Pomíjivost

Minulé krajkové album jsem doplnila pár příběhy, které mi tak trochu zlomily srdce🥺.
Dnešní příběh mě naopak u srdce hodně moc zahřál.
Pršelo. Ne moc. Musela jsem vyběhnout z práce. Něco zařídit. Když jsem se už vracela a čekala na zelenou, oslovil mě kluk stojící vedle mě. Nejdřív jsem mu nerozuměla. Usmála jsem se na něj se slovy: "prosím"? A on... "nepotřebujete schovat?" A dal mi nad hlavu svůj deštník. Bylo mu možná dvacet, možná ani to ne. To gesto bylo tak dojemné! Tak laskavé! Tak odzbrojující! Kdyby neměřil skoro dva metry, snad bych ho přímo na té ulici políbila!!!
Ale proč to vlastně vyprávím🤔. Líbí se mi, když jsou muži Muži. A ženy zase Ženami. Když se vzájemně inspurují. A doplňují.
Dnešní album proto věnuju všem těm úžasným mužům, kteří nabídnou cizí holce na ulici útočiště před deštěm😌. Třeba je taky trochu zahřeje u srdce...😏.
... a ty pivoňky? ty před deštěm nikdo neochránil. Skončily polámané ležet na zemi. Bylo mi zkrátka líto tu pomíjivou nádheru vyhodit jen tak...😉🤣