Roztomilá příhoda

Roztomilá příhoda z dnešního dopoledne:

Šla jsem od lékaře, pak úřady, nálada pod psa, nezvladatelná únava, pocit, že jsem pro úřednice jen horký brambor. Ne nenechám se jimi zabít a tak jsem zamířila do bufetu. Pro kafe a pak ani snídaně není na škodu.

Zvednu telefon s tím, že povolám jednoho z chlapců, aby mi udělal suport domů. Je to OK, má volno, okamžitě bere auto, parkuje poblíž bufetu a s úsměvem dorazí. Sedne si vedle mně a tváří se blaženě, že byl povolán ku pomoci, kterou tak rád poskytuje.

Pohladím ho po ruce, nezbytný úsměv a slib, že mu to bude přičteno k dobru u dalšího průšvihu. Je rudý a já netuším proč, zase tak moc jsem neřekla. Pak si uvědomím, že vedle nás někdo stojí.

Servírka s dotazem, co může "pánovi" nabídnout.

Rozesmálo mně to, hodně rozesmálo a on rudne ještě víc. Ale i tak jsem dokázala říct, že "chlapec" si tedy dá kafe.

Servírka se usmála a naklonila se decentně k němu. Pak sladce pronesla. "Smetanu asi nosit nemusím, že? Jestli se Madam ještě jednou usměje, tak si chlapec nejspíš zajistí smetanu z vlastních zdrojů!"

Už dlouho jsem neměla tak báječnou snídani a myslím, že mám nový oblíbený bufet. Docela mi přestalo vadit, že jsem dneska byla na úřadech nepohodllný horký brambor a bolela mně pak z toho hlava.