Jedny z mých nejstarších fotek z vázání. Tehdy ještě s bavlněnými provazy. Dnes už sahám výhradně po jutě, která dává celé práci úplně jiný charakter.
Kořeny ale sahají ještě dál. Dávno předtím, než jsem narazil na shibari jako takové, jsem vázal čistě instinktivně. Bez technik, bez pravidel. Jen šátky, zvědavost a chuť objevovat. (Taky nadrženost).
Když se na to dívám zpětně, je zajímavé sledovat ten posun, od intuitivního hledání k vědomé práci s provazem, napětím i estetikou. Každá fáze má svoje kouzlo.
Zavřela oči.
Nebyla bezmocná, jak by si někdo mohl myslet. Byla odevzdaná. Dobrovolně. V tom byl ten rozdíl, který se nedá vysvětlit, jen zažít.
V tom napětí, které drželo její tělo, se začala ztrácet hlava. Myšlenky se rozplývaly. Zůstával jen dech, rytmus a přítomnost.
A někde mezi jednotlivými uzly pochopila, že to není o tom být svázaná.
Ale o tom, že si konečně dovolila přestat všechno kontrolovat.
Shibari, very old
1,856 views
Some of my oldest photos from bondage. Back then still with cotton ropes. Today I reach exclusively for jute, which gives the whole work a completely different character.
But the roots go even further back. Long before I came across shibari as such, I was tying purely instinctively. Without techniques, without rules. Just scarves, curiosity and the desire to explore. (Also horniness).
Looking back at it, it's interesting to observe the shift, from intuitive searching to conscious work with rope, tension and aesthetics. Each phase has its own magic.
She closed her eyes.
She wasn't helpless, as someone might think. She was surrendered. Voluntarily. That was the difference that can't be explained, only experienced.
In that tension that held her body, her mind began to fade. Thoughts dissolved. Only breath remained, rhythm and presence.
And somewhere between the individual knots she understood that it's not about being tied up.
But about finally allowing herself to stop controlling everything.
Ulteriori album e video di questo utente
