Přemož mě!

Napnuté svaly. Tři, dva, jedna… teď! Bum. Její ruka nekladla téměř žádný odpor. Zajímavý pocit.

Právě jsem si ze srandy vyzkoušel dát páku s jednou boxující atletkou. Ačkoliv se považuju za poměrně slabého chlapa, s kamarádkou, která už má něco odboxováno, mi to nedalo takřka žádnou práci položit jí ruku na stůl. Bylo to divné. Nejdřív jsem si myslel, že si ze mě dělá srandu a jen to hraje. Ale prý ne.

Kupodivu jsem si hned vzpomněl na rozhovor s jednou ženou z amatérů, která mi říkala, že ji vzrušuje, když má muž fyzicky navrch a dokáže ji přemoci.

Připadalo mi to tehdy docela komické. Vždyť celé BDSM je přece o dobrovolnosti. Hrát si na „mám navrch“, když se mi žena dobrovolně podřizuje, mi přišlo dost humorné. Říkala, že má ráda právě tu hru.


No jo… ale já si u toho sakra nehraju. Miluji se tak, jak to cítím. Jak bych mohl něco hrát? Hrát se dá různě. Ale když chlap nemusí přemýšlet, prostě „vlítne“ na pořádně nadrženou ženu, tak ta tu syrovou sílu emocí pozná okamžitě. Zaplaví ji to celou. A prožitek je pak opravdový, drsný. Žádná hra. Žádné „jen jako“.