Swingers? Jen sen

Už dlouho mě láká představa swingers party. Ne kvůli nějakým divokým scénářům, ale kvůli atmosféře, zvědavosti a tomu zvláštnímu pocitu, že člověk vstoupí do prostředí, které je úplně jiné než běžná sobota večer. Jenže moje cesta k tomu zážitku je zatím spíš komediální seriál než cokoliv jiného.

Když jsem se o tom poprvé bavil s kamarádkou, která byla stejně zvědavá jako já, říkal jsem si, že mám ideální parťáka. Jenže život má svůj humor. Kamarádka se odstěhovala do Německa a já zůstal sám se svou fantazií a prázdným Messengerem. Pak se objevila další možnost – jiná kamarádka, která se o tom se mnou zapovídala a říkala, že ji to láká. A já si říkal, že vesmír mi přece jen přeje. O týden později byla zamilovaná tak, že by ji na swingers party nedostal ani teleport.

Řekl jsem si, že to vezmu do vlastních rukou a zkusím inzeráty. Po pár pokusech jsem ale pochopil, že to není moje cesta. Buď to bylo příliš rychlé, příliš zvláštní, nebo prostě úplně mimo. Tak jsem to vzdal dřív, než jsem stihl napsat něco, co by mi jednou připomnělo, že jsem měl slabou chvilku.

A aby toho nebylo málo, člověk má v hlavě i úplně obyčejný, racionální strach: pohlavně přenosné nemoci. Ne že bych si představoval nějaké katastrofické scénáře, ale když se člověk pohybuje v prostředí, kde je víc lidí a víc kontaktů, je logické, že začne přemýšlet o zdraví, ochraně, pravidlech, hygieně, testování a komunikaci. Je to vlastně docela vtipné – člověk si vysní tajemnou atmosféru, tlumené světlo a elegantní lidi, a pak ho napadne: „A co zdravotní rizika?“ Romantika okamžitě dostane brzdící manévr.

A někdy si říkám, jestli ta moje představa není vlastně lepší než realita. Jestli ten svět, který jsem si vysnil, není přesně takový, jaký má být: trochu tajemný, trochu nedosažitelný, trochu zahalený v mlze fantazie. Ale pak si uvědomím, že představa je jen film v hlavě. Realita je život. A život je vždycky jiný, než si člověk naplánuje.

Možná by byla lepší. Možná horší. Možná úplně jiná. Lidé, kteří o tom mluví otevřeně, často říkají, že realita je hlavně lidská. Ne dokonalá, ne filmová, ale skutečná. Plná komunikace, hranic, respektu, někdy nervozity, někdy překvapení. A že právě to je na ní zajímavé.

Takže jestli je představa lepší než realita? To nevím. Ale vím, že představa je hladká, bezchybně sestříhaná, bez trapných momentů. Realita je zase opravdová. A možná je to přesně to, co z ní dělá něco, co stojí za to zažít — až jednou přijde ten správný čas, správný člověk a správná odvaha.

Do té doby mám svůj malý blogový seriál plný odjezdů do Německa, náhlých zamilování, podivných inzerátů a racionálních obav o zdraví. A víš co? Je to vlastně docela dobrý příběh. A možná jednou přijde i ta kapitola, kde se moje vysněná atmosféra konečně potká s realitou. A jestli bude lepší, horší nebo úplně jiná? To se uvidí. A právě v tom je kouzlo.

A pokud někdo z vás už takovou zkušenost má, klidně se podělte o svůj názor. Zajímá mě, jestli je vaše realita lepší než moje představa, nebo jestli je to přesně naopak.