Šéfova osobní asistentka

Viktor se nataženou paží opíral o volant a se zamyšleným výrazem pozoroval osamocenou mladou ženu, stojící na chodníku před luxusním hotelem, v jehož reprezentativních prostorách právě vrcholil obchodní večírek s nejvlivnějšími firemními partnery. Stála tam jen tak, v elegantním tmavém kabátku dosahujícím jí sotva nad kolena, ze kterého vykukovaly její štíhlé nohy v matných lodičkách na vysokých jehlových podpatcích. V útlých prstech svírala cigaretu, ze které si nervózně potahovala a rozhlížela se kolem, jako by na někoho čekala. Od úst jí stoupala oblaka páry a třásla se zimou. Byl sychravý říjnový večer, nad mokrou asfaltovou silnicí vedoucí podél hotelové budovy se válely chuchvalce husté mlhy a slabě mrholilo. Viktor moc dobře věděl, o koho se jedná, a tak věděl i to, že čeká marně. V hlavě mu mimoděk zazněla slova jeho šéfa Teodora, pro nejbližší přátelé jako byl on, prostě Tea. "Je blbá, ale krásná." Ještě chvíli bubnoval prsty do kruhové obruby volantu, poté nahmatal klíčky a nastartoval. Pomalu vyjel z parkovacího stání a rozsvítil světla. Několikrát jimi problikl ve směru, kde stála mladá žena a ona k němu ihned vyrazila. Když se naklonila k okýnku, zklamaně stáhla koutky úst a ustoupila o krok zpět. "Co chceš, Viktore?" zabručela nevrle, potáhla si z cigarety a vzápětí vyfoukla k obloze tenký sloup kouře. "Nechceš někam odvézt?" "Nechci, Teo si pro mě určitě přijede," zavrtěla hlavou a pohledem neustále hypnotizovala vylidněný prostor před hotelem. Svalový třes už ani nedokázala ovládat, ve zkřehlých prstech svírala nedopalek cigarety a bylo jen otázkou času, kdy se popálí o její žhavý konec. "Nepřijede," odvětil Viktor nezúčastněně a na moment se odmlčel. Mladá žena k němu prudce otočila hlavu. "Odjel s Monikou, viděl jsem je." Chvíli mlčky civěla zpět k hotelu, pak podrážkou rozmázla nedopalek po asfaltu a s nasupeným výrazem si vrazila ruce do kapes u kabátku. "Odvezeš mě domů, prosím?" hlesla. "Nastup si," pokynul hlavou k sedadlu spolujezdce, spěšně obešla přední kapotu a usadila se vedle něj. Mlčky sešlápl plynový pedál a vůz se dal líně do pohybu. Jmenovala se Tereza a ve firmě pracovala jako osobní asistentka majitele.

Dvaačtyřicetiletý Viktor pracoval jako manažer oddělení zákaznického servisu ve společnosti, která byla silným hráčem na poli velkokapacitních kontejnerových přeprav s celosvětovým dosahem. Svou práci vykonával pečlivě a s nasazením sobě vlastním už téměř dvě dekády a byl jedním z mála lidí, kteří mohli jejího majitele Teodora, vitálního šedesátníka a tvrdého byznysmena, považovat za svého přítele. To s sebou samozřejmě neslo určité výhody v podobě lukrativního portfolia benefitů od výhodného nákupu firemních akcií, soukromých večírků, gratis dovolených v luxusních turistických resortech nebo přímé účasti na obchodních jednáních po celém světě. Stinnou stránkou jejich pracovního vztahu však bylo to, že jeho šéf neznal slovo odpočinek a od svých klíčových zaměstnanců vyžadoval absolutní loajalitu a téměř neustálou dostupnost, což ve Viktorově případě vyústilo v nákladný rozvod a střídavou péči o dceru a syna, protože jeho bývalá manželka pracovní tempo svého muže prostě neunesla a našla si náhradu. Viktor byl vysoký a mohutný, s krátce střiženými vlasy a hladce oholenou tváří, na svém zevnějšku si pečlivě zakládal. Ostatně, dobře vypadat patřilo neodmyslitelně k jeho práci. O jeho prostorný dům se zahradou a bazénem v klidné lokalitě za městem se starali hospodyně, údržbář a dvě mladé zahradnice. Dalo by se o něm říci, že to byl velmi úspěšný muž, i když on sám to tak nevnímal. Nic z toho mu nemohlo nahradit vychladlou stranu manželské postele a ticho linoucí se z dětských pokojů, ale prostě už nedokázal vystoupit z rozjetého vlaku a přijít o své vlivné postavení v Teodorově firmě. Na to ho až moc dlouho a neústupně budoval.

