(2. série, 5. díl)
O pátečním večeru měla Laura trochu jiné představy. Představovala si, jak si vyzvedne Adama u Sáry a Diany – po týdnu, kdy jim sloužil, nahý a zamčený. Už jen ta myšlenka, v jakém musí být stavu, ji dokázala neuvěřitelně vzrušit. Celý týden si to občas dělala sama, prsty mezi stehny, vzpomínající na jeho tělo, na jeho pohled, na jeho touhu.
A pokaždé, když si představila, jak klečí a prosí, jak bezmocně kouká, jak se mu napíná klec – byla během vteřin mokrá.
V pátek se ale rozhodla jinak. Celý den si říkala, že si ten večer počká. Že si to nenechá ujít. Že si to od něj nechá udělat. A pokud bude šikovný, možná mu i ten klíček dá. Byl to plán. Vzrušující. Jasný.
Jenže nic z toho se nestalo.
Laura skončila v područí Sáry a Diany. V situaci, o které si možná kdysi tajně četla – ale vždycky si ji zakázala představovat. Dominance žen? Ne. Svazování? Možná. Ponížení? Ano, ale jen u Adama. Tak si to nastavili. Takhle to fungovalo.
Jenže tohle nebyla hra podle jejích pravidel.
Tohle bylo… jiné.
A ona – přestože by to zapřela i sama sobě – hořela. Vzrušením. Ponížením. A očekáváním.
Už při tom, jak seděla nahá mezi Sárou a Dianou – ony oblečené, klidné, absolutně nad věcí – cítila, že ztrácí půdu pod nohama. Přikázaly jí, aby se dotýkala. Aby si hrála. Aby se pomalu přivedla k vrcholu. A pak – těsně před orgasmem – ji zastavily. Tvrdě. Bez slitování. Zadržely její ruku, strčily jí vlastní prsty do pusy a zakázaly jí se vůbec ještě dotknout.
Teď seděla. Klín rozevřený. Tělo napjaté. Zadýchaná, mokrá. Celá se třásla. Její kůže byla rudá, rozpálená a neklidná. Ještě před chvílí si to musela dělat před nimi – a před Adamem. Zastavená na samém okraji orgasmu. Dusila se ve vlastní nadrženosti.
Diana se natáhla pro sklenku, napila se, podívala na Sáru – a tiše pronesla:
„Hele… máme ještě tu věc, ne? Tu, co jsi na mě kdysi zkoušela… když jsi chtěla, abych na tebe počkala, když jsi jela na víkend pryč.“
Laura sebou trhla. Její oči rychle přeskočily ze Sáry na Dianu.
„Jakou věc?“ vydechla tiše.
Sára se otočila k Dianě. V očích jiskra.
„Ty vole. No jo. Přines ji.“
Diana vstala. Beze spěchu. S tím klidným úsměvem, co bolel víc než facka. Odsunula se z pohovky, odešla do ložnice.
Laura se Sáře podívala do očí.
„O co jde?“
Její hlas byl napjatý. Téměř prosebný.
Sára se zasmála. Tichý, nízký smích.
„Jen malá pojistka. Nechceme přece, aby sis nám tu přes noc sama ulevila, viď?“
Diana se vrátila. V ruce držela lesklý, kovový pás cudnosti. Ženský. Těžký. Nepoddajný.
Laura na něj zírala.
„To nemyslíte vážně…“
„Myslíme,“ řekla Diana. „A víš proč? Protože jsi včera prosila o klíček. A dneska – jsi ho mohla mít. Ale místo toho jsi nám tady ukázala, jak moc jsi poslušná nadržená kurvička. A tak se s tebou podle toho budeme chovat.“
Sára vstala. Přešla k Lauře.
„Postav se.“
Laura chvíli seděla. Tělo ztuhlé.
„Slyšelas. Postav se,“ zopakovala Sára – klidně, ale bez milosti.
