Útěk z domova

Dětství jsem neměla jednoduché. Nevlastní táta mámu často bil, já musela dělat veškeré domácí práce a to často i za své sourozence, které byly jeho vlastní děti. Mnohokrát jsem usínala v máminé náruči, často brečela. S přibývajícím věkem jsem začala chápat, proč maminka pláče a v slzách jsme noc co noc spaly obě. Měla jsem pocit, že se to zhoršuje, ale co jsem mohla vědět, jiný život jsem neznala.
Jednou jsme měli ve škole přednášku na téma domácí násilí. Mnoho znaků se shodovalo s popisovanými obrázky, já ale považovala za divné děti, které nikdy nikdo neuhodil, které nevěděly, jaké je to dostat facku a které neznaly pocit zmalovaného zadku, že týden nemohly sedět. A takto jsem přišla z přednášky domů. Hlavu plnou myšlenek, co bych měla udělat, a tam už čekal otec. „Tak co bylo ve škole? Nějaké úkoly?“ spustil na mě jen co se za mnou dveře zavřely tím svým protivným tónem. Neměl svůj den a tak ho nesměl mít nikdo. „Měli jsme přednášku o domácím násilí,“ odfrkla jsem nerozvážně. Tenkrát mě vůbec nenapadlo, co to může způsobit. Fotr zrudnul. Vytrhl mi z ruky batoh a vysypal ho. Krom všeho možného vypadla i vizitka na paní policistku, která nám všem vizitky rozdala. Vysvětlit si to nenechal a i v mých 15 letech mě seřezal jako pětiletého fracka. Nosívala jsem dlouhé kalhoty a trička s dlouhým rukávem celé léto, aby nebyly vidět modřiny. Pravidelně mi kontroloval šatník a cokoliv hezčího vyhodil, zbývaly mi jen škaredé staré svetry a požmolkovaná trička.
Po přechodu na učební obor se nezměnilo vůbec nic, jen já čím dál tím víc prosebněji přemlouvala mámu, ať utečeme. Nechtěla ani slyšet, měla s ním dvě děti a já začala mít pocit, že ta špatná jsem jen a pouze já. Máma byla čím dál víc odtažitá, nebrečívala přede mnou, nepohladila mě po vlasech a s tresty nevlastního otce vždy souhlasila. Připadala jsem si v pasti. Mámy muž mi začal pravidelně kontrolovávat mobil, počítač, sociální sítě. Po našem malém městě o mě trousil, jaké jsem nepovedené dítě, jak kradu a fetuji. Samozřejmě se to dostalo i k mým kamarádkám a spolužákům. Cítila jsem se sama a přemýšlela nad nejhorším.
Jednou jsem takto přišla ze školy a musela jsem projít typickou vstupní prohlídkou. Ten den měl zase náladu, protože mu přišlo předvolání na policii na podání vysvětlení. Nebylo ani první a ani poslední. Docela často se někde popral nebo někomu rozbil pusu, měl podmínku a začal být paranoidní. V mobilu mi našel přijatý hovor z neznámého čísla. Šlo o nějakou obchodní nabídku, hovor trval asi minutu a půl a pak jsem to položila. Myslel jsi, že jsem ho udala. Dostala jsem tři facky a násadou od smetáku na holou. Brečela jsem v koutě pokoje. Rozhodla jsem se to nějak vyřešit.
Tu noc jsem neusnula. Až bylo v domě ticho, vysypala jsem školní batoh, dala do něj nějaké prádlo a oblečení, poprvé v životě ukradla peníze, dvě stovky z otcovi peněženky, víc v ní nebylo, a utekla z domova, ani vzkaz jsem nenapsala. V rozpadlých bílých botaskách, otrhané šedé mikině, orvaných teplácích a s mastnými vlasy jsem si to kráčela směrem na nejbližší vlakové nádraží. Bála jsem se a byla mi zima. Před každým světlem, které jsem viděla, jsem se běhala schovávat do pole. Takto jsem dokázala přijít až na nádraží. Bylo tam hodně lidí, většina na mě nedůvěřivě koukala. Koupila jsem si jízdenku a nastoupila na vlak. Usnula jsem.