Během cesty ani jeden z nich nepromluvil, jen Tereza čas od času zatroubila do papírového kapesníku, který poté zmuchlala v kostnaté pěsti a dál mlčky hypnotizovala vozovku před sebou. Viktor nemusel být psycholog, aby věděl, co se jí zrovna honí hlavou. Každou ženskou zdrtí, když dá chlap přednost mladší a nemusí být nutně atraktivnější, a tak dál mlčel a raději přidal na topení. Musela jí být zima. Splihlé, mokré vlasy jí padaly do tváře a každou chvíli posmrkávala. "Uvař si čaj a běž rovnou do peřin," řekl jí téměř s otcovským tónem a tím konečně prolomil ticho, které uvnitř panovalo. Mlčky potřásla hlavou a schoulila se víc do sebe. O pár minut později parkoval v podzemních garážích postaršího věžáku, motor nechal běžet a pohlédl na ni. "Děkuju, Viktore," špitla, rychle otevřela dveře a vystoupila z vozu. Pak se na okamžik zarazila, otočila se a upřeně se mu zadívala do očí. "Vlastně seš docela fajn chlap." "Říká se to o mně," usmál se a pokynul jí hlavou. Přirozeně čekal, že zabouchne dveře a instinktivně položil ruku na řadící páku. Ale nestalo se to. "Víš," zadívala se někam do prostoru garáží a několik vteřin trvalo, než větu dokončila. "Nechci být dnes večer sama. Půjdeš nahoru?" Viktor ji chvíli pozoroval, pak vypnul motor a vystoupil ven. Výtah je vyvezl do osmého patra, přivítal je útulný byt s výhledem na město a interiérovým designem s kombinací lesklých ploch a světlého dřeva. Když si všimla jeho výrazu, opáčila: "Byt je kamarádky, odjela na dva roky do zahraničí a nechala mě tu bydlet." Potom přešla k velké lednici, vytáhla odtud láhev bílého vína, ze sektorové skříňky nad kuchyňskou linkou dvě baňaté sklenice a ukázala hlavou na terasu se zimní zahradou, kde se posadili na prostornou pohovku. Sklenice o sebe hlasitě cinkly a ona se po chvíli omluvila a odešla zpět do útrob bytu. Ze soustavy reprobeden, umístěných na nosných trámech po celém obvodu zastřešeného prostoru terasy se po chvíli ozvaly líné tóny melodické skladby, obklopilo ho příjemné teplo a Viktor tu zůstal na několik minut osamocen.

Když se Tereza vrátila zpět, vypadala o poznání lépe než před svým odchodem. Na sobě měla lehký, pastelově hnědý kardigan se zipem a dlouhými rukávy, jejichž konce žmoulala v dlaních, tmavé legíny, zvýrazňující štíhlou linii jejích nohou a tlusté pletené ponožky s vysokým lemem. Šlehl po ní pohledem a na okamžik se nemohl zbavit pocitu, že si svetr oblékla na nahou kůži. Její bradavky byly přesně tam, kde je očekával, navíc, tenká látka svetru věrně obepínala její plné poprsí. Měl o něm celkem jasnou představu, byly to katalogové trojky s malými dvorci a špičatými hroty bradavek. Před pár dny dostal na telefon Tereziinu nahou fotku od Teodora jako pozornost. Nebylo to poprvé, co něco takového udělal. Rád se chlubil svými milenkami. Byl to jeho zvrácený způsob, jak ukázat svým mužským přátelům, že je stále neodolatelný.

Tereza se posadila k Viktorovi a nechala si dolít sklenici. Vlasy už měla suché, padaly jí ve zvlněných pramenech na ramena a její tvář se viditelně rozjasnila decentním líčením a jemnou růžovou rtěnkou. Jestli něco opravdu ovládala, tak udělat se pro chlapa atraktivní, ačkoliv z Viktorova pohledu to vůbec nepotřebovala. Byla ten typ s jemnými dívčími rysy ve tváři, vysokým čelem, souměrným malým nosíkem a ostrými konturami výrazně plných rtů. Ve svých devětadvaceti vypadala jako zralá žena. S Teodorem chodila krátce, sotva pár týdnů, vytáhl si ji k sobě z Viktorova týmu a on za ni dodnes neměl náhradu. Když se jejich sklenice opět otřely o sebe, upřela na Viktora své velké modré oči orámované dlouhými kartáči hustých řas. Zeptala se ho, jestli se k němu může přitulit a on rozpačitě souhlasil. Schoulila se pod jeho mohutnou paži a nenuceně si povídali, na stole už se mezitím objevila druhá láhev a Viktor cítil, že mu vypité víno začíná přerůstat přes hlavu. Tím spíš, že měl dole auto. "Na to rovnou zapomeň, nebudu přece pít sama," odmítla ho mladá hnědovláska rezolutně, když nadhodil, že už by měl jít. "Stejně na tebe doma nikdo nečeká." Pak se na okamžik zarazila a zvedla k němu provinilé oči. "Promiň, když piju, bývám až moc upřímná." "To nic," potřásl hlavou a ona raději změnila téma. Večírek se evidentně nevydařil podle jejích představ. "Co jsem taky mohla čekat, že? Slyšela jsem, že Teodorovy románky nemívají dlouhé trvání, ale netušila jsem, že to půjde až tak rychle," ušklíbla se. Prohrábla si hustou vlnitou hřívu a několik vlasů, které ji zůstaly v prstech nechala ledabyle dopadnout na podlahu. "Stejně si o mně všichni myslí, že jsem zlatokopka nebo ne?" Pohlédla tázavě na Viktora a ten radši rychle ponořil rty do sklenice. "Na tom nesejde," potřásla trpce hlavou, když se od něj nedočkala odpovědi. "Jsem blbá." "Ale krásná," doplnil ji s uchechtnutím. Samo mu to vylétlo z úst, a teprve pak si uvědomil, co řekl.

Tereza na něj zamžourala, jedním lokem dopila svou sklenici a postavila ji na stůl. "Myslíš to vážně?" Převalila se na pohovce a posadila se před něj na paty. Bradavky se jí napínaly proti lehkému svetýrku a Viktor s námahou hledal slova. "Tak mluv, proč mlčíš?" kývla na něj hlavou, pomalu rozepnula zip a nechala si oba cípy svetru volně viset přes prsa. Pohledem sklouzl k jejímu pupíku, kde se vyjímal piercing v podobě decentního šperku, váhal. Ještě chvíli ho mlčky pozorovala, pak zavrtěla hlavou, prudce se zvedla a odcházela zpět do bytu. Viktor za ní vyrazil, dohonil ji na prahu zimní zahrady, otočil ji k sobě a přisál se na její rty. Nejdříve se mu bránila a snažila se ho od sebe odstrčit, ale po chvíli už po sobě dychtivě vyráželi ústy a navzájem ze sebe strhávali oblečení. Chtěl ji tak moc, že to nedokázal ani vyslovit. Když byli oba úplně nazí, zvedl ji ze země a v náručí odnesl zpět do zimní zahrady, kde ji položil zády na pohovku a chvíli se sytil pohledem na její nahou kůži. Věděl zhruba, co může očekávat, ale skutečnost ho doslova ohromila. Byla docela vysoká, měla dlouhé útlé paže, ploché břicho a úzký pas volně navazující na smyslné kontury oblých boků. Opírala se o lokty a a upřeně ho pozorovala. Nechala ho, aby si ji pořádně prohlédl.

Viktor se před ni natáhl a přitiskl jí svůj obličej do klína. Jemně jí přelízl hladce vyholené pysky a doširoka je roztáhl prsty. Tereza tlumeně zasténala a rozevřela stehna, aby mu cestu ke své kundě co nejvíc usnadnila. Dychtivě ji lízal a vrážel do ní prsty, úplně cítil jak mu vlhne pod rukama. Zvedl se, naklonil se k ní a zatímco se líbali, našla rukou jeho čuráka a začala ho zuřivě masírovat v sevřené pěsti. Po chvíli ho od sebe odstrčila a hladově se na něj vrhla. Mizel ji v ústech až po kořen, pouštěla si ho hluboko do hrdla a přitom hlasitě chroptěla. Viktor ji se zastřeným pohledem pozoroval, v rukou jemně svíral její tvář a monotónně jí přirážel do pusy, rozkrok mu úplně zmáčela slinami. Klečela před ním na všech čtyřech a její pružné, urostlé tělo se chvělo vzrušením. Po chvíli se Viktor napřímil a jemně ji otočil zády k sobě, přerývaně oddechoval a očima se vpíjel do jejího vystrčeného zadku. Tereza k němu otočila hlavu a několikrát s ním lascivně zavrtěla. "Tak kterou si vybereš?" zamrkala na něj a přitom se tvářila jako nezkušená naivka, což ho rozpálilo ještě víc. Trhl jí půlkami od sebe až bolestivě sykla, ale hned se na něj znovu uculila. Naklonil se k ní, pomalu ji přelízl od kundy až k řiti a zakmital po ní jazykem. Pronikavě zasténala a sklonila hlavu k pohovce, dlouhé vlnité prameny jí zvolna přepadly přes tvář. Viktor se za ní rozkročil na kolenou, pomalu jí ho natlačil do kundy a krátkými tahy do ní začal přirážet.

Tereza se chvěla pod náporem jeho boků a hlasitě sténala. Prsty si masírovala klitoris, v návalech slastných křečí zakláněla hlavu a kňučela, aby nepřestával, že už bude. Viktor do ní zuřivě vrážel čuráka a v dlaních svíral její půlky, heboučké jako dva nadýchané polštářky, že by teď přestal, ho ani nenapadlo. Monotónně jí drtil pánev, dokud nezačala vřískat blahem, pak se z ní vytrhl a uvelebil se na pohovce. Mladá hnědovláska ho pozorovala a namáhavě oddechovala, pak se postavila před něj, otočila se zády a rozkročila se. Chvíli si nasliněnými prsty kroužila v řitním otvoru, než k němu s mírným úšklebkem otočila hlavu. Přesunula se mezi Viktorova stehna, nasměrovala si jeho čuráka mezi půlky a pomalu na něj dosedla. Viktor zadržel dech a pevně sevřel čelisti, byla tak těsná, že ho to skoro bolelo. Tereza se pažemi zapřela o jeho stehna, nahrbila se a začala na něm rajtovat jako smyslů zbavená. Její zadek s hlasitým mlaskáním dopadal do jeho rozkroku a Viktor si vychutnával pohled na svůj klacek, zajíždějící hluboko mezi její půlky. Napřímil se a konečně zmáčkl v dlaních její prsa, byla příjemně těžká a měkounká. O několik okamžiků později se zavrtěl a začal namáhavě oddechovat. Tereza k němu otočila hlavu, hlasitě se rozesmála a ještě přidala na intenzitě. Viktor ji svíral za boky, narážel si ji tvrdě na klacek, a když ucítil, že přišla jeho chvíle, povalil ji na pohovku a strčil jí čuráka přímo do tváře. Rychle se po něm natáhla a vrazila si ho do pusy. Po celou dobu, co do ní stříkal, z něj nespustila oči. Nechala si naplnit ústa, a pak to všechno vyplivla na svá prsa. Viktor se jen pousmál a svalil se vedle ní na pohovku. Něco jako druhé kolo nepřicházelo v úvahu.

Později v noci, když už Tereza nerušeně odpočívala vedle něj na pohovce, Viktor mlčky pozoroval, jak na vyhřátou skleněnou střechu dopadly první sněhové vločky. V hromádce svého oblečení na podlaze nahmatal mobil, zvedl ho k očím a zkontroloval displej, na kterém svítila nová zpráva. Otevřel ji a prohlédl si nahou fotku nové recepční Moniky, která během večírku odjela s Teodorem. Hořce se usmál, jeho šéf se choval jako hovado, protože prostě mohl. Položil telefon zpátky na podlahu a přetáhl měkkou, vlněnou přikrývku přes Terezina nahá ramena. Nevěděl, co bude, až se vzbudí. Možná, že to ani nechtěl vědět. Odhrnul jí vlasy z tváře, a pak zlehka přejel konečky prstů přes její rty. "Sladké sny," vydechl a otočil se na bok. Nemohl tak už vidět, jak mladá hnědovláska otevřela oči a blaženě se usmála. Z nebe se dál sypaly sněhové vločky a rozpíjely se na sálající skleněné střeše v zimní zahradě. Ráno už po nich určitě nebudou ani stopy.