Pravda, stud a beton.

Předevčírem jsem zveřejnil povídku, která rozvířila stojaté vody zdejšího fóra. Překvapilo mě, kolik z vás ji četlo, ačkoliv věřím, že ne všichni měli žaludek na to ji dočíst až do konce. Chápu to. Chápu, že se text nemusel líbit každému. Ale ruku na srdce – pokud se v něm nepoznáváte nebo se nedokážete vcítit do prožitků jiných, které jsou diametrálně odlišné od těch vašich, rozhodně to není moje vina. Každý jsme jiný. Bohudík. V diskuzi se objevily hlasy, které měly potřebu moralizovat. Těm odpovím jen jedno: Nepleťme si dominanci s terapií. Nejsem psycholog, jsem hospodář. Můj přístup není pro každého, ale o tom to je. Je to především o té ženě na druhé straně. O její touze. O něčem, po čem bytostně touží, i když o tom na veřejnosti mlčí. Nabízím dominantní přístup, ponížení, výprask, lekce a jasně definovaný vztah. Nabízím emoce a vzrušení, které jinde nenajde. Jateční kus se nemá co „skládat“ zpátky do civilní pózy. Buď svou prasečí náturu přijme a najde v tom chlívku svůj klid, nebo ne. Já ji nelámu proto, abych ji opravoval, ale proto, aby konečně přestala lhát sama sobě. Jen ona sama totiž ví, co znamená prožít si skutečnou ztrátu kontroly. A když z toho chlívku nakonec odchází, cítí se víc sama sebou než kdy dřív. Já nenabízím sny, já nabízím jen pravdu, stud a beton. Zvláštní respekt patří uživateli drantonín za jeho odvahu v diskuzi, ale musím přiznat jednu věc: Mnohem zajímavější než veřejné komentáře pro mě byly vaše soukromé vzkazy. Nebyly jich stovky – jsme malá a velmi specifická skupina, což jsem čekal. Ale všechny do jednoho byly pozitivní. Vzkazy vám totiž dávají pocit bezpečí a jistoty. Chrání vás před útoky zvenčí, před těmi, kteří by vaši touhu odsoudili. Ozvaly se mi ženy i páry, které v mých slovech poznaly samy sebe. Možná ne v reálu, ale ve svých nejhlubších představách, které jim přinášejí vzrušení. Psali jste mi, abyste to napětí a frustraci z toho, že nemůžete být tím, kým skutečně jste, dostali konečně ven. Jsem rád, že jsem vám ten prostor dal. A právě kvůli vám – kvůli lidem, kteří by rádi byli sami sebou, ale zatím k tomu nenašli odvahu nebo příležitost – co nevidět zveřejním druhou část povídky. Můj chlívek zůstává otevřený pro ty, které vědí, že u koryta je jim nejlépe.