Stříbrná kulička

Vylezl jsem z koupelny, zase jsem připravený. A těším se, protože vím, co bude následovat.
Mazadlo, z ledničky poppers, ubrousky.
Přicházím do pokoje, dávám to na stůl.
Stojíš tam, nahá, majestátní. Široké boky, obrovská visící prsa. Když se k tobě přitisknu, jsi krásně měkká a teplá. Hebkost sama. Tíha tvých prsou mě opíjí, vzbuzuje úctu. Je to nepopsatelný pocit, jedno zvednout a cítit jeho váhu.
Líbáme se, máš stejně měkké a plné rty, jako jsi sama. Zpola tě objímám a natáčím se k tobě lehce bokem, pomalu mi sjíždíš rukou mezi půlky, druhou si se mnou lehce hraješ zepředu.
Ještě chvíli si užívám doteku tvého těla a pak se předkláním, nataženýma rukama se opírám o stul a nabízím se ti. Jaká škoda, že se tě nemůžu víc dotýkat, když si se mnou hraješ. Nejraději bych na tobě ležel a objímal tě, když si mě podmaňuješ.
Masíruješ mě mezi stehny, silou mačkáš zadek a občas zajedeš do rýhy. Zatlačíš plochou prstu na anál a já si vychutnávám to čekání, než se do toho opřeš pořádně. Vím, že to přijde, tak můžu čekat.
Mezitím mě honíš, už mi hezky ztuhl - jen tak zlehka si zepředu pohráváš. To důležité se děje vzadu.
Ruka zezadu mizí a slyším mlaskání mazadla, jak sis ho nabrala do dlaně a rozmačkáváš, aby změklo. Zastudí to mezi půlkami a cítím to mastné, co po mě roztíráš.
Hřbetem dlaně na mě zespodu tlačíš, a jak mi ruku posouváš mezi nohama, tak se mažeš. Je fantastické, jak jsi kluzká.
Představuji si tvou baculatou ruku, jak je kluzká a jak krásně ke mě pasuje. Škoda, že tu nemám zrcadlo. Máš tak sexy ruce, už jen když je vidím, tam se mi probouzí chvění v podbřišku.
Tlak na anál mi sílí, začínám se otevírat. Rytmicky kroužíš a promazáváš mě. Pronikáš do mě zvolna konečky čtyř prstů naráz a já konečně cítím, jak mě otevíráš.
"Hezky se uvolňuješ."
Těším mě slyšet spokojenost z tvého hlasu. Rád jsem tvoje hračka.
Pořád mě jemně honíš a přitom prsty zpola ve mně rukou kroužíš a dlaní promasírováváš půlky.
Na chvíli vyklouzneš a zase slyším mlaskání. Těším, se, až nabereš mazadlo, chci, abys ho do mě nacpala. Spoustu, chci být vevnitř vyplněný.
Zastudí to a vklouzáváš do mě, vtlačuješ to bílé kluzko, zhluboka se nadechuji a spokojeně vzdychám. Tak nádherně to se mnou umíš.
Najednou na mě tvrdě narážíš, zepředu mě pevně držíš a zezadu vyjíždíš a zajíždíš. Naštěstí jen tak moc, jak víš, že můžeš. Ale dává to tušit, co je v tobě za sílu. Vzbuzuješ respekt.
Zase nabíráš mazadlo a s otáčením ruky do mě zajíždíš, trochu vyjedeš, abych si vydechl a znovu se do mě šroubuješ.
Napětí roste, jak se blíží klouby ruky.
Levačkou mě hladíš po těle, cítím, jak se o mě opíráš břichem, to je tak příjemné, dotyk na větší ploše těla. Chybí mi to, jsem opuštěný, když tě necítím po těle.
Ukonejšila sis mě a uvolnila tak, že do mě pronikáš přes klouby. Když do mě zajíždí klouby, silou mě honíš, aby ty pocity vpředu i vzadu měly vyrovnanou intenzitu.
