Tento příběh, přestože je pravdivý, nezahrnuje žádnou sexuální příhodu, ale zážitek z focení. To na úvod pro všechny, kteří čekají pikantní historku.
Některé dotazy, které na těchto stránkách dostávám, se netýkají ani tak samotných fotek, ale spíš toho, jak takové focení vlastně probíhá. Zvlášť v případech, kdy fotíme venku a občas i na veřejnosti.
Tak se přiznám. 😄
Během mých focení, a tady znovu podotýkám, že fotím čistě amatérsky, pro radost, nejsem profesionál a ani se jím stát neplánuji, zažíváme kromě samotného focení hlavně spoustu neskutečné legrace.
Vzpomínám si na jedno ze svých prvních focení, které proběhlo v Litoměřicích. Tam se zrovna konalo vinobraní, což samo o sobě znamenalo jediné: Všude budou lidi. Hodně lidí.
Můj model byl poměrně odvážný, ale i tak jsme samozřejmě nechtěli zbytečně provokovat nebo někomu přivodit infarkt. Takže pro naše focení jsme si vybrali ostrov. Během akce jsme průběžně hlídali úplně všechno. Jestli někdo nejde k nám. Jestli náhodou někdo nezastavil nahoře na dálnici a nekouká dolů. Jestli nás nesleduje někdo z jednoho nebo druhého břehu.
Ne snad proto, že by se model styděl. Jak už jsem ostatně zmínil, spíše jsme se báli nějaké hysterické reakce.
Vyfotili jsme pár fotek,.myslím si, že i docela povedenýyh. Dodnes si myslím, že asi tu nejlepší z celého focení. Sotva jsem ji dokončil, ozvalo se mohutné a sborové: „AHOOOJ!“
Hlídali jsme všechno. Úplně všechno. Jen jsme zapomněli na Labe.
Po něm zrovna projížděl parník plný lidí. A všichni, co stáli na horní palubě, nám nadšeně mávali. 🤣Model v panice uskočil za křoví. Když se však vzpamatoval, víte, na co se mě zeptal?
„Proč jsi mě nevyfotil i s tím parníkem?“
Tak jsem si říkal, že možná nastal čas přiznat, že focení není jen o samotných fotkách, ale občas i o naprosto absurdních historkách okolo 🙂.
Pokud vás tahle pobavila, možná zase někdy přidám další.