Sousedská aféra: Anička

"Honzo, běž tam, tohle už přece není normální!" Anička zasténala a nervózně se zakousla do spodního rtu. Vzhlédla ke stropu a ustrašeně zamrkala očima, kvůli nadměrnému hluku, který se ozýval z bytu nad nimi, nedokázala celou noc zamhouřit oko a to si vzala prášek na spaní. Od doby, co se do něj přistěhoval nový manželský pár, jejich spotřeba výrazně stoupla. Přitom to skoro vždycky začínalo stejně. Hlasitá hudba a smích, které později vystřídaly hádky, křik, bouchání dveří, až se celý dům otřásal v základech, a nezřídka slyšela i zvuk rozbíjeného nádobí. Krátce nato večerní program vyvrcholil živočišným sexem a ona musela být, byť nedobrovolně, u toho. Jednou se s nimi dokonce potkala na chodbě, vlastně jenom s ní, jeho nezahlédla, slyšela pouze kroky na schodech o patro výš. Působila na ni mile, byla vkusně oblečená a upravená, usměvavá mladá žena, kterou si musela zákonitě oblíbit od prvního okamžiku, mohly spolu chodit na kávičky a určitě by se z nich staly kamarádky, které se pravidelně navštěvují a tlachají o běžných věcech. Jen kdyby se od nich skoro každý večer neozýval ten příšerný a nesnesitelný rámus. Hotová italská domácnost a Aničce přišlo divné, že to ostatním nájemníkům v domě zjevně nevadilo. "Honzo, tak slyšíš mě?" Zatřásla se svým manželem, který se neochotně zavrtěl na posteli a nevrle zabručel: "Nech mě spát, vždyť víš, že ráno musím brzo vstávat!" "Já vím, ale..," špitla, tentokrát se nehodlala vzdát tak snadno. "Běž si lehnout do obýváku a vem si prášek na spaní!" Zamumlal, otočil se na druhý bok a během chvíle už znovu pravidelně oddechoval. Anička ho propálila nenávistným pohledem a ruce si vzdorovitě založila na prsou. Jak může spát a zrovna teď?!? Náhle však zpozorněla, hádka v bytě nad nimi ustala a teď určitě přijde další a dokázala si představit že pro mladou nájemnici příjemnější část. Počáteční vrzání postele postupně přecházelo v rytmické bušení, jako kdyby někdo venku za domem prášil koberec. Anička chvíli konsternovaně zírala do stropu, pak se schoulila do klubíčka a prsty si zajela do klína. Bušení bylo stále agresivnější a prsty jí ve spontánní reakci zuřivě zajížděly do vlhkého horka mezi stehny. Když mladá žena vzápětí zaječela, měla chuť křičet s ní, zakousla se do polštáře a pevně stiskla obě víčka.

