Uměla to!!!

Vjednom zámku žila princezna a když začla vodrůstat, tak sociálka zistila, že nemá mamu a přidělili jí macechu, kerá byla děsně zlá. Starej ale z ní byl hotovej, hlavně poránu a pak už jen spal, ani nevladařil a macecha si tak mohla dělat co chtěla. Princeznu zamkla na zahradě a sama si v palácu užívalala. Měla taky kouzelný zrcadlo a když se do něho koukla a zeptala se: "Co je na světě nejkrásnější?" tak jí vokázalo princeznu, kerá zrovinka byla vyhrnutá a trhala si první chloupky, co jí vyrašily. Macecha se nasrala a zavolala si hajnýho a nařídila mu: "Vem holku do lesa, vraz jí do krku žalud a až bude hotová, tak vostatní už dodělá divá zvěř!" a tak se stalo. Hajnej ale nevěděl, že holka, jak byla tak často zavřená na zahradě, tak se tam seznámila se všeckejma zviřátkama mužskýho pohlaví, co tam byla a když se to rozkřiklo, tak začly docházet aji z blízkýho lesa. Všici si pochvalovali, jak je hodná a jak to snima umí. A pochvaloval si nejenom ten nejmenší střízlíček, ale aji slon z palácový Zoo, pokaždý když vodcházel vod ní uspokojenej. A vona pak i když měla žalud v puse, tak nebyla hned hotová, ale hotovej byl hajnej a holka využila jeho chvilkový nepozornostě a zdrhla do lesa, kde přeci znala skoro každýho a proto se nebála. Jak tak šla, tak najednou uslyšela, jak něco vícehlasně zpívá a přímo proti ní šlo sedum mrncajzlíků, kerý eště neznala. Za chvílku se už ale znala s nima se všema a mrncajzlíci si taky jen pochvalovali, jak to umí, pochvaloval si dokonce i nejmladší Šmudla, kerej to dělal prvně. Macecha, ale tou dobou zrovinka koukala do zrcadla a tak byla informovaná, kdo je na světě nejžádanější a vzala všecko do svejch ruk. Zamaskovala se za hodnou babičku, kerá nosí do lesa partyzánům potravu. Vzala obranej ruční granát RG-F1 a nastříkala ho sprejem na červeno a položila ho v nůši hnedky navrch, na vostatní pochutiny a vyrazila. Protože už bylo ráno, tak museli mrncajzlíci na šichtu a neradi se s princeznou loučili. Jen zajeli za roh, už tu byla baba. "Kantýna, kantýýýna...!", dělala, že svolává partyzány. Princezna dostala hlad a hnedky k ní přiběhla a protože věděla, co je zdravý, natahovala se po jabku. Baba jí ho úlisně podala a aniž si to princezna stihla uvědomit, vytáhla pojistku a zmizela v blízkým okopu. Jablíčko bylo hodně tvrdý a tak princezna zabrala. "BÁÁÁC!!!" V tu chvíli, by se v ní krve nedořezal. Mrncajzlíci, jak přišli z práce, tak ji ani nemohli poznat. Plakali, naříkali, ale nakonec ji sesypaly do skleněný rakve, kerou tam měli na princezny a vystavili ji na paloučku. Zviřátka se na ni chodily koukat a někerý to pěkně vzalo. Vlka musili u rakve dokonce vomejvat! Eště že jel vokolo princ. Dělal ve vedlejším státečku ministra financí. Byl to pěknej ptáček. Jak ale uviděl, přes to skleněný víko princeznu, tak pravil: "Letos se mi podařilo, skoro z ničeho, sestavit rozpočet a todle pak bude pro mně brnkačka, udělám vám to za hubičku!" A tak začli mrncajzlíci navážet všecko zlato, co natěžili. "A co mimořádný vodměny?" spustil princ a tak začli vozit taky drahý kamení, až měl plnou Audinu. Pak teprvá vtisknul na víko hubičku. S princeznou to tak votřáslo, že se zas dala dohromady a šup z rakve a už zas skákala, jako dřív. Neměla už ale stejně krásnou barvu, jak _Černá_Perla_, jako dřív, ale hodně zesvětlala. A tak jí začly říkat Sněhurka, i když vopozice ji voznačovala spíše jako rozpočtový provizorium. Ále co, Lucie je taky Bílá, i když víc domodra, dodala eště Šeherezáda a zálibně se prohlížela, jak je sama pěkně vopálená. Že už ale bylo ráno, tak nechala Šahriára vládnout, sama sjela do přízemí, prošla v recepci vochrankou a zamířila domů.