Večer pomalu končil. Světla nad tanečním parketem se začala ztlumovat, DJ vypínal jednu skladbu za druhou a stoly se začaly vyprazdňovat. Klára se vrátila z poslední procházky s novomanželem a usadila se s unaveným úsměvem zpět ke stolu. Ve střevíčcích.
Viděl jsem ji. Opravdu si je obula. Chodila v nich, aniž by tušila, co v nich zůstalo.
A Sára? Seděla opodál, naprosto klidná. S vínečkem v ruce, s lehce rozepnutým páskem u kotníku sandálku, mě pozorovala jako kočka po lovu.
Když jsem procházel kolem, nenápadně mi položila ruku na bok a přitáhla si mě k uchu.
„U mě nebo u tebe?“
„U tebe,“ hlesl jsem bez rozmýšlení.
V jejím bytě bylo ticho. Vůně květinového parfému, kterým se na svatbu navoněla se držela v předsíni jako neviditelný oblak.
Byl jsem po náročném dni poměrně unavený. Šel jsem tedy rovnou do ložnice a posadil se na kraj postele. Sára přišla do ložnice chvíli po mě. Stála přede mnou, bez slova, bez přetvářky. Zůstala v jednoduché podprsence a kalhotkách. A v těch samých stříbrných páskových sandálkách na podpatcích, které měla celý den.
„Myslel sis, že už sis dneska zasloužil všechno?“
Neodpověděl jsem. Jen jsem přikývl.
Sára se sehnula, stáhla jeden sandálek a hodila mi ho do klína.
„Tak se předveď. Když se mi bude líbit co děláš, možná ti dovolím víc.“
Vzal jsem ho do ruky jako posvátný předmět. Vnitřek byl ještě teplý. Vůně kůže smíchaná s potem a celodenní chůzí. Vložka byla otlačená podle jejího chodidla, malinko vlhká, mírně ztmavlá. Na špičce, kde se opíraly prsty, byly jemné otlačky – jako by se do ní otiskl každý její krok.
Začal jsem si ho pomalu přejíždět po stehně, pak výš… až k penisu.
Sára mě přerušila:
„Nebuď tak hrr.“ „Chci vidět, jak se s ním nejdříve mazlíš.“
Sklonil jsem hlavu. Přitiskl jsem si sandálek k obličeji, políbil jeho vnitřek a také pásky, které ještě před chvílí svíraly její nárt.
Přistoupila ke mně, stále s jedním sandálkem na noze. Stoupla si přede mě, zvedla nohu, opřela se podrážkou o mou hruď a zatlačila proti mně.
„Lehni.“
Uposlechl jsem.
Sedla si obkročmo nade mě, koleny po stranách, a vzala si zpátky sandálek, který jsem držel. Sevřela ho do dlaně
„Ukážu ti, jak to máš dělat správně“ Nasměrovala sandálek k mému obličeji. Nejdříve k nosu, abych cítil tu nádhernou vůni, kterou v něm po celém dni její nohy zanechaly. Poté se s ním zastavila u mých rtů. „Můžeš ho olíznout“ pronesla tónem, jako bych stejně neměl na výběr.
S radostí jsem uposlechl. „Líbáš někdy moje boty jen tak? Nebo až když po nich toužíš tak moc, že se na ně chceš udělat?“
Nevěděl jsem, co říct. Ležel jsem, pohled upřený na ní, jako pes čekající na povel.
„No?“ naklonila se blíž.
„Až když to potřebuji…“ odpověděl jsem tiše.
„Tak začni tady,“ pronesla ostře a nastavila mi podrážku přímo k obličeji.
Byla lehce špinavá od dnešního dne – prach z parketu, z trávy, z dlažby… A zároveň úplně osobní. Na okrajích byla podrážka hladká, uprostřed tmavší, mírně ošoupaná. Dotkl jsem se jí rty, a pak jsem ji políbil. Pomalu, důkladně. Špičku, boky, i střed, kde byly stopy její klenby. Pak jsem jazykem objel celý okraj.