Ráno Anička vstávala sama. Její manžel musel odcestovat skoro přes půlku republiky na otevření nové pobočky, kde jako vedoucí technolog nemohl chybět. Mohl sice přespat na místě už den předem jako většina jeho kolegů, ale ona ho požádala, aby s ní zůstal doma. Nerada pobývala v bytě sama a v noci v něm často mívala stísněné pocity. Pracovala jako úřednice v městském informačním centru a pracovní den začínala vydatnou sprchou se šťastným koncem, ale dnes nějak neměla náladu. Kvůli plánovanému malování užitkových prostor dostaly s kolegyní dva dny placeného volna, s ospalým zívnutím vešla v županu a s ještě stále mokrými vlasy do kuchyně, na lince našla hrnek s nedopitou kávou a vzkaz, že už teď svému muži chybí. Přešla k lednici, naučeným způsobem zkontrolovala obsah a nákupní seznam se jí v hlavě vytvořil dřív, než je přitlačila loktem do spáry. Vklouzla do světlých džínových kraťasů a černého žebrovaného tílka s patentkami ve výstřihu a u botníku si nazula krémové sandály s tenkými pásky. Vyšla na domovní chodbu, zamčela dveře bytu, a když se otočila čelem ke schodům, strnula. Vysoký muž se zamračeným výrazem ve tváři po nich sestupoval směrem k ní a ona si v mžiku uvědomila, o koho se jedná. Prošel kolem ní bez povšimnutí a plynule pokračoval do spodního patra. Anička ho mlčky pozorovala, a zacloumal s ní potlačovaný hněv. Vždyť se kvůli němu už dobré dva týdny pořádně nevyspala! Přistoupila k okraji schodů a odfrkla: "Dobrý den! Aspoň pozdravit byste mohl, když už člověka nenecháte vyspat!" Muž udělal ze setrvačnosti dva kroky, zastavil se a ohlédl se přes rameno. Provrtal ji pohledem svých chladných modrých očí a poté pomalu zamířil zpět. Anička ucítila, jak její bojovná nálada mizí v nenávratnu, instinktivně ustoupila o dva kroky dozadu a ustrašeně zamrkala. Vysoký muž vystoupal schody, ale nezastavil se, donutil ji zacouvat až ke dveřím bytu, do kterých narazila zády a tlumeně vyjekla. Nespouštěla z něj oči a uvědomila si, jak se jí pod tíhou jeho neústupného pohledu roztřásly ruce.

"Co jste to říkala?" Procedil škvírou mezi sevřenými rty a svou tvář přiblížil do blízkosti, která pro ni byla v tu chvíli neakceptovatelná, začala panikařit a v duchu si spílala, že raději nemlčela. Jeho dech jí pohladil po tváři, hlas měl hluboký a charismatický. K bradě pokryté naježeným strništěm mu splývaly rovné prameny blonďatých vlasů, tyčil se nad ní jako kolos se širokými rameny a vyklenutým hrudníkem, silnými pažemi se přitom opíral o dveře bytu, čímž jí znemožnil pohyb a Anička se proti němu i při své nezanedbatelné výšce cítila nicotná. Věk bylo těžké odhadnout, ale určitě byl starší než ona a byl prototypem chlapa, co ženským spolehlivě zrychlí tep od prvního okamžiku. "Že byste se měl naučit zdravit," hlesla a uhnula pohledem. Chvíli ji mlčky pozoroval, pak se odrazil ode dveří a pokrčil rameny. "Dobrý den, já jsem Kryštof," představil se a nabídl jí svou dlaň. "Anička, těší mě." Křečovitě se usmála a její malá ručka v ní úplně zmizela, připadala jí drsná a mozolnatá, ale stisk měl příjemně pevný. "Přeju hezkej den, sousedko!" Muž se usmál, otočil se a opět scházel po schodech do nižšího patra. Chvíli jí trvalo, než se odhodlala ho následovat, dlouze vydechla, upravila si vlasy, odkašlala si do dlaně a vstoupila na schody. Jeho zvláštní, podmanivá vůně jí doprovázela až k domovním dveřím v přízemí, na chodníku před domem se rozhlédla, ale nikde už ho neviděla, jako by se na rozlehlém prostranství sídliště propadl do země. Nákup v blízkém supermarketu absolvovala jako ve snách a když ho naskládala do lednice, uvědomila si, že zapomněla koupit snad polovinu věcí, které si původně naplánovala. Z postranní police ve dveřích vytáhla nedopitou láhev vína, uvolnila si dvě patentky ve výstřihu tílka a mocně si přihnula z baňaté sklenice na tenké stopce. Pořád ho nedokázala dostat z hlavy a připadala si jako puberťačka, což se jí od svatby s Honzou nikdy předtím nestalo. Díky své práci se každý den setkávala s desítkami mužů různého věku, ale žádný z nich na ni dosud nezapůsobil tak jako její nový soused.

