Psychika submisivní ženy

Psychika submisivní ženy: Síla, která se chce vzdát

Mnoho mužů si myslí, že submisivní žena je někdo, kdo je slabý, pasivní nebo „jen chce být použitý“. Realita bývá přesně opačná. Většina submisivních žen, se kterými jsem mluvil, jsou v běžném životě silné, samostatné a často i dominantní osobnosti. Pracují v náročných profesích, vedou týmy, starají se o rodinu a mají vysoké nároky na sebe i na ostatní. A právě proto v nich vzniká silná potřeba na chvíli přestat všechno řídit a někomu se odevzdat.

Ta potřeba však není jednoduchá. Submisivní žena často nese v sobě velký vnitřní konflikt. Na jedné straně touží po tom, aby ji někdo vedl, používal a někdy i ponižoval. Na druhé straně má strach strach z ublížení, z toho, že ji někdo zničí, z toho, že ztratí kontrolu nad svým životem. Mnoho z nich má za sebou zkušenosti s muži, kteří jim slíbili bezpečí a pak je zneužili, ať už psychicky, fyzicky nebo finančně. Právě tihle muži ti, kteří ničí ženy, které se jim svěří jsou pro mě podřadní. Ne proto, že bych se cítil nad někým lepší, ale proto, že nedokážou nést zodpovědnost za to, co jim bylo svěřeno.

Důvěra pro submisivní ženu není jen hezké slovo. Je to základní podmínka, bez které se nedokáže vzdát. Potřebuje cítit, že ten, kdo ji vede, ví, co dělá. Že ji nehodí dál někomu jinému jako věc. Že ji neponíží veřejně, pokud si to sama nepřeje. A že i když bude úplně zranitelná, tak ji ten člověk neopustí ani nezneužije.

Paradoxně právě ty nejsilnější ženy často potřebují nejvíc prostoru na to, aby mohly být slabé. Když denně musí být tou, která všechno drží a rozhoduje, tak v soukromí touží po chvíli, kdy může přestat být silná. A když najde muže, kterému může věřit natolik, aby se mu odevzdala, často se stane mnohem oddanější a hlubší, než muži očekávají.

Submisivní žena tedy není někdo, kdo „jen chce být špinavý“. Je to žena, která má v sobě velkou sílu, ale zároveň potřebuje najít někoho, komu tu sílu může na chvíli předat s jistotou, že ji nedostane zpět poškozenou.