Vykouřila traktoristu.

Aneb, slunce seno jahoda... Naše kamarádka, se kterou jsme rok žili ve třech, jednou dala k dobru příběh její známé. Její manžel byl traktorista a ona za ním přijela na pole. Přerušil polní práce, Maruška vyskočila do traktoru, sedla si na volant, roztáhla nohy a on jí vylízal. Ona ho potom na oplátku vykouřila a poctivě spolkla, půl směny před sebou, aby se mu lépe pracovalo. Předala mu krabičku se svačinou, on pokračoval v plnění hospodařáských úkolů a ona odfrčela domů.

Dotyčného jsem od vidění znala, žádné tintítko, poctivých 120kg. A tak jsem si to zkusila představit. On několik hodin v traktoru, od poslední sprchy uplynulo cca 16hodin, traktor bez sprchy... Tak si říkám, jestli láska nezná hranic? Jestli jsem divná jen já? Vždycky předpokládám, že se pohybujeme v určité společnosti a lidé navzájem přebírají normy, učí se od sebe. I když partnera miluji, tak mám svoje hranice, které nepřekračuji. Ale vím, že protějšek je natolik empatický, že tohle by ani nechtěl, jako já po něm také ne. Občas zde člověk čte, jak ho vykouřila stopařka, on stopařku vylízal... Otázka je, kolik z těchto příběhů jsou báchorky onanistů, jisté ale bude, že se to děje. Znám spoustu lidí, i moji sousedé, co jezdí na vandry, spí v lesích pod stanem a vesele šukají, jen se stan nafukuje. Nebo jedou na techno, tam se celý den v křeči na slunku klepou u repráku a večer se ojedou nebo vykouří, pohoda. Je pravda, že takový Ludvík XIV se myl jen 3x za život. Nějak si neumím představit, že to někomu přijde "v pohodě". Dneska už skoro všude používají v potravinách, v masně, rukavice. Ale vzadu, kde to připravují, kdo ví, jestli je mají i tam. A při nákupu si vždy říkám, jestli náhodou zrovna tahle prodavačka nejezdí na vandry nebo nevykouřila traktoristu, kde asi měla tu ruku... Ale vždycky se utěšuju, že tahle ne, že to není ten typ na vandry...