Jednou takhle ležím na gauči, když někdo zazvonil. Má paní šla otevřít a přivedla do pokoje sousedku Natašu i s dcerou Táňou. Jak mne uviděly, hned po mně začaly šahat a vytahovat mne. Než jsem se nadál, začaly mne kouřit! Dělalo mi to dobře i ony se tvářily také…

„Proč právě já? Ano prosil jsem, abych tady nebyl sám, hledal jsem lidskou bytost a stále nenacházel, až nyní. Je to však výsměch osudu? Po letech kdy jsem si zvykl postarat se úplně o vše sám? Ano úplně o vše a nikoho jsem k tomu nepotřeboval. Samota dokáže být…