Zvídavost, zvědavost a tak...

Když sedím doma u psacího stolu s výhledem z okna na zastávku tramvaje před domem, a tam vidím všechny ty horkem polosvlečené děvy, probouzí se ve mně zvídavost.

Je ve mně už asi tak od puberty, možná i dříve, a vždycky když vidím ženu, která lahodí mému oku, tím spíš, když je hezky oblečená tak, že své vnady ukazuje všem okolo (sukýnky, kraťásky, šatičky, zadky, stehna a lýtka, pod lehkým tílkem se rýsující prsa), vibruje to ve mně.

Jaká asi je? Na dotek, na chuť… Moct si tak sáhnout, pohladit, podržet, olíznout… Zasunovat, přirážet… vibrovat a vnímat jak ona vibruje… Píšu o vibracích, ale víte, jak to myslím, ne? Jak to s člověkem uvnitř rezonuje, a jak to rezonuje mezi těma dvěma.

Víte, jak je to se zvědavostí, každý vám řekne, kdo je zvědavý, bude brzy starý, nebo brzy dojde úhony apod. Řekl bych že je něco v nás lidech, co nás nutí chránit si své soukromí, svoji intimní zónu, kam pustíme málokoho a málokdy. Takže máme tyhle průpovídky.

Nevím jak u mužů, tam je asi taky přespříliš kontaktů odrazujících, ale u žen rádodajek mužům bliká červené světélko, většinou, třeba si užijí, třeba ne, ale rychle pak zdrhají a už se k ní příště nehlásí, nebo jen potajmu na vysypání pytle, na společné žití to moc nevidí.

Všechno to souvisí se zkušeností, kdy málo je většinou špatně a moc je taky špatně. Určitě záleží na věku zúčastněných, zejména v mládí, ale ve zralé dospělosti už se předpokládá, že nějaká ta zkušenost je. Přitom je to zvláštní, protože každý člověk je individuum a hodně zkušeností neznamená hodně souladu, ne vždycky.

Ve finále všechno závisí na svobodné vůli všech účastníků intimního sbližování, která nám tak nějak byla dána, možná ke zlosti některých, kteří by rádi beztrestně experimentovali. Ale jak říká Lulu v Pátém elementu, nikdy ne bez mého svolení.

Věnováno všem trpícím mužům. A teď, dá mi některá ze žen svolení? Ne, jen legrácka.