Čtyřiatřicetiletá Anička se pyšnila vyšší, štíhlou postavou s pár čísly přes sto sedmdesát centimetrů, měla dlouhé a útlé paže, štíhlé nohy, vlnitou světle hnědou hřívu těsně pod lopatky a oblé boky, ze kterých se chlapům široko daleko tajil dech. A zejména pak z jejího nacpaného výstřihu. Bývaly to výstavní trojky, ale po porodu už kupovala o číslo větší podprsenku a často jí z nich bolely záda. Patřila k nejpohlednějším mladým maminám na sídlišti a v případné soutěži krásy by na něm nenašla konkurenci. Měla uhrančivé hnědé oči, smyslně plné rty a návštěvníky info centra zpravidla překvapila svou živelnou osobností. Často si všimla, jak na ni některý z místních chlapů civí přes sklo vestibulu, dělali to tak nešikovně, až se tomu s kolegyní potají smály, průměrně dvakrát do týdne odmítala pozvání na večeři a děsila se toho, až některý z nich přinese prsten. S manželem vychovávali sedmiletého synka Kubíka, který tou dobou trávil léto na příměstském táboře a Honza byl pro ni tím pravým, jen kdyby ji občas dokázal vzít za vlasy, třísknout s ní o postel a vytřást z ní při tom duši, možná, že by konečně zjistil, jak moc po tom touží. Z myšlenek jí vyrušil zvuk domácího zvonku a málem se polila, jak sebou trhla, otevřela dveře bytu a stál tam on. Anička si mimoděk vybavila, že se jmenuje Kryštof a s ústy pootevřenými úžasem k němu vzhlédla, byl vysoký určitě ke dvou metrům. Ukázal jí láhev červeného a jeho hluboký hlas se jí zavrtal až do morku kostí. "Myslím, že jsme nezačali nejlépe, můžu jít dál?" Mlčky přikývla, nechala ho vejít, zavřela dveře a otočila se k němu čelem. Už podruhé během dopoledne se setkala s pohledem jeho pronikavých očí a impozantní postavou s neviditelným, živočišným charismatem a odhadovala, že takový chlap musí mít pořádný klacek. Prostě musí. Už kvůli tomu, jak tu svoji každou noc přiváděl k branám ráje. A dokud se o tom nepřesvědčí na vlastní oči, nikam ho nepustí. Sotva ochutnali červené, vrhl se na ni, musela uznat, že časem opravdu neplýtval. A s potěšením zjistila, že se nemýlila, její nový soused měl přímo obrovský klacek. Tlustý, dlouhý a pokrytý naběhlými žílami. Jeho žalud byl fialový jako zralá švestka, visel mu mezi zavalitými stehny a byl to ten nejneuvěřitelnější kus čuráka, jaký kdy na vlastní oči viděla.

Neuniklo mu, jak se její hrudník přerývaně vzdouvá a její váhavá strnulost pro něj byla dostatečným signálem. Nesmlouvavě ji popadl za výstřih tílka a roztrhl ho. Naštěstí pro ni měl zapínání na patentky, takže se jí knoflíčky nerozletěly po celé kuchyni a nemusela je poté pracně hledat. Pod ním měla bílou podprsenku bez kostic s bohatou květinovou krajkou, jejíž zapínání uvolnil s tak zkušeným pohybem, že jí to překvapilo - vzadu měla čtyři háčky, ale podvolily se mu jako na povel. Okamžitě se sklonil, začal jí sát jednu a poté i druhou bradavku, trčely k němu bez toho, že by jim vůbec věnoval pozornost a s táhlým usrknutím spokojeně zamručel. Její horká kůže byla hebká a pružná, Anička měla po kojení povislé čtyřky s objemnými koláči narůžovělých dvorců, zabořil mezi