Průhlednost

Dnes jsem v parku proti rannímu sluníčku obdivoval siluetu mladé holky. Slunce bylo tak nízko, že ji prosvítilo jako rentgen. Ta žlutá potvora odhalila každý detail, který se snažila schovat pod bílými kalhotami.

Dávám si třetí kolečko v parku a mám na mysli otevřenost. Otevřenost která se nějak moc mezi lidmi, ani mezi amatéry nenosí.

V profilu jsem měl v poslední době napsánu větu, že hledám milenku, co chci a co nabízím. I když se to nezdá, tak taková přílišná otevřenost není to pravé ořechové. Bohužel v pár rozhovorech se ženami jsem se dozvěděl hned jako první věc to, že ony to samé nehledají. Trochu mě to zarazilo, protože "hledání" není tady můj primární cíl. Na to už jsem na Amatérech šíleně dlouho, abych to bral takhle vážně.

A tak si dumám při zápřahu do kopce, že otevřenost hodně lidí vyděsí. Myslí si že člověk na druhé straně chce něco kategorického, přes co rozhodně nejede vlak. Je vyřazeno povídání o blbostech, je vyřazen lidský kontakt. Jsi úprosně hledající člověk, který se nechce zdržovat na křižovatkách. Pozor na něj.

A možná právě proto mi vytanul na mysli ten obraz holky při vběhnutí do parku. Vidět naprosto dokonalé ženské křivky v kalhotách prosvícených sluncem, jako by si je slečna ani nevzala, je kouzelné. Taková průhlednost potěší nejedno oko. Jenže mezi lidmi to funguje zřejmě jinak. Tam přílišná průhlednost často spíš vyděsí. Popisek jsem smazal.