Hodinový mazel

To si tak člověk jde po ulici, má radost, že vůbec jde. Přetržený křížový vaz s drobnou průvodní komplikací v lýtku je kombinace, která tomu, že už za čtyři týdny budu aspoň zase chodit, moc nenasvědčovala. Ale když člověk jde, má víc času vnímat okolí a všímat si detailů ve srovnání s během nebo jízdou na kole.

Tak jdu přes Chrudimku a vidím dnes už asi třetí auto „hodinový manžel“. No jo, to jsou ti zručnější z nás, pomyslím si a samozřejmě mi prolétne hlavou pár povídek a blogů, které jsem tady na tohle téma za ty roky už četl. Ale tahle poslední dodávka měla už nápis oprýskaný (asi zas tak šikovný nebyl zrovna tenhle)... Jasně jsem tam viděl „Mazel“ a moje asociace už byly nastartovány...

Můj nejlepší kamarád, který o mně ví vše a který je mým pravým opakem, mi kolikrát říkal z legrace, že mi půjčí svou ženu, abych si s ní popovídal, objal ji, udělal jí to pusou, vzal ji do wellness... prostě všechny ty otravné činnosti, na které skrze záplavu zápasů fotbalového mistrovství, práce, cyklistiky, piva a dalších bohulibých činností prostě není čas. Já se vždycky chytím a hned se zeptám, jaký měla den, a to už mě hned začne brzdit, že to byla jen blbá legrace a ať toho okamžitě nechám. Jak rád říká, že jsem divnej, ale že mě toleruje.

A zpět k tomu mazlení, vlastně to je díra na trhu, tržní nika, niche, a mimochodem děkuji i bohyni Niké za přízeň i v těchto složitějších chvílích. Vždyť to je přece to, co by spousta mužů i žen ocenila, to jsou přece ty důvody, které tolik z nás, vás vedou do různých život komplikujících dobrodružství... přitom to může být služba jako každá jiná. Pomazlit, potulit, políbit, pohrát si, poslechnout, a když bude chuť, tak se prošukat až do rána.

Pak se rozloučit, vyměnit si zdvořilostní fráze a vydat se každý svou cestou dál. V případě spokojenosti a frustrace přerůstající únosnou mez si mazla zavolat za pár týdnů nebo měsíců znovu, pro klid duše všech. To by bylo krásně na tom světě a tohle nejde zakončit jinak než starým dobrým hebrejským Mazel tov!