Změna pohledu?

Kdysi mi sex připadal jako nekonečné dobrodružství. Pořád jsem objevoval něco nového, o čem jsem neměl ani tušení, že to vůbec existuje, a úplně mě to pohlcovalo a naplňovalo.

Člověk má vnímání omezené, mnohé věci má přímo před očima, ale dokud je nepotřebuje, ani si jich nevšimne. Vzpomínám si třeba, jak mi dlouho trvalo, než jsem si v pornu všiml análního sexu. Vždycky tam byl, jen jsem ho prostě neviděl. Nechtěl jsem ho vidět. Nepotřeboval jsem ho.

A stejně jako probíhá objevování sexu, probíhá i objevování života kolem nás. Jak život běží, říkám si, co všechno ještě objevím, zažiji a vyzkouším. Jenže po letech mám čím dál častěji pocit, že jsem už viděl skoro celý katalog. Že už jsem ho nejednou celý projel.

Přemýšlím, co bych ještě mohl zkusit. Jasně, variant je spousta, ale většinou jde o věci, které mě nikdy nelákaly. Například dogging? Domluvit se na akci a obskočit cizí ženu před očima jejího manžela? Proč bych to vlastně dělal? Musím si opravdu všechno vyzkoušet?

A pak je tu samozřejmě realita, moje partnerka. Její náruživost je oproti té mé na bodě mrazu. Nemůžu si úplně stěžovat, středeční sex zvládá pořád skvěle, ale po všech životních peripetiích z ní vyrostla tradicionalistka. Dvě polohy, a dál už ani nechce, a vlastně ani moc nemůže. Nějakou dobu jsem ji vnímal jako kouli na noze, ale spíš mě držela při zemi, abych si nenatloukl zobák.

Mám tedy tu krásnou kouli, která mě drží na zemi, a vlastně už se mi ani moc nechce létat. Rád bych o sobě říkal, že jsem orel, který si jen odpočívá na dvorku a kdykoliv může znovu vyletět do výšky. Zvenčí ale asi vypadám spíš jako kohout, co už jen pospává před kurníkem.

Budu alespoň doufat, že se ještě objeví nějaké nové obzory. A budu doufat, že opravdu nejsem starý kohout s přistřiženými křídly, která už ani nemusela být přistřižená.