Chodící mizérie

Já to moc nechápu... proč jsem dostal takovouhle postiženou hlavu s postiženym tělem?
Co jsem komu udělal, že tahle realita je jen snůška extrémně špatných rozhodnutí a já jsem v tom všem divákem, co to nejen sleduje, ale i cítí.
Řeknu ti, drahý čtenáři, že bejt timhle člověkem, kterým jsem, je neštěstí, fakt.
Dostal jsem k respawnu schizoafektivní bipolární poruchu, ADHD, HPO a extrémně hnusný deprese, který na mě skáčou z prostoru a dávaj mi pěknou sodovku, ale nemyslim si, že je to jen špatná chemie v mym mozku, ale ze všeho, co jsem zažil, čeho jsem dodnes svědkem, se smíchal tenhle koktejl v mý palici a prostě to tak musim žít, když si to teda nechci hodit, což je sakra skvělý, když jsem ještě vyfasoval pud sebezáchovy a vlastně ani neznám nic lepšího, než je existence, bohužel.

Závislosti... moje hlava je prakticky instantně závislá na všem, co ji ukáže trochu radosti, uspokojení, co ji trochu vystřelí někam jinam, pryč z tý vší šedi, která nejenže smrdí jako nemytá stařecká prdel, ale ještě k tomu je ten pocit pro ten celej chodící masovej skafandr s mozkem uvnitř pěkně hnusnej, fundamentálně.
Takže chlast... roky chlastu, sebemedikace, prášky slabý, tak jsem musel hledat náhradu. Sex... sexuální objekty... už mi to přijde děsně ohraný, starý a nudný, protože furt se shánět po tý "spřízněný duši" mě dohnalo do kouta, odkud mám myšlenky takový, že láska je hodně blbá iluze, možná ta největší, co já vim, ale prostě... s nikym to neklapne a to jsem to zkoušel stokrát, vždycky to dopadne stejně a ten pocit s toho "propojení" těl začne bejt šedivej... bez chuti... a pak vim, že to opět není "ona" (ještěže to není on, ještě by mě začlo bavit šermování s klobáskama).
Gambling... tohle je fakt na hovno, když propadneš něčemu, jako je totální scam, víš to... a stejně to uděláš znova, protože není, co by na tomhle světě dávalo smysl a nemáš nic, co bys dělal... tak to tam zase pošleš a nemáš ani na žrádlo... pohoda, viď?
Asi bych si zasloužil bejt bezdomovec, možná tak i dožít... ve špíně, smradu a vlastních výkalech, nebo co, nejsem zatim expert na bezdomovectví, ale ty vole... směřuju tam přímo ukázkově - dement.

Tohle nemá bejt sebelítost - je mi už vážně v tý anhedonii a apatii skoro úplně jedno, co se bude dít, co se bude dít se mnou. Divnej stav.
Dřív mě zajímalo všechno, ale... not anymore.
Vyhoření? Pche... tady shořel celej jeden vesmír a teď je z něj jen popílek, co lítá vzduchem a absolutně se neví, kam všude poletí, protože prostě... whatever.

Ani nevim, co jsem chtěl těmito pár znaky na digitálním blogísku sdělit, ale snad jen to, že... si můžeš říct, že nejsi až takovej extrémní čůrák, jako pisatel tohoto příspěvku a můžeš bejt v klidu... stejně chcípnem.

Proč mám vlastně tendenci furt něco někam blít? Psát marnou, odpornou "poezii", nějaký úplně nesmyslný eseje, co zajímaj tak psychiatra, a to jen z toho důvodu, aby věděl, jaký napsat pilulky. Blití, sračky... k ničemu.

Není to všechno úplně, ale úplně jedno? Co já vim... jsem hloupej, kam vidim.

Paradoxně to není kompletní self-hate, ale spíš nesnášim ten mozek, ve kterym je pravděpodobně ta mysl, se kterou tu vedeme 24/7/365 dost hnusnou válku a jaksi nemám tušení, jak v týhle válce zvítězit, hehe.

Tak sladký sny.