Na konečné mě probudil průvodčí. Vystoupila jsem v Děčíně. Šla jsem se zeptat na cenu jízdenky do Německa, zbývalo mi necelých třicet korun, což nestačilo na nic. Seděla jsem na lavičce na nádraží a přemýšlela, co dál. Okolo mě prošel takový tmavší týpek, vypadal jako z ghetta, což si vlastně mohl myslet i on o mě. Zapotácel se u mě ještě dvakrát. Při druhé obchůzce vytáhnul z kapsy čtyři stovky, upřeně se na mě podíval, pak se kouknul někam směrem mimo nádraží, znovu na mě a odešel. Opatrně jsem se dívala, jak mizí. Několikrát se za mnou otočil. Pomalu jsem šla za ním. Zmizel za rohem budovy. Když jsem tam přišla, měl kalhoty dole a honil si ho. V druhé ruce měl peníze. Dřepla jsem si a začala kouřit. Rukou mi hlavu ovládal čím dál svižněji a s ptákem šel čím dál hlouběji. Byla jsem jako živý masturbátor. Bez jakékoliv romantiky mi vystříkal pusu. Hodil na zem peníze, obléknul si kalhoty a odešel. Vstala jsem, sebrala prachy, odplivla si a šla si koupit jízdenku. Nasedla jsem na první vlak jsem Německo.
Peníze mi vystačily až do Berlína. Německy jsem neuměla a neměla jsem kam jít. Začalo se šeřit. Měla jsem hlad a žízeň. Obcházela jsem všechny automaty a hledala v nich nevyzvednuté drobné. Před nádražím byli nějací turisté. Frajer si odložil bagetu s pitím a něco ťukal do mobilu. To byla příležitost, to byla má večeře. Noc jsem chtěla strávit na posledním nástupišti, poslední lavičce. V tomto rohu již přespával někdo jiný a bez milosti mě starousedlíci vyhostili. Ustlala jsem si pod eskalátory. Byla mi zima, měla jsem strach a nevěděla, co bude dál. Na nádraží byl celou noc hluk.
Probudila jsem se brzy, pokud se to tak dá říct, když jsem ani vlastně nezabrala. Vlaky přijížděly, lidé na mě koukali a já chtěla zmizet, než mě někdo práskne policii. Taková starší paní se u mě zastavila a něco spustila německy. Nerozuměla jsem jí ani slovo a tvářila se vyděšeně. Dala mi do ruky desetieurovku. Vůbec jsem to nechápala. Schovala jsem si ji a tímto způsobem jsem získala ještě další dvě a půl euro. Koupila jsem si něco na jídlo a pití a vyšla před nádraží. Vypadala jsem a vlastně se i cítila jako strašná špindíra. Potloukala jsem se ulicemi, čím tmavšími, tím lepší. Pochybné existence na mě pokřikovaly a volaly, já je ignorovala. Připotácela jsem se až do takové uličky plné lehkých žen. Opakovaně mě z ní vykázaly, já se vždy vrátila. Nechtěla jsem šlapat chodník, ale co mi zbývalo? Na ně jsem však neměla, sice nebyly pěkné, ale pořád lepší, než já.
Motala jsem se v okolí dlouhé hodiny. Několik zájemců přijelo, vždy ale naložili jinou holku. Konkurence přibývalo a já přemýšlela, jak moc nerozvážný útěk byl. Vrátit jsem se však nemohla. Do ulice vjel černý bavorák. Jel velmi pomalu. Měl ztmavená skla. Projel celou ulicí, na jejím konci se otočil a pomalinku se vracel. Ostatní dívky na něj mávaly jako pominuté, já jen nedůvěřivě koukala. Zastavil u mě. Stáhnul okýnko a muž na mě začal mluvit. Vůbec jsem netušila, co. Vytáhnul sto eurovku a ukázal mi ji. Z intonace jsem pochopila, že se mě na něco ptá. Kývla jsem hlavou, že ano. Otevřel dveře, já nastoupila, dveře i okno se zavřely a již normální rychlostí jsme opustili ulici. Mluvil na mě dlouho, než mu došlo, že nerozumím. Vytáhnul mobil, něco do něj řekl a dal mi na výběr zvolit si jazyk. Dala jsem svou mateřštinu. Vyptával se na různé věci, od mého věku až po všechny možné prasárny.
Přijeli jsme do takového podniku, na baru vysedávaly nějaké dívky. Chlápek mě odvedl dozadu do kanceláře a dal mi nějakou smlouvu, pochopitelně v němčině. Potřebovala jsem nějaké peníze, nějaký příjem alespoň pro začátek, než se rozhodnu, co dál. Bylo mi jasné, že jinou práci neseženu, že musím. Podepsala jsem. Odvedl mě na pokoj, měla jsem se osprchovat. V županu jsem seděla na posteli a vyjídala minibar. Přišla taková starší paní. Prohlédla si mě, svlékla ze mě župan a prohlížela si mě, všude, důkladně. Vypadala zaujatě. Asi se jí líbilo, že jsem panna. Odvedla mě do nějaké maskérny, kde mě nalíčila, oblékla a přivedla k tyči. Asi hodinku mi vysvětlovala, co a jak mám dělat, jak se kroutit a vrtět. Bylo to jednoduché.