Laura se zvedla. Nahá. Ruce k tělu. Oči střídavě sklopené a prosebné.
„Ruce za hlavu. Nožičky od sebe.“
Udělala to.
Stála tam před nimi s roztaženýma nohama, ruce za hlavou, prsty se jí už chvíli chvěly z napětí. Dýchala rychle a mělce, bradavky napnuté, klín vlhký a neklidný. Vzrušení ji pohlcovalo, ale současně jí hlava křičela: Tohle je šílený. Jenže stud už neměl proti síle touhy nejmenší šanci.
„Ještě jednou si sáhni,“ zašeptala Sára. Stála za ní, těsně. „Ale jen lehce, abys byla hezky připravená na zámek.“
„A jestli se uděláš,“ přidala Diana zepředu, „tak slibuju, že ten klíček už nikdy neuvidíš.“
Laura hltavě polkla. Zdvihla ruku, ztěžka si ji položila mezi nohy. Přejela si dvěma prsty přes pysky, přes poštěváček, který už tepem přeskakoval jako srdce v hrudi. Zasykla. Ztuhla. Znovu. Jen na kraj. Chtěla víc, ale víc nedostala.
„To je ono,“ broukla Sára. „Tak si to dělej, ty malá čubko.“
Laura zavřela oči. Jako by tím mohla utéct před těmi slovy. Ale prsty klouzaly. Vlasy jí spadly do tváře, dech se jí zlomil v hrdle. Byla blízko. Moc blízko.
„Prosím,“ vydechla. „Prosím, můžu se…“
„Cože?“ přerušila ji Diana. „To nebylo dost slyšet.“
„Můžu se udělat?“ zopakovala Laura, skloněná, rudá, ale stále si to dělala.
„A kdo se ptá?“ zavrněla Sára. „Řekni nám, kdo jsi.“
Laura ztuhla. Otevřela oči. „Já… jsem Laura…“
„Ne,“ zasyčela Diana. „Zkus to znovu. Správně. Tak, jak víme, že to v tobě je. Takhle se neptá Laura. Takhle se ptá špinavá nadržená kurvička.“
Laura zaváhala. Tělo v plamenech, hlava se vzpírala.
„Prosím, nechte mě…“
Sára jí chytla zápěstí, prudce ho odtáhla od klína.
„Řekni to. Nahlas. A hezky celé.“
Laura zvedla hlavu, oči se jí leskly.
Diana k ní přistoupila a položila jí prsty pod bradu. „Ty jsi naše nadržená, špinavá, lesbická kurvička, co teče jen z pohledu na nás dvě. Tak to řekni.“
Laura zavřela oči. Celé tělo měla napjaté jak strunu. Dlouhé ticho.
A pak – potichu, zlomeně, ale jasně:
„Jsem… vaše nadržená… špinavá… lesbická kurvička…“
Sára se usmála. Krutě, vítězně.
„Tak to je správně. Teď, když už ses přiznala, tě zamkneme, ať nám ta tvoje mokrá kundička nezlobí.“
Diana přistoupila, přikleknula před Lauru, uchopila kovový pás a opatrně ho nasadila. Mezi stehna, přes pysky, kolem pasu. Kov byl chladný, tvrdý a neúprosný. Laura zadržela dech.
Když se jí kov dotkl vnitřních stehen, lehce sebou trhla. Instinktivně. Ne protestem, ale vzrušením. Dýchala přerývaně, oči sklopené, rty pootevřené.
Sára jí zezadu stáhla ruce z hlavy, přidržela je u těla.
„Drž,“ řekla prostě.
Diana upravila umístění kovového plátu přes klín, pak připevnila pás kolem boků. Zapadlo to přesně. Jakoby jí to bylo šité na míru. Laura cítila, jak jí kovový oblouk lehce přitiskl pysky dovnitř. Bylo to zvláštní. Nepříjemné. A vzrušující.
Sára zvedla klíček, zastrčila ho do zámku, zacvakla. Zvuk, který rezonoval napříč tělem.
