Submise a dominance

Ahoj, nedá mi to nenapsat svůj pohled v tomto. Nechci na nikoho reagovat, chci to vzít ze svého pohledu. Protože každý to vidí jinak. Jsem switch. Ženy bych dominantní nezvládl, u mužů to mám naopak. Čím to je? Asi ego a jisté vzorce chování vštěpované doma a společností, že žena má poslouchat? Možná, ale nevím. Osobně se považuji za dost tolerantního a nepociťuji v jiných věcech touhu ženu držet na řetězu, myslím v běžném vztahu. :-) nemám problém mýt nádobí, úklid mě baví. V tomhle jsem nejspíš napůl ženská, proč to nepřiznat. Ale k věci, ty žblepty nad tím sem nepsal jen tak. Prostě vidim z obou stran jak to funguje, jak to cítím že to funguje. Nesnáším podlézání, submisivitu vidím v něčem jiném. V touze poslouchat, ale ne bezmezně. Stále si zachovat svoji tvář, svoji duši. Není to o tom se naladit na pána a dělat všechno co chce. Chovat se jak chce, i tvuj dominantní protějšek musí k tobě cítit respekt a ne po tobě šlapat, zničit tvoji duši. Musí poznat že ti není dobře, že se něco děje a vyslechnout tě. Je to pořád stejný princip cukru a biče. Lásky a tvrdé ruky. Chápu že ne vždy to je o lásce a o vztahu. Ale i tak, je to strašně moc o psychice. Ne primárně o sexu a tělesnu. Musíte se navzájem znát, ale ne tak že se tobě líbí tahání za ocas a ji dva prsty v análku. Ale chápat jednání, znát myšlení toho druhého. Vidět si do hlavy. A oba na to musí mít cítění, vztah. I .... Submisivní jedinec tomu musí věnovat hodně, není to jen hloupé zvíře co musí poslouchat. Všechno začne časem nudit když to bude jen o tělesnu.