Přijetí nezačíná u těla

Pod minulý článek jsem dostala komentář, který vnáší do tématu o trans argumenty, které považuji za důležité vyvrátit a některéí body uvést na pravou míru. Komentář nebyl myšlen zle a já se rozhodla ho použít pro další článek.

Zmíněný komentář:

"Před časem jsem slyšel (snad někde v televizi) jednu trans říkat, že že ví, že nikdy nebude žena. Že muž nikdy nebyla, ale že ani díky tranzici ženou nikdy nebude. Nerozuměl jsem tomu, ale když čtu Tvoje blogy, asi to začínám chápat. Hledáš muže, který Tě přijme jako ženu, ale mám dojem, že se tím odstřiháváš od své minulosti. A já, když přijímám partnerku, tak ji přijímám i s její minulostí, i s tím, čím prošla (a moje partnerky měly různě složitou minulost) - bez toho si nedovedu představit plné přijetí.

Mám rád ženy, mám rád i muže a přitahují mě (reálně jsem nikdy s žádnou nebyl) i trans. Každý tím, čím byl a čím je. Možná proto mi nejpřirozenější připadají trans ženy, které si nechaly penis (třeba proto, že pro ně tato část tranzice byla příliš riziková). Vnímám je jako ženy, ale zároveň je přijímám i s jejich minulostí, s jejich životním údělem. A protože jsem bi, tak pro mě penis nepředstavuje žádný problém. Trochu mě mrzí, že tím z Tvého pohledu spadám do kategorie "fetišistů". A upřímně nevím jestli jím jsem. Jsem fetišista proto, že mě přitahují baculaté ženy? Nebo štíhlí muži?

Nálepku fetišisty už jsem jednou dostal - od baculky, která nesnášela svoje tělo a strašně chtěla být štíhlá. Vadilo jí, že ji chci a že mě přitahuje i proto (samozřejmě nejen proto), že je baculatá. Jakoby toužila po muži, který chce štíhlou ženu a s ní bude i přes to, že taková není. Jenže proč by takový muž raději nebyl se štíhlou? Vnímal jsem to jako paradox a jsem šťastný, že nyní jsem s baculatou ženou, která by také raději byla štíhlá, ale nikdy se jí to nepovedlo a tak je jaká je a má vedle sebe někoho, komu se líbí taková jaká je. Kdo ji přijímá celou.

Připadá mi to, že jsi v podobném paradoxu. Děláš všechno proto, abys byla obyčejnou ženou a chceš někoho, kdo Tě přijme jako obyčejnou ženu, ale tvoje minulost, zkušenosti a životní příběh je jiný... Mně na Tobě připadá zajímavý i Tvůj životní životní příběh, který Tě nějakým způsobem formoval. Nedovedl bych být s někým delší dobu, aniž bych znal a přijal jeho minulost. Pro mě je minulost cenná - minulost nás formuje, jsme výsledky své minulosti."

Má odpověď:

Tenhle pohled je poměrně častý a chápu odkud vychází. Zároveň ale stojí na základním nepochopení toho, jak funguje identita u trans člověka. Myšlení, které formuje tento jinak rozumně znějící názor, opomíjí tu nejzásadnější a nejzákladnější věc o tom jak chápat trans člověka. Tím je identita vs tělo. Vrozená identita - vrozené tělo. V tomhle mají zmatek i samotní trans lidé a proto o těchto věcech píšu. Pokud trans žena řekla "nikdy nebudu žena", pak sama nepřijala svoji identitu, protože ta je (měla by být, pokud je správně diagnostikovaná) ženská od narození a její definice se tedy vztahuje jen na tělesnost, a to je to nepochopení, o kterém mluvím. Správná formulace by byla "jsem žena, jejíž tělo nikdy nebude mít ženský základ". Takovým tvrzením nepopírá biologickou realitu, ale také zároveň nepopírá svoji identitu. A to je ten nejdůležitější moment celé tématiky: nepopírat lidskou identitu. Abych to tedy shrnula, být trans neznamená "jsem tělo, které měním", ale jsem žena a potřebuji tělo upravit tak, aby odpovídalo mé identitě". Mnoho transžen svůj život popisuje tak, že "byla jsem muž a teď jsem žena", což je od základu špatně a dělají v tom chybu, která jim ubližuje a které se pak chytá i společnost.

Tímto se dostávám k dalšímu bodu v komentáři, kde se mluví o domnělém nepřijetí minulosti. Upravit tělo není postavené na nepřijetí minulosti. Přání upravit tělo je postavené na přirozené potřebě žít život v těle, které odpovídá vlastnímu sebevnímání. V tom není nic o nepřijetí minulosti. Autor komentáře píše o "nejpřirozenější cestě" nechat si penis. Podle této logiky by pak vlastně nemělo docházet k žádným tělesným změnám, popírá to význam jakékoliv fyzické tranzice a vlastně i obecně veškeré tělesné úpravy jakéhokoliv člověka, který chce změnit jakoukoliv fyzickou záležitost. Je zcela přirozené, že lidé chtějí na svém těle dělat změny tak, aby se v tom těle cítili lépe, což se děje přs různé plastické operace, estetické zákroky, cvičení, diety, tetování, kosmetiku atd atd...čili proč by zrovna transžena neměla své tělo měnit tak, aby odpovídalo struktuře její osobnosti?

Z toho pak vychází odpověď na poslední bod: je zcela přirozené, aby v takové situaci, kdy se narodí do nesouladu těla s identitou, byla vnímána podle vlastní identity a o tom je celá tahle věc a něco, o co musí translidé bojovat: o to, aby byli vnímání podle toho, kým skutečně jsou a ne podle předsudků nebo fyziologických znaků. Ještě tedy odpovím na poslední osobní věc v tom komentáři: ná nepotřebuju k sobě někoho, kdo by popíral minulost mého těla, ale někoho, kdo navzdory té minulosti mě bude jako obyčejnou ženu vnímat. V tom není žádné popírání biologické reality, ale NEPOPÍRÁNÍ toho, kým identitně jsem.