Perly z minulosti

Vybavila jsem si jednu vzpomínku, o kterou se s vámi podělím... Jsou věci, na které se nezapomíná, i když už jsou dávno minulostí. Jednou z nich je hra, kterou se mnou hrával můj expřítel. Nebyla to hra pro každého, ale pro mě měla neskutečné kouzlo nepředvídatelnosti. Pamatuji si ten pocit, když vzal do ruky perlový náhrdelník. Poprvé jsem netušila co má v úmyslu. Ale místo toho, aby mi ho zapnul kolem krku, měl s ním úplně jiný plán. Pomalu, jednu po druhé, začal ty chladivé korálky vkládat dovnitř, hluboko do mě. Každý další korálek byl jako nový nádech, nová výzva. Musela jsem je v sobě udržet. Chodit s nimi, dýchat s nimi, cítit jejich váhu při každém pohybu. Bylo to vzrušující, dráždivé. Ten náhrdelník nebyl na ozdobu pro ostatní, byl to náš společný tajný kód, skrytý hluboko uvnitř. Možná právě odtud pramení moje dnešní vášeň pro hračky a experimenty. Ta touha cítit něco víc, posouvat hranice a nespokojit se s málem... Pevně věřím, že stále jsou muži, kteří jsou v hraní ještě kreativnější.