ně obličej, přimáčkl si je z obou stran na tváře a vzrušeně do nich vydechl. Nádherně plná a velká prsa, hladká jako samet. S neurvalým gestem z ní strhal i zbytek oblečení a v očích se mu zalesklo. "Na kolena!" Vyštěkl, jeho tón byl pevný a autoritativní, chladná podlaha v kuchyni ji do nich zastudila, posadila se na paty, hladce vyholený klín sevřela mezi těsně slepenými stehny a poslušně zvedla bradu. "Věděl jsem, že se ti to bude líbit, hned jak jsem tě uviděl," zabručel, obtočil si její dlouhé lokny kolem sevřené pěsti a škubl s nimi. "A teď si ho vem do pusy! Hned!" Anička momentálně fungovala na autopilota. Dlouho potlačovala touhu po takovém zacházení, Honza se k ní choval jako k princezně, a to jí začalo po čase nudit. Čurák, který se nad ní tyčil byl delší a tlustší než všechny ostatní, které kdy viděla a ochutnala a kunda se jí roztékala při představě, že už jí ho brzy zarazí dovnitř až po kořen. Plynulým tahem se jí celou svou délkou vřítil do hrdla, oči se jí šokovaně rozšířily a zalapala po dechu. Její předchozí zkušenost s hlubokým kouřením, kterou za ta léta s hrdostí budovala, byla v mžiku vystavena zatěžkávací zkoušce. Oči se jí zalily slzami a tváře zbrunátněly nesnesitelným tlakem, ale kupodivu to brala s lehkostí, po chvíli se mu vysmekla a vyrazila mu po koulích. S chutí je zhltla a tlumeně zachroptěla, vyplnily jí skoro celou pusu. A muž rozkročený nad ní to náležitě ocenil. A odměnil.

Chtěl si ji vzít přímo tam, na podlaze v kuchyni, ale to jí přišlo nepohodlné a všechno mu dovolit nechtěla. Ložnici raději předem vyloučila, uvelebil se v obýváku na gauči, klekla si před něj, stiskla mu překrveného čuráka mezi prsy a začala zuřivě masírovat. Úplně mezi nimi zmizel, Anička k němu sklonila bradu a pokaždé, když se při pohybu dolů objevila špička žaludu, lačně po ní přejela jazykem. Leskl se jí před očima, ulepený semenem a jejími teplými slinami, máčel jí kůži na prsou i na bradě a netoužila už po ničem jiném, než aby jí ho konečně strčil dovnitř. Už delší dobu cítila, jak se jí šťáva vylévá na stehna a byl nejvyšší čas to zúročit. Kryštof jí promnul povislé prsy a potěžkal je v dlaních, klečela mezi jeho roztaženými stehny a břichem se mu žádostivě tiskla na rozkrok. Ulepený klacek se jí přitom převaloval na kůži a zanechával na ní slizkou stopu, která okamžitě chladla. Už to nevydržela, vlezla si k němu na gauč, svezla se do podřepu a s rozkoší si ho zavedla do kundy. Vklouzl do ní bez náznaku odporu, ztěžka na něj dosedla a hlasitě zasténala ke stropu obýváku, v tu chvíli si připadala jako obětovaná při nějakém prastarém rituálu plodnosti. Mohutný muž pod ní sevřel v dlaních její nahé hýždě a spokojeně zamručel. Na kancelářské židli v info centru jim bylo dobře, za ten čas změkly a mírně narostly, přestože si stále zachovávaly smyslně oblý tvar. Ležela na něm a vnímala jeho pevné a vypracované tělo, hekala blahem, její prsa mu poskakovala po nahém hrudníku, při každém dalším přírazu o něj hlasitě pleskla a rozlila se do stran. V tom okamžiku měla pocit, že umřela a šla do nebe.

