Slušnost,ohleduplnost,empatie.

Psát o tom, jak je to tady ve virtuálním světě masakr, to asi nemusím. To si tady každý z nás zažívá ať v podobě nadávek, urážek, ponižování, hejtů nebo už jen tím, jak člověk tady osloví a začne konverzaci. Schovaný za anonymitou jim dává neskutečnou pomyslnou moc a zdá se mi to, že je to tady a nejen tady, čím dál horší. Jsem tu dohromady 12 let, není to bůh ví co, ale docela dlouhá doba, abych si to dokázala porovnat. Myslím, že tato slova jako slušnost, empatie, ohleduplnost, ať jsme v jakémkoli prostředí, se doslova vytrácí a zůstává jen u prázdných slov bez významu. Ve virtuálním světě je to asi běžné ale je pak velmi příjemné natrefit tu na empatické lidi, kteří se s vámi baví slušně, nemají problém vás vyslechnout nebo vám dokonce i poradit popř porad pomocnou "ruku". Horší je to už v tom světě reálném, kdy lidi jsou na sebe protivní, netrpěliví, prudcí... a zažívám si to já osobně nebo jsem toho naopak svědkem. Jako např, když mě manžel zastavil před domem v naší ulici, abych mohla vzít těžký nákup a nemusela se s ním tahat z parkoviště až ke vchodu. Vystoupila jsem z auta a za námi zastavila paní v autě, letěla jsem ke kufru, otevřela jej a než jsem se natáhla pro tašku, začala troubit a nadávat jak najatá. Vše mohlo trvat tak 10 vteřin, jelikož si to uvědomuju a nechci nikoho zdržovat a beru ohledy na druhé, ale teda tohle mi přišlo už přehnané a ač jsem si říkala, že paní mohla spěchat, vše se dá pochopit, tak jsem se přistihla, že jsem zpomalila a řekla si, že nehodlám spěchat. Kdyby mi řekla, paní prosím ja spěchám proto a proto, ještě bych přidala a to jsem vážně nebyla pomalá, ale takto teda ne. Nemám tohle jednání ráda, ale přijde mi to víc a víc běžné. O nervozitě za volantem a stylem jízdy některých jedinců se tady radši ani bavit nebudeme, to je debata asi nekonečná. Každý jsme si to určitě zažili, myslím ty nás, kteří jsme v klidu, nepičujeme za volantem, nemusíme být všude první, ani na semaforu tomu vedle mě ukázat, že se dovedu rozjet rychleji jako on atd atd... Nebo, že si někdo dá jen jedno pivenko nebo 2 a sedne si za volant a prostě domů nějak dojedu apod. Za mě totální bezohlednost, auto je zbraň, aspoň pro mě a lidé by k tomu taky měli takto přistupovat, s respektem k sobě ale hl druhým. To je ale utopie, vím.. jen píši, jak to vnímám já. Naivní dlouho nejsem, ale pohled na určité věci se mi nezmění, i když s nimi nic neudělám, mohu aspoň doufat. Jednou jsem byla v obchodě, byla jsem u kasy a naproti mě stojí paní u samoobslužné pokladny, takže jsem to měla hezky z první ruky ji sledovat. Měla tam nějaký problém, klasika, to se stále nějak seká, zavolala si paní prodavačku, přišla ochotně ji poradila, nabídla pomoc, byla velmi milá, až jsem se sama divila jak moc, s ohledem na to, jak daná paní byla protivná, ale jakože opravdu hodně. Jinak bych rozhovor neposlouchala, ale tohle mě opravdu zarazilo. Paní prodavačce začala nadávat za věci, za které nemohla a nemohla je ani ovlivnit, jen jsem čekala kdy ji řizne tím čaganem, co měla paní po ruce... naštěstí ne. Slečna prodavačka stále usměvavá a nad věcí, ale viděla jsem, že má nervy na pochodu i tak, bylo mi jí líto a obdivovala jsem si. Nedalo mi to, vrátila jsem se do obchodu a koupila jsem bombošku Merci a vrátila se k pokladně, zaplatila nákup a šla za danou paní prodavačkou a bombošku ji předala se slovy, že jsem viděla ten výstup, že je mi to líto a že má můj obdiv, jak se dokáže ovládat a že tohle má ode mě na nervy. Málem se rozbrečela a já si uvědomila, jak je to opravdu náročné pracovat s lidmi, jak na vás každý kydá svoje frustrace, depky, nálady blbé... a vy jste jak hromosvod, ale neuvědomují si, že jste taky člověk a můžete být odolnější sebevíc, jednou vás to dožene. Sama vím o čem mluvím. S paní prodavačkou se potkáváme pravidelně a vždy se na sebe usmějeme a je to moc fajn. Další paní prodavačka z mého oblíbeného obchodu, kam chodím už 11 let, takže už tam některé znám :D zas byla tak moc hodná, že na mě myslela a schovala mi zapomenuté peníze ze samoobslužky, které jsem si nevzala zpět, k sobě do obálky a doufala, že dojdu. A ano došla jsem, doma jsem zjistila, že mi chybí necelých 1000 kč a že jsem je tam nechala. Řekla mi, že si je dala k sobě, protože když se to dá do šuplíku, kde se nechávají zapomenuté věci, tak se záhadně ztratí. Byla jsem ji vděčná a dala jsem ji 300 kč za její ochotu a pomoc. Za mě je slušnost prostě nade vše a s touto paní prodavačkou se bavíme hodně, vždy popovídáme na přátelské úrovni, hodíme nějakou srandičku, dvojsmysl a hned je hezčí den a pak, když zas něco potřebujete vy, tak na vás myslí a pomůže vám. A tohle mám moc ráda, tento styl komunikace, vstřícnost a slušnost. Nehledě na to, že se stále najdou lidi, kteří se na paní prodavačky dívají z patra, že jsou něco míň. Já se na ně dívám s obdivem.

To jen taková má dnešní úvaha a budu ráda, když se připojíte komentáři, jak to vidíte vy a zda jste někdy něco podobného zažili.