„Zkus si to.“ Řekl to s úsměvem, ale v očích měl něco jiného než jen pobavení. Držel v ruce šaty – přiléhavé, černé, s rozparkem vysoko na stehně. Přejel po nich prsty, jako by už předem hladil její kůži.
Vzala si je od něj a beze slova zmizela za závěsem kabinky. Zavřela za sebou, zhluboka se nadechla. Srdce jí bušilo. Nejen kvůli šatům.
„Ukaž se mi,“ ozvalo se za chvíli tlumeně z druhé strany. Odtáhla závěs. Stála před ním, šaty obepínaly každou křivku, bradavky jí napínaly tenkou látku.
„Otoč se.“
Udělala to. Pomalu, boky se jí houpaly s ladností, která v něm probudila hlad. Vešel dovnitř, jedním pohybem zatáhl závěs zpět. Prostor byl malý, těla těsně u sebe, dech se mísil.
„Nevydržím to,“ zamumlal. Chytil ji za krk – jemně, ale pevně – a přitiskl ji zády na zrcadlo. Rukou jí sjel pod šaty. Byla už vlhká. Horká. Připravena.
„Tohle jsi udělal ty,“ zašeptala.
„Vím.“
Klekl si před ni, šaty jí vytáhl nahoru. Roztáhla nohy, bez vyzvání. Jazykem ji našel okamžitě, znal ji do posledního nervu. Prsty jí sevřely boky, jeho jazyk střídal pomalé kroužení s nečekanými tahy, dokud se jí neroztřásly kolena.
A pak to přišlo.
Vlna, prudká, nezadržitelná. Vykřikla potichu, zakousla se do ruky, ale nešlo to zastavit. Tekla. Do jeho úst, po jeho prstech, na podlahu. Držel ji, i když se hroutila, znovu a znovu ji lízal, dokud nepřišla druhá vlna. A pak třetí.
Zadýchaná, s rozmazaným pohledem, se sesunula na lavici. On se zvedl, políbil ji na čelo, a pak ji otočil čelem ke zdi.
„Neskončili jsme,“ zašeptal.
Rozepnul si kalhoty, vytáhl ho ven. Přitiskl ji k sobě, jednou rukou jí přidržoval zápěstí nad hlavou. Vnikl do ní v jednom prudkém pohybu. Její tělo ho přijalo bez odporu, měkké, mokré, roztažené vzrušením.
Přirážel silně, tvrdě, ale stále s jistou něžností – jako by i bolest byla součástí lásky. Prsty jí sklouzly mezi nohy, přitlačil. Chtěl, aby znova. Aby věděla, že její tělo patří jemu. Že ho může kdykoli ovládnout – a že on si to vezme.
Tentokrát vyvrcholila se ztrátou kontroly. Celé tělo se jí stáhlo, z úst jí vyšel tichý, vysoký sten, a další sprška jejího orgasmu se rozstříkla na jeho stehnech, na zemi, po jejich botách.
Zastavil. Ještě v ní. Držel ji v náručí, dýchal s ní. Hladil ji po bocích, zatímco se vracela do reality.
„Podívej se, cos udělala,“ řekl tiše. „Podlaha, šaty, moje kalhoty…“
Otočil ji, políbil ji pomalu – až z toho zapomněla dýchat.
„Uklidíš to.“
Podal jí papírové ubrousky z poličky. Chvíli se na něj dívala, oči lesklé, dech ještě roztřesený. Pak klekla. Ne z ponížení. Ale z důvěry. Z jejich hry. A z toho, že to chtěla.
Uklízela své stopy. Jeho oči ji při tom sledovaly. Každý její pohyb byl němým přiznáním, že ví, komu patří.
Když byla hotová, pomohl jí vstát. Vzal ji do náručí, políbil znova – tentokrát měkce, se špetkou úsměvu v koutku.
„Ty šaty si berem,“ řekl. „Ale dneska je už nebudeš potřebovat.“