Jeho silné prsty jí zajely do zadku, byla jako v tranzu, ani si to neuvědomila, dokud ji ze sebe nesetřásl a nedonutil ji kleknout si na všechny čtyři na koberec před gaučem. Poslušně mu vyhověla a když jí znovu odtáhl půlky a dvěma nasliněmými prsty promnul těsnou řiť, pouze odevzdaně čekala, až si ji vezme. Chuchvalec lepkavých slin jí stekl přes nafialovělý a zvrásněný terčík až na kundu, anální sex měla ráda a byla zvyklá na běžnou velikost, ale to rozhodně nebyl tento případ. Obývákem se rozlil tlumený mlaskavý zvuk, jak se její řiť doširoka rozevřela a poté se znovu pevně stáhla, ještě několikrát do ní zkusmo zajel a poté se do toho pustil se vší vervou. Ječela jako kdyby jí na nože brali a konečně našla pochopení pro jeho partnerku. Svým přerostlým klackem jí vyplnil zadní díru na maximum možného a to už si nějaký ten křik zasloužilo. Někde mezi přerývanými nádechy z ní vytryskla šťáva, vlétla mu mezi stehna a zmáčela koule, cítila tu horkou sprchu až na zadku a odhadovala, že ho to zbavilo posledních sil. Vytrhl se z ní a začal si ho zběsile masírovat, zvedla se na roztřesených kolenou a poslušně se pod ním posadila na paty. O několik vteřin později se o Aniččinu krásnou tvářičku rozstříkl teplý cákanec semene a donutil ji přivřít oči, další jí pokropil rty, otevřela pusu a nechala si ho stéct na jazyk. Poslední velká dávka jí dopadla na prsa, sklonila hlavu a nevěřícně to všechno pozorovala. Kryštof po celou dobu tlumeně chrčel jako samec v říji, nakonec ji jemně poplácal po vlasech, posbíral si oblečení a beze slova odešel. Vyprovázela ho se zmateným pohledem a když za ním zapadly dveře od bytu, unaveně se svezla na zem a ramenem se opřela o měkké sedadlo gauče. Zůstala tu po něm vydatná louže teplého semene a spousta nezodpovězených otázek, nestačili si říct vůbec nic, tak moc spěchali, aby už byli nazí.

Následující ráno Anička s Honzou sestupovali po schodech, když se na chodbě objevila Iveta. "Teda, vy se nezdáte!" Zakoulela očima, uznale k nim vztyčila palec a oba si ji překvapeně přeměřili. "Ahoj, Iveto, co tím myslíš?" Opáčil Honza nechápavě. "No, já jen, že takhle tu řádí jen ti dva ze šestky, ale to, co se u vás dělo včera..klobouk dolů!" "Včera?" Zarazil se a ohlédl se na svou mladou manželku. "Včera jsem byl přece na služebce!" Iveta byla svobodná matka se třemi závazky, pro které marně hledala otce, ráda si vypila a obvykle slyšela i trávu růst. "To nebylo od nás," usmála se Anička a ledabyle k ní mávla rukou, aby odlehčila situaci, "to si určitě pleteš!" Sousedka na ni upřela podezřívavý pohled a odmlčela se. Honza zmateně těkal očima mezi ní a svou manželkou a čekal, co z ní vypadne. "Asi máš pravdu," řekla nakonec a přitom na ni významně zamrkala. "Asi to fakt nebylo od vás a já už stejně musím jít, mám na plotně oběd pro ty svoje hladový krky!" S těmi slovy ji spolkl byt na patře pod nimi a Aničce spadl kámen ze srdce, celý skalní masiv. "Prosím tě, nevíš, co to bylo?" Honza zavrtěl hlavou a plácl svou manželku, sestupující vedle něj po schodech, po zadku. Musela se držet, aby nesykla, už druhý den byla v těch místech nebývale citlivá. "Nevím, znáš Ivetu," škubla rameny a věnovala mu milý úsměv. Minulou noc bylo v domě nezvyklé ticho a Anička se konečně vyspala, padla vyčerpaná do postele a Honzu ani neslyšela přicházet domů. A ani další dny se nic nedělo a když jednoho rána opět vyšla z bytu na nákup, objevila se nahoře na schodech silueta jejího vysokého souseda. "Manžel není doma, že?" Utrousil, když po nich zvolna sestupoval. Anička mlčky přikývla a beze slova odporu se nechala zatlačit zpátky.