„To nestačí. Otevři pusu.“
Zatlačila podrážkou na moje rty, až se mi rozevřely. Pomalu mi vsunula špičku sandálku do úst. Ne hluboko – jen tolik, aby se mi jazyk otřel o povrch, kde měla celý den prsty.
To už se mi po celých ústech rozprostřela slaná chuť jejích chodidel. Tvářil jsem se, že to zvládám s přehledem, ale cítil jsem stud, vzrušení i ponížení zároveň. Chtěl jsem více, ale Sára střevíček vedla pomalu ale nekompromisně dále po hrudi směrem dolů k rozkroku.
Bez slitování. Bez otázek.
Rozepnula mi kalhoty, sáhla hluboko do poklopce.
Můj penis se napjal do celé délky, žalud byl ztvrdlý, pulsující, napjatý k prasknutí, citlivý až k bolesti. Celé tělo se mi třáslo očekáváním, touhou i tím, co spolu právě děláme.
Pomalu mi přejela prsty po penisu, pak ho pevně sevřela u kořene a řekla:
„Nechci, abys to měl snadný. Chci tě vidět, jak mě prosíš.“
Ztuhl jsem.
„Prosím…“
„Nestačí.“
Přiblížila podrážku k mému penisu. Byla studená, hrubá. Špička boty přejela po uzdičce a mně vyhrkly slzy slasti.
„Prosím tě, Sáro. Chci to… Potřebuju…“
Sára se přiblížila hlavou k mému penisu a dravě si ho dala do pusy. Párkrát přejela pusou a zároveň rukou nahoru a dolů.
Když přestala, byl po celé délce celý od jejích slin.
Sandálkem mi začala pomalu třít penis. Podrážkou, pásky, hranou stélky. Každý pohyb měl svůj rytmus. Tlak byl přesně řízený – občas drsnější, občas jen lehký dotek. Celou dobu mi hleděla do očí. Z jejího výrazu jsem nepoznal žádný soucit, jen čistou moc.
Položila podrážku naplocho na můj penis a přitlačila. Jemně klouzala sem a tam, až se celá horní část boty leskla vlhkostí. Sperma se mi už dralo na špičku.
„Chceš se udělat?“
„Ano…“ vydechl jsem.
„Tak se mi podívej do očí. A až ti to dovolím, vystříkáš se jen sem,“ ukázala na svůj sandálek, který mi teď otírala o žalud.
Byl jsem napnutý jako struna. Dech se mi zadrhával, tělem mi škubaly vlny touhy.
Pásky boty mě třely na těch správných místech – klouzaly po uzdičce, hladily mě přes kůži, podrážka se při každém pohybu zastavila těsně u kořene a opět vyjela vzhůru.
Cítil jsem, že se blíží konec. Tělem mi projely křeče, dech se mi zrychlil.
„Neodvažuj se,“ řekla Sára chladně, a přitlačila botu na můj penis ještě víc.
Zaťal jsem ruce do prostěradla, nohy napjaté, penis pulsoval.
„Teď. A jen do mojí boty.“
Přirazila botu těsně pod žalud a v ten moment to přišlo. Výstřik za výstřikem se hnal ven – přes pásky, přes špičku, na podrážku. Sperma stékalo do vnitřku boty, lepilo se na kůži, vytékalo mezi pásky ven, až na její prsty, které zůstávaly klidné, jako by se nic zvláštního nedělo.
Hustá bílá tekutina pokrývala povrch jako glazura, kapala přes hrany, vpíjela se mezi místa, kde před chvílí měla prsty. Sára přejížděla podrážkou po mém penisu i během výstřiků, až mi z toho tekly slzy.
Držela mě botou do poslední kapky.
„Tohle bylo lepší než ty svatební,“ Otočila botu v ruce, sledujíc, jak kapky sjíždějí po vnitřní straně. Jemně a pomalu je olízla.
„Od teď tě nechám stříkat už jen do mých bot.“ řekla klidně. A odešla do koupelny.
