li měla orgasmus, byla překvapením celá bez sebe. Nechtěl jsem jí komplikovat život, atak jsem se nakonec skutečně vystříkal mezi jejími ňadry a proud semene dostříkl až do jejích údivem pootevřených úst.
Loučení popisovat nebudu.
Spát jsem zůstal v hotelu.
Když jsem se druhý den v poledne probudil, spatřil jsem na nočním stolku drobnou, vyschlou mřížku. Odtrhl jsem ji a dal do peněženky.
Pro štěstí.