Seděla jsem u baru a cucala vodu. Do podniku začaly proudit davy mužů a já začala tančit. Musela jsem se soustředit, tu mě jeden chytil za kotník, tu mě jeden plácnul přes zadek, tu mi dal do kalhotek nějakou bankovku. Bylo to příjemné, než jsem musela všechny peníze dát šéfce. Brzy na to mě odvedli do nějakého salónku. Bylo tam pět mužů, byli v náladě. Byla jsem pro ně věc, rozcuchali mě, neustále osahávali, svlékli mi podprsenku a kousali mě do bradavek. Když jsem dala najevo nevůli, dali mi facku. Přestala jsem se bránit. Svlékli mě i z kalhotek a zuli mi boty. Nejstarší z mužů mě položil na stůl, roztáhnul mi nohy a koukal tam, pak něco říkal a ostatní byli nadšení. Muži se začali svlékat. Nejrychlejší z nich mě s ním začal klepat po čele, pak po nose, po rtech. Zatímco mi ho rval do úst, další úd jsem cítila u frndy. Měla jsem strach. Ruce mi přivazovali ke stolu, s ňadry si bolestivě hráli a do toho všeho jsem ucítila tlak. Tlak tam dole. Tlak, který sílil. Žalud tlačí na mou blánu, panenskou blánu. Povyjel a znovu. Byl jako beranidlo, které obléhá hrad. Hradba dlouho nevzdorovala, lehce zabolela a pocítila jsem hřejivé teplo. Tlačil mě, snažila jsem se uvolnit. Velkou část svých myšlenek jsem věnovala dýchání, abych se nezadávila. Pán byl divoch, ani ne minutu po průniku už do mě šel jako do zajeté děvuše. Přivírala jsem oči, ze kterých mi stékaly slzičky strachu, bolesti, slasti a vzrušení. O břicho se mi třely další mužské údy. Vytáhnul ho tam dole ze mě a šel k mé hlavě. Než přišel, už tam šel druhý. Velký, tvrdý a částečně krví postřísněný bimbas jsem měla mezi očima a můj úkol byl ho orálně dodělat. Byl to dost nechutný pohled a se sebe zapřením jsem ho dokouřila. Muž ve mně už nebyl tak obdařený a bylo to o něco příjemnější. Rudou mrdku jsem polkla a pokračovala ve hře, kdy kde já hrála jen kus hadru, kterým všichni všechno vytřou. Ten večer jsem o to přišla hned pětkrát. Možná mě litujete, říkáte si, že jsem si nepomohla, já si to nemyslím. Doma to bylo horší. Za ten večer jsem si vydělala hezké peníze.
Byla to dřina. Dýška jsem musela odevzdávat a jen málokdy se mi podařilo si něco schovat pro sebe. Sebrali mi doklady a já nesměla na ulici. Jídlo jsem dostávala, pila jen vodu a pokud si klient přál, tak cokoliv, co mi zaplatil. Nic nebylo tabu. Později jsem zjistila, že nejsem jediná Češka. Dělala jsem v podniku, kde byly holky z východu, od Čech přes Ukrajinu až po Rusko. V podstatě jsme byly otrokyně.
Po půl roce jsem měla docela dost peněz. Vydělala jsem si, ale neměla za co utrácet. Ostatní si nakupovaly na internetu blbiny, já šetřila. Naučila jsem se zpropitné schovávat do pipky a konečníku a odevzdávat jen minimum.
Po půl roce jsem začala plánovat útěk. Já už průběžně přemýšlela, jak se odtamtud dostanu. Několik holek už ze dne na den zmizelo. Nikdo nikdy neřekl, jak. V podstatě musely utéct nebo se jim něco stalo. Doufaly jsme, že utekly. Byl víkend, opět divoká párty plná sexu, alkoholu a drog. Nad ránem byl vždy klid, všichni spali a byli opilí. Oblékla jsem si své civilní oblečení ještě z domu, vzala všechny své peníze a zadními dveřmi přes kuchyň a dvůr utekla.
Bylo ráno. Koupila jsem si čisté oblečení a vyrazila něco se sebou udělat. Podařilo se mi najít si práci v rychlém občerstvení a byt se spolubydlícími, později jsem už bydlela sama v garsonce. Našla jsem si přítele, dnes již manžela, naučila se německy, máme spolu dvě děti a našla zde nový domov a zázemí. Neudělala jsem vše správně, útěk nebylo řešení a měla jsem na mále, ale už jsem spokojená, se svou rodinou se nestýkám a žiji si svůj vlastní, normální život.