Musím na chvíli zadržet dech, i ty jsi ve mě nehybná, dáváš mi čas zvyknout si.
Vyjíždíš a hned znovu pomalu pronikáš zpátky dovnitř.. Tentokrát víc do hloubky a už se nevysouváš.
"Ách," zhluboka vydechuji a přeji si, abys ve mě zůstala. Prohýbám se v zádech, nohy napnuté, jsme bizarní sousoší.
Vpředu si se mnou hraješ zlehka, abych si mohl vychutnávat, jak si mě vevnitř prozkoumáváš a rozšiřuješ.
S mlasknutím vyjedeš, nabereš další mazadlo... Honem, už abys byla zase ve mě. Patříš tam, ohřej se ve mě. Nasaď si mě, jako rukavici.
Pomalu se zavrtáváš do hloubky, hledáš si cestu a uvolňuješ si místo, aby ses za chvíli nekompromisně zasunula o kousek hlouběji.
Rytmicky ve mě pumpuješ a jako by ses nabažila, vyjíždíš ven a protahuješ mi vchod. Soustředěním na hloubku jsem se zvenku uvolnil a je potřeba mě rozmasírovat.
Po chvíli zase pronikáš do hloubky. Brzy mineš místa, kde už jsi byla a jemně zajíždíš hlouběji.
Musím si kleknout, opírám se hrudí o postel a vystrkuji prdelku. Sedáš si za mě a slyším mlaskání, za chvíli cítím, jak do mě vjíždí konečky prstu druhé ruky.
Protáčíš se pravačkou ve mě a levou objíždíš okolo svého pravého předloktí, zatímco se otevřenou dlaní zasouváš.
"Bože, tak nádherně to klouže."
Rytmicky mě promasírováváš podle hudby, která nám hraje. Jako bys tancovala...
Hraji si se sebou a ty mě pomalu roztahuješ. Chvílemi tvrdě narážíš, jak mě rukama šukáš. Pak zase vyjíždíš ven a přitom se hladíš po rukou a při tom všem mě otevíráš víc a víc.
Když do mě zasuneš obě ruce a začneš je zároveň vytahovat tak vím, že už mě ojíždíš naplno.
Nárazy tvých rukou mě posouvají po posteli, zapírám se rukama o zeď, abych pevně držel. Musím být tak dobrý, abych tě byl hoden.
Rozšukaného mě necháváš odpočinout a jdeš zase do hloubky. Cítím, jak jsem u vchodu vyplněný a napnutý a přitom mě začínáš druhou rukou napínat i v hloubce. Obrovský kůl. Jsem ve středověku a popravují mě naražením na kůl.
Honím se, abych víc vydržel, ale tlak uvnitř sílí, už to nevydržím, jako bych měl každou chvíli prasknout. Ovládá mě napětí, je v tom příměs strachu.
Musím se ti poddat.
Rychle nahmátnu lahvičku s popprsem a jednou rukou odšroubovávám. Co nejvíc vydechnu a zvolna, zhluboka nasávám jednou nosní dírkou přímo z hrdla. Zprvu cítím divný technický pach, jako chlór bazénu, ale to mě rychle přestává zajímat, jak se ve mě rozlévá teplo. Ovládá mě příval energie, téměř nesnesitelný tlak uvnitř mě mizí. Pořádně zhluboka nadechuji. Jsem připraven.
"Víc..." Jako bych tě necítil. Zesiluji na hlase: "Víc, silněji!"
Pořád málo... Kde jsi? "Hlouběji, pořádně!!" Copak nevíš, co je pořádně?
Konečně zase cítím, jak do mě pronikáš do hloubky.
Začínáš tvrdě přirážet, roztahuješ mě u vchodu, ale já chci být hlavně dobýván uvnitř.
Všechno je mi jedno, chci dostat pořádně zabrat. Natvrdo.
Nasazuji lahvičku na druhou dírku a zase nadechuji. Pomalý táhlý nádech. Slyším šumění vzduchu a zezadu jak se zhluboka dýcháš, když do mě rveš ruce.
Druhá dírka za zase hluboký nádech.
"Pořádně mě ojeď, jsem tvoje děvka!"
"Děvky potřebují ojet, aby nezlobily!"
Třetí nádech. Tenhle je poslední, nedám si víc, čtyři minule byly moc... Ale když je to tak skvělé. Ne, tři budou dost! Rychle lahvičku zašroubovávám a odhazuji.
Jednou rukou si zapřu stydkou kost a druhou se tvrdě honím...
"Ještě, omrdej mě!!"
Mluvím tak, ale jen proto, že chci, abys tak mluvila Ty. Chci slyšet, že jsem Tvoje děvka. Mrdej mě!
Škoda, že Ty mlčíš, soustředíš se jen na pohyby a na tu tvrdou práci. Ach, třeba jednou pochopíš a budeš na mě mluvit tak, jak v té chvíli potřebuji.
Svět zmizel, přestávám existovat. Jsou jen ruce, co do mě drsně vjíždějí, smýkají se mnou po posteli. Slyším, jak ztěžka dýcháš, když to do mě rveš, jen ty zvuky. Jako divoké zvíře. Ale já jsem ještě divočejší.
Mizím, konečně jsem se zbavil sám sebe, své sebekontroly, je jen cosi v prázdném, horkém a vlhkém prostoru. Temně rudá tma...
Moje ruce mě mechanicky přivádí k orgazmu a uvolňuji se, napětí mizí.
Vyklouzáváš ze mě.
Zhluboka oddechuji, jsem rozpálená hadrová panenka, nemám sílu pohnout tělem.
Před očima mám temnou karmínově stříbřitou plochu, po které se pohybuje stříbrná kulička. Úplně v té tmě pod mými víčky září.
"Kulička, vidím stříbrnou kuličku."
Co to znamená? Proč vidím právě tohle? Kutálí se po ploše nikde - kdo ví, v jakém světě jsem se ocitl.
Najednou si uvědomím, že mám obličej v plamenech, zuřivě si ho třu o chladný polštář, abych zase uvolněně ležel.
Zezadu došustily ubrousky, jak sis otřela ruce a cítím, jak mi masíruješ chodidla. Doteď jsem si myslel, že pálí jako v ohni, ale teď si uvědomuji, že pálí chladem. Tvoje teplé hebké ruce jsou tak laskavé.
Dáváš si moje chodidla pod paže, mačkáš mi je svými teplými a tak neskutečně hebkými oblinami. Zaplavuje mě nevýslovná něha.
"To je nádhera, miláčku."
Ovládá mě vděčnost k Tobě. Možná je to láska. Nemluvím o tom, ale je to tak silné... Jsi tak laskavá.
Jsi úžasná bytost.
"Děkuji..."
Jsem tak rád za to ticho, které se okolo nás, nebo v nás, rozprostírá. Jen vzdálená hudba. Tiše sedíš a já přijímám vděčně tvoje teplo.
Po chvíli sis lehla ke mě, cítím, jak se ke mě tiskneš a nacházím sílu tě rukou obejmout.
Ležíme, odpočíváme. Začínám si uvědomovat hudbu, která se mi rozlévá v hlavě.
Po nějaké době jdu do koupelny. Hezky to klouže, mezi půlkami. A mlaská, při každém kroku. Chichichi, já mlaskám! Je to až dětská radost, mlaskat si tak po chodbě, zatímco na kůži cítím chladný vzduch.
Stojím ve vaně, čekám na ohřátí vody, když si přicházíš umýt ruce.
Jak se předkláním, jen tak z legrace mi zajíždíš prsty mezi půlkami.
Není to nepříjemné, asi jsem si stihl za tu chvíli odpočinout. Tak neuhýbám.
Všimla sis zájmu: