Petr přemýšlel o dnešním vypjatém odpoledni. Zážitky z vestibulu i kuchyňky mu nešly z hlavy. Takhle to prostě dál nejde. Dneska ho málem pristihli polonahého v kuchyňce. A další návštěva ředitelny ho jistě čeká už brzy. Musí najít nějaký způsob, jak se do ředitelny přesouvat nenápadně. Nesmí vzbuzovat zbytečnou pozornost. Otáčel se na židli a přemýšlel co s tím, když jeho pohled upoutal evakuační plánek visící na stěně vedle dveří do jeho pokoje. Tam by mohl něco zjistit.
Na první pohled plánek neskýtal nic zvláštního. Čtvercová centrální budova, ve které se nacházela kuchyně a společné koupelny. Z ní na každou stranu vedlo křídlo s jednotlivými pokoji. Když se ale podíval blíže, všiml si, že jeden z pokojů na konci každého z křídel ve skutečnosti není pokoj, ale boční schodiště. To by mohlo být ono.
Petr se tedy vydal na průzkum. Došel na konec chodby a zkusmo vzal za kliku dveří, které měli vést na schodiště. Otevřely se. Vyklouzl dovnitř a opatrně za sebou zavřel. Schodiště to bylo málo uklizené a temné. Žádná okna, jen slabě svítící zářivky na stěnách. Evidentně sloužilo jen jako záloha pro případ evakuace, málokdy ho někdo využíval. To mu ale vyhovovalo. Vyběhl do 4. patra, kde se nacházela ředitelna. Potřeboval vyzkoušet, že jsou dveře odemčené i na tomto patře. Byly. S vítězoslavným úsměvem se tak Petr vydal chodbou k hlavnímu schodišti, kudy se chtěl vrátit. Přece jen se na tom temném bočním nechtěl zdržovat déle než musel. Přišlo mu vhod, pobyt tam ale zrovna dvakrát příjemný nebyl.
Když scházel do 2. patra, zaujaly ho dveře s nápisem "údržba". Když už jsem na průzkumu, zkusím se tam podívat, pomyslel si a zkusil dveře otevřít. K jeho překvapení nebyly zamčené, tak vešel dovnitř. Obklopila ho absolutní tma, místnost údržby neměla žádná okna. Naštěstí měl v kapse mobil, tak si posvítil a našel vypínač. Když místnost projasnilo světlo zářivek, naskytl se Petrovi pohled na množství nářadí, trubek a dva velké bílé kotle. Někde za stěnou bylo slyšet tekoucí vody. Zřejmě zázemí koupelen, pomyslel si Petr. Chvíli se po místnosti rozhlížel. O jednu ze stěn byly opřené štafle, Petrovi na nich ale přišlo něco zvláštního. To nebyly štafle, které by tam někdo opřel, protože je potřeboval uklidit. Nene, po těhlech někdo lezl nahoru. Ale kam? Petr se rozhodl, že se podívá, kam štafle vedou.
Opatrně po nich vylezl. Jak zjistil, stěna nedosahovala až ke stropu. Mezi ní a stropem byla zhruba 40 cm velká mezera. Táhla se po celém prostoru společné koupelny. Tu zakrýval snížený strop, který v pravidelných intervalech narušovaly trubky s vodou.
Petr koukal na tento systém vedení vody. Jistě levnější a snazší na údržbu, pomyslel si. A taky dost originální, o podobném řešení ještě neslyšel. Z úvah ho vytrhl zvuk vody. Ve sprše, která se nacházela přímo vedle, se někdo zrovna začal sprchovat. Zvědavost Petra přemohla a ten se opatrně pokusil nadzvednout jednu z dlaždic sníženého stropu.
Úzkou škvírou sledoval dění ve sprše a nevěřil svým očím. Julča, úplně nahá. Jen tam tak stála a užívala si horkou vodu. Petrovi se okamžitě začal stavět, nemohl na ní přestat koukat. Pak se ale stalo něco, čemu Petr nemohl uvěřit ještě víc. Julča si pomalu začala hladit poštěváček, druhou rukou jemně mačkala jedno ze svých výstavních prsou. Měla zavřené oči, lehce si kousala spodní ret.
Petra v ten moment přemohla nadrženost. Věděl, že by měl odejít, ale nemohl si pomoct. Opatrně si jednou rukou stáhl kalhoty. Uchopil svůj teď už tvrdý penis do ruky a začal rytmicky přetahovat. Druhou přitom stále přidržoval dlaždici sníženého stropu. Sledoval, jak Julča postupně zrychluje v masírování svého klitorisu. Krouživými pohyby se přiváděla blíž a blíž touženému orgasmu. Prsa si mačkala silněji a silněji a když si prstíkem několikrát projela kundičku, přehlušilo její vzdychání zvuk tekoucí vody a Petr ho tak poprvé uslyšel. Božský výhled, který ze své skryté pozorovatelny měl, spolu s vzrušeným vzdycháním Julči, udělalo své. Petr už to nemohl dál vydržet. Sevřel svého ptáka pevněji, zrychlil tempo a snažíc se nevydat ani hlásku skropil příčky štaflí mohutnou dávkou semene.
Stále přitom sledoval Julču, která se už také blížila vyvrcholení. Vzdychání už se ani nesnažila krotit, jen ve stále stejném rytmu kroužila po své kundičce a dál si mačkala kozičky. Petr sledoval, jak se jí lehce začaly třást nohy. Pak se opřela o stěnu sprchy a svezla se po ní na zem. Přestala vzdychat, jen si dál projížděla pičku, druhou rukou si zajela do vlasů. Pak zaklonila hlavu, a když zvuk tekoucí vody naposledy přehlušil její hlasitý vzdych, dosáhla vrcholu.
Petr to celé sledoval s otevřenou pusou. Že by dneska zažil takové přestavení ho nenapadlo ani ve snu. Potichu spustil dlaždici zpátky na své místo, pak spěšně uklidil postříkané štafle a vrátil se na svůj pokoj.
Když přišel, byl už zase tvrdý a nadržený. Pohled na úžasný Julčin orgasmus nemohl dostat z hlavy. Svlékl se, lehl si na postel a zavřel oči. Přehrával si zážitek z místnosti údržby a rytmicky přitom honil svého ptáka. Myslel ale i na ředitelku a zážitky z její kanceláře. Netrvalo dlouho a znovu se udělal. To mi snad pročistí hlavu, abych mohl dělat něco produktivního, pomyslel si. Pak si ale vzpomněl, kolikrát se už za posledních pár dní nacházel ve stejné poloze - nahý leží na posteli s postříkaným břichem. Rozhodl se, že udělá své nové paní radost. Vyfotil se a fotku jí poslal se zprávou "Znovu jsem si prohlížel tu krásnou fotku od Vás, má paní". Pak se šel věnovat studijním povinnostem a ani když pozdě večer usínal ho nenapadlo, jestli není špatně, že mu ředitelka vůbec nic neodpověděla.
Poznámka autora: všechny postavy jsou starší 18 let
