Byl to letní výměnný pobyt pro studenty. Tři týdny v kempu někde uprostřed lesů, kde se během pár dnů vytvořila zvláštní bublina. Svět venku přestal existovat. Neřešily se školy, práce ani povinnosti. Jen noví lidé, společné zážitky a nekonečné letní večery. Právě tam jsem si všiml Laie.
Byla z Finska. Vyšší než většina holek kolem sebe. Plnoštíhlá, ale zároveň sportovní, se silnými stehny a rameny člověka, který celý život něco dělal. Měla výraznou postavu, velká prsa, dlouhé světlé vlasy a sebevědomí, které z ní vyzařovalo na metry daleko. Když se smála, otáčeli se za ní lidé. Když vešla do místnosti, člověk si jí všiml, i kdyby nechtěl.
První týden jsme si vlastně skoro nic neřekli. Jen jsme na sebe házeli pohledy. V jídelně. Při ranních aktivitách. Večer u ohně. Když jsem se podíval jejím směrem, často už se dívala na mě. A když jsem její pohled zachytil, neuskočila očima jako většina lidí. Naopak. Chvíli ho držela. Dost dlouho na to, aby mi bylo jasné, že to není náhoda.
Druhý týden přišly společné hry a soutěže venku. Teprve tehdy jsem si začal uvědomovat, že nevyhledávám jen já ji. Vyhledávala i ona mě. Když se rozdělovaly týmy, vždycky se nějak ocitla poblíž. Když jsme čekali na instrukce, stála vedle mě. Když se někdo zeptal na dobrovolníky, otočila se nejdřív na mě. Čím dál častěji jsme spolu mluvili. Nejdřív o běžných věcech. O škole. O Finsku. O tom, jak je v létě zvláštní mít skoro pořád světlo. Postupně jsme ale začali trávit víc času spolu než s ostatními.
A všimli si toho i ostatní. „Ty dva nakonec stejně skončí spolu,“ slyšel jsem jednou někoho poznamenat. Tehdy jsem se tomu jen zasmál. Ale uvnitř jsem doufal, že má pravdu.
Rozhodující večer přišel během posledního týdne. Studenti z Turecka uspořádali večerní párty na svém pokoji. Hudba hrála z reproduktoru na stole, všude se míchaly jazyky z celé Evropy a lidé seděli namačkaní na postelích i na zemi. Laia seděla vedle mě. Tak blízko, že jsem cítil její parfém pokaždé, když se pohnula. Povídali jsme si. Smáli jsme se. A mezi každým slovem bylo něco, co už dávno nebylo jen kamarádské. pomalu jsem se dostal pod dekou, do jejího rozkroku, který okamžitě uvolnila, a trošku udělala prostor. doplnila to svůdným stydlivým pohledem. kalhotky byly na pohmat krajkované, ale už šlo cítít, že byly dost mokré. postupně zvlhly natolik, že je měla zařezané v její kundiččce, která je obtahovala.
Čas plynul a pokoj se postupně vyprazdňoval. Někdo odešel spát. Někdo se přesunul jinam. Někdo zmizel ven. Nakonec jsme zůstali téměř sami. Pamatuji si jen její pohled. Ten zvláštní okamžik, kdy oba víte, že není potřeba nic říkat. Jen se usmála. A já věděl.
Když jsme se později přesunuli na můj pokoj a zavřely se za námi dveře, měl jsem pocit, že se celý svět zastavil. Najednou neexistoval kemp. Neexistovali ostatní studenti. Jen ona a já. Povídali jsme si ještě dlouho. Seděli vedle sebe. Smáli se. Občas nastalo ticho, které nebylo nepříjemné. Naopak. Bylo plné očekávání. Plné napětí. Plné všeho, co mezi námi rostlo celé tři týdny. pomaličku jsme jiv tmavém pokoji natlačil na zeď a začal líbat, ona mě rozepnula a sesunula se dolů a vytáhla moje už tvrdé péro s troškou precum. začala ho olizovat a nakonec kouřit. dávala ho tak hluboko, že ji tekly slzy po tváři a tvořily se při yvtažení bubliny. potom jsme se přesunuli do postele, kde šla na čtyři a já se patřičně pověnoval lízáním jejímu zadku a kundiččce. z kundy jí teklo po kapkách na stehna. nikdy jsem to neviděl. nakonec jsme udělali všechny možné sexuální polohy. při misionáři jsem si klekl nad ní, střčil ji péro do pusy a vystříkal se.
A když se venku začalo pomalu rozednívat, oba jsme věděli, že na ten večer nikdy nezapomeneme.
Poslední dny pobytu utekly neuvěřitelně rychle. Najednou přišlo loučení. Objímání. Výměna kontaktů. Podepisování triček. Každý student psal ostatním nějaký vzkaz nebo vzpomínku.
Když jsem si později prohlížel své tričko, našel jsem mezi desítkami podpisů jednu větu. Krátkou. Napsanou velkými písmeny.
BIG DICK.
Rozesmál jsem se nahlas. Nemusela být podepsaná. Přesně jsem věděl, od koho je. Zvedl jsem hlavu. Na druhém konci místnosti stála Laia. Naše oči se setkaly. Usmála se. A v tom úsměvu bylo ukryto víc vzpomínek, než by se kdy vešlo na jedno tričko.