„Zamčeno,“ konstatovala suše. Pak jí přejela dlaní přes bok. „A hezky těsně.“
Diana se postavila, pohladila Lauru po vlasech.
„Tak co, čubičko. Jaký to je vědět, že si tu tvojí nadrženou kundičku teď můžeš tak maximálně představovat?“
Laura neodpověděla. Jen polkla. Klín sevřený, tep v krku. Každý její nádech připomínal, že je zamčená. Každý pohyb. Každé přirozené napětí svalů.
Sára se naklonila k jejímu uchu a zašeptala:
„Teď jsi jen naše. A tvoje mokrá kunda už se nás bude ptát, kdy může. Rozumíš?“
Laura přikývla. Pomalu. Beze slov.
„Tak, holčičko,“ pronesla Diana. „Pojď do postele. Dneska spíš s náma.“
V ložnici bylo šero, ticho a měkký polostín. Postel voněla po čistém povlečení a něčem ženském – parfému, kůži, těle. Všechno v tom pokoji bylo smyslné a tiché, ale Laura věděla, že žádné bezpečí jí to nepřinese.
„Hlavou sem. Napříč,“ poručila Sára a ukázala na dolní konec postele.
Laura vlezla nahoru a uložila se, jak jí řekly – napříč, těsně k jejich nohám. Nahá. Zamčená. Hlavu položila na okraj matrace. Skoro se dotýkala jejich bosých chodidel.
Diana si natáhla jednu nohu přes její ramena, Sára druhou položila na její prsa. Lehce, nenuceně. Laura se ani nepohnula.
„To je ono,“ zamumlala Diana. „Naše poslušná, zamčená kurvička.“
Zatímco ony dvě si šeptaly, hladily se a políbily se s něžnou, ale naprosto přirozenou intimitou, Laura jen ležela. Tělo v napětí. V pásu cudnosti jí cukalo. Na kůži cítila jejich chodidla. Nemohla se pohnout.
Když se Sára přetočila a políbila Dianu na rty, Laura jen stiskla víčka. Musela poslouchat jejich dech, občasné tiché vzdechy a šustění peřin. Nesměla se hnout. Nesměla ani šeptnout.
Jejich milování bylo pomalé. Tiché. Znaly se. Každý dotek byl záměrný, jemný, smyslný. Sára se sklonila, líbala Dianu mezi prsy, její ruce jí klouzaly po bocích. Diana tiše dýchala, slastně zavřené oči, boky lehce vytočené.
Laura jen ležela. Hlava u jejich stehen. Zamčená. Neviděla, ale slyšela. Cítila. Tělo jí vibrovalo napětím, které nemělo kam odejít. Klín ji pálil, ale ne rozkoší – spíš zoufalou frustrací.
Sára se svezla mezi Diany stehna. Jazykem jí začala pomalu lízat kundičku, mazlivě, trpělivě. Diana se roztřásla, položila jí ruce do vlasů a přitiskla si ji blíž.
Laura zatnula prsty do peřiny. Dýchala nosem. Neodvažovala se jakkoliv pohnout.
Když Diana vzlykla a napnula boky, když jí nohy ztuhly a dech se zlomil – Laura to cítila v celém těle. Orgasmus. Tak blízko. A tak cizí.
Po chvíli ticha se Diana protáhla, jako líná kočka. Spokojená. Nasycená.
Sára se zvedla a jen tak, mimochodem, přejela Lauru prsty po tváři.
„Spi, čubičko. Zítra tě čeká dlouhej den.“
Laura neodpověděla. Zavřela oči. A nechala své tělo zmítat v tichém, uzamčeném vzrušení.
Spánek přišel pomalu. Nesměla se pohnout. Nesměla myslet. Jen vnímat svoje místo – pod jejich nohama. A tušit, co jí čeká ráno.
Laura se probudila s tváří zabořenou do přehozu. Vzduch v ložnici byl teplý, prosycený vůní kůže, parfému a lehkou stopou ženského potu. Pootevřela oči. Chvíli nechápala, kde je. Pak ucítila chladný tlak na klíně. Klec. Kovový pás cudnosti. Realita ji udeřila jako pohlavek.
Ležela napříč postele, jak jí poručily. Hlavu měla těsně u Sářiných nohou, přehodila přes ni nohu ve spánku. Diana vedle ní tiše oddechovala, přitulená k Sářině hrudi.
Pás cudnosti jí tlačil přes podbřišek. Každý nádech ji na něj znovu upozorňoval. Každý stisk stehen. Každý záchvěv vzpomínky na včerejší večer. Kundičku měla stále mokrou. A přitom nedotknutelnou.
Diana se zavrtěla první. Vzdychla, natáhla se, otevřela oči a pohladila Sáru po břiše.
„Dobré ráno,“ zamumlala.
Sára otevřela jedno oko, přitiskla si Dianu blíž a políbila ji do vlasů.
Laura se ani nepohnula. Dech měl zůstat pravidelný. Ale Diana si všimla jejích napjatých ramen.
„No podívej, čubička je vzhůru,“ zašeptala.
Sára se vedle ní usmála, ještě se ani nenamáhala otevřít oči. Rukou sáhla po Dianině prsu, jemně jí ho promnula, jazykem jí přejela po krku.
Laura nehnutě sledovala, jak se jejich těla začínají probouzet. Byla přímo pod nimi. Cítila jejich vůni – ne umělou, ale tělesnou. Jemný parfém smíchaný s potem, s vlhkostí z večera předtím.
„Mám na Tebe chuť miláčku,“ zamumlala Sára a bez varování se převalila nad Dianu, vklouzla mezi její stehna a jazykem jí začala kroužit po vnitřní straně stehen. Diana tiše zasténala, zaklonila hlavu.
Laura neodvažovala odvrátit pohled. Byla tam, pod nimi, nahá, zamčená, nepoužitelná – a musela sledovat.
Sára pokračovala v pomalých, přesných pohybech. Věděla přesně, kam sáhnout, kde přitlačit jazyk, kdy přestat, kdy znovu… a Laura, která měla výhled přímo mezi jejich těla, se tiše chvěla. Mokrost pod pásem jí klouzala po vnitřních stehnech. Byla zoufale nadržená. Ale mohla jen ležet a dívat se.
Diana se zaklonila, z prsou jí odkapával pot, bříško se jí napínalo, prsty zabořené do Sářiných vlasů.
„Jo… ano, tam… ještě,“ zasyčela skrz zuby a vzápětí se prohnula v zádech. „Do hajzlu…“
Sténání přerostlo v výkřik. Diana se roztřásla, boky se jí zvedly a sevřely Sáru mezi stehny. Orgasmus. Hluboký, vlnivý, rozlitý. Prsty jí vibrovaly, rty byly vlhké od slin, kundička úplně zčervenalá.
Sára se zvedla, otřela ústa hřbetem ruky. Laura jí v tu chvíli připadala jako bohyně. Vzrušená, dominantní, naprosto ve své kůži.
Sára se podívala dolů – přímo na Lauru. S úsměvem. Tím typickým, trochu pobaveným, trochu výsměšným.
„Tak co, kurvičko? Ty jsi dneska ještě ani nezačala sloužit, a už bys chtěla šukat, co?“
Laura odpověděla nejistě: „Ne, paní.“
„Ale jdi…“ zamumlala Diana, stále zadýchaná, „…máš mezi nohama celý rybník.“
Obě se zasmály.
Sára se pak opřela loktem o matraci a zadívala se na Lauru s tím známým, sladce krutým výrazem.
„Běž. Do kuchyně. Pomoz Adamovi. Snídaně se nepřipraví sama. A…“ zarazila se, pak jí věnovala ten svůj poloviční úsměv.
„… ruce drž pryč od kundičky, jasný?“
Laura přikývla. Rychle. Poslušně.
Ale Sára ještě neskončila.
„Pokud tě dnes ani jednou nepřistihneme, že sis sáhla, možná tě večer na chvíli odemkneme,“ pronesla, jako by se bavila o počasí.
Diana se natáhla po skleničce s vodou, usrkla a dodala s úšklebkem:
„Ale jestli tě přistihneme, že sis tam hrála… tak tě večer přivážeme nahou do obýváku, rozkročenou, a pozveme pár kamarádek na kafe. Ať se podívají, jak vypadá neposlušná kurvička, co se neumí ovládat.“
Laura polkla. Před očima se jí mihly obrazy – stud, touha, svázané ruce, smích, cizí oči. Klepaly se jí prsty.
„Rozumíš?“ zeptala se Sára tiše.
„Ano, paní,“ zašeptala Laura.
„Dobře. Tak běž.“
Laura pomalu slezla z postele. Kovový pás chladil v místě, kde se jí stehýnka třela o boky zařízení. Každý krok byl připomínkou. Každý pohyb nohy stíral další kapičku mokra, která neměla kam odtéct.
Prošla chodbou do kuchyně. Adam tam už byl. Stál u linky, připravoval snídani. Nahý. Zamčený. Zaměřený jen na úkol. Jakmile ji zahlédl, na zlomek vteřiny zvedl hlavu.
Zastavila se.
Pohledy se jim setkaly.
Ona – nahá, ale sevřená v pásu cudnosti. On – stejně bezmocný. Oba věděli, co to znamená. Laura si kousla do rtu. Chtěla mu něco říct. Něco lidského. Ale nevydala ani hlásku.
Pak prošla kolem něj a začala krájet chleba.
Snídani připravovali spolu – Laura a Adam. V tichém souznění. Bez slov. Jen s pohledy, náznaky, vědomím. Oba nazí, oba zamčení, oba v podřízené roli. Ale každý jinak.
Pro Lauru to bylo nové. Ještě včera si myslela, že si pro Adama jen přijde. Že si ho odvede domů, odemkne, pomiluje se s ním a všechno se vrátí do starých kolejí. Jenže teď stála v kuchyni, vlhká mezi stehny, svázaná kovem, bez jediné možnosti ulevit si – a věděla, že žádné staré koleje už neexistují.
Adam ji vnímal. Každý její pohyb, každý záchvěv hlasu, každé napětí v ramenou. Sledoval ji koutkem oka, dýchal stejně mělce. Sám se topil v touze, ale ještě víc ho vzrušovalo, co se stalo s ní. Jeho paní, jeho Laura – najednou v kleci, najednou stejná jako on. A přece jiná. Když si vzpomněl, jak včera sténala pod jejich doteky, jak jí teklo po stehnech… klec se mu bolestivě napnula. Ale nezastavil to. Nepotlačil to. Přijal to jako součást své nové reality.
Obě věděli, že slyší každé slovo ze stolu. Každé zachichotání Sáry s Dianou, každý jejich soukromý komentář k tomu, jak se ráno probudily, jak chutnal jazyk, jak voněly kundičky.
A v tom tichu, mezi vonícím čajem a čerstvým pečivem, viselo napětí. Ne otázka „jestli“, ale „jak dlouho“. Ne „co se bude dít“, ale „jak daleko to půjde“.
Možná bude večer Laura odemčená. Možná se bude muset znovu prosit. Možná bude před očima všech sváděna, mučena, ponižována. Možná bude odměněna. A možná… zklame. A zůstane v kovu. Spolu s Adamem.
Ten víkend mohl být jejich vysvobozením. Nebo proměnou. Nebo začátkem konce toho, co si kdysi mysleli, že je „normální“.
Vzduch voněl sexem, napětím a ženskou nadvládou.
A před nimi – sobota. A pak neděle. Dlouhé. Neznámé. A neskutečně vzrušující.
