Velikonoční nadílka díl 2.

Nastavila mi kozičky a říká, neboj se přitlačit. To už jsem byl nadržený i já a hned bych ví ojel, ale focení má vždy přednost před šoustáním. Pravidlo fotografa zní : Co není vyfoceno, jako by se nikdy nestalo. Já se nebojím, ale aby ty si se nepočůrala až se pořádně trefím. A tobě by to vadilo ? Kalhotky už stejně nemám tak švihni. Vadilo by mi jen to, že neležím pod tebou usmál jsem se. Buď se z toho udělám a nebo pochčiju, tak dělej než si to rozmyslím. To by mě zase mrzelo, že jsem to neudělal, když to sama chce. Kolikrát jsem měl chuť jí pořádně seřezat, když mě naštvala a teď mě o to sama prosí. Jeden den v roce je ta šance jí pořádně beztrestně potrestat a důvod ? Ten se vždy najde. Párkrát jsem se napřáhl a švihl. Kňůčela jako čubka, ale neuhla. Dobrý ? Ptám se jí starostlivě. Strašně to štípe zakňourá. Nakloním se k ní a cucám jí naběhlé bradavky. Nepřestávej ! Saju jí jak o život. A co pička, najednou špitla. Tam se hned dostanu, říkám jí.Chceš aby vyschla ? ptá se. Ta tvoje to snad ani není možný směju se. Dřepla si a řekla nešetři jí. To už bylo i na mě trochu. Myslí to vážně, nebo si dělá legraci ? Ale do smíchu jí moc nebylo. Byla dost vážná, dýchala rychle a pořád se dívala mezi svoje nohy. Tak už dělej zakřičela. Tak to asi myslí vážně a chce se udělat asi trochu jinak než obvykle. Tak si holka zahrajeme tu tvojí hru. Pořádně roztáhni nohy ty děvko, křik jsem na ní. Poslouchala jako hodinky. A teď počítej ! Jedna, dva, párkrát přes stehna, párkrát přímo na komoru. Pro každou ránu si šla kundou naproti. Při osmé to nevydržela a udělala se. Odhodil jsem pomlázku neboli mrskút ( v tomto případě spíše mrskund ) a udělal jí rukou. Měla jí v jednom ohni. Když popadla dech řekla, nepochcala jsem se. Já vím, ale je to škoda, říkám jí a objímám jak jen můžu. Mám trochu výčitky, že jsem se nechal strhnout. Tak já udělám radost zase tobě a vyčůrala se. Už vím proč se Velikonočnímu pondělí říká také Červené pondělí. Protože po dobře vykonané práci je to znát.