Cesty, kterými jsme nešli
Poslední galerie Julky ve mně vyvolala dvě zamyšlení. Zaprvé jsem si uvědomil, že jejímu milenci prostě nemůžu konkurovat. A zadruhé, jak důležité je užívat si sex ve všech jeho podobách už v mladším věku.
Nikdy nevím, jestli mě víc baví Julčiny fotografie, nebo její doprovodné texty. Julčino rozjímání doslova hltám a občas se k nim vracím jen tak pro radost. Přiznám se, že jí trochu závidím její zážitky a možnost nezávazně experimentovat. Když jsem byl na vysoké škole, moc jsem nerozuměl jedné spolužačce, která si bez ostychu užívala života naplno a střídala partnery. Často říkala: „Je lepší si teď nechat vyšukat mozek z hlavy a pak mít spokojený vztah na celý život.“
Dnes už jejím slovům rozumím mnohem víc. V mládí jsem toho totiž moc nezažil. Neexperimentoval jsem, byl jsem stydlivý a opatrný. A přestože jsem dnes ve spokojeném vztahu a i v něm zažívám spoustu nových věcí, stále ve mně občas zůstává potřeba některé zkušenosti „dohnat“. Zažít něco, co jsem nikdy nezažil, poznat něco, co mi dosud zůstalo neznámé.
A tak si občas kladu otázku: pomohlo by mi, kdybych se před vážným vztahem víc vyblbnul? Nebo je to spíš otázka osobnosti a člověk by měl stejné pocity bez ohledu na počet zkušeností?
Jak to máte vy? Vnímáte podobnou touhu po nových zážitcích, nebo je vám cizí? A odsuzujete vůbec takový „hon“ za zkušenostmi?







Lorem ipsum dolor sit amet, consectetur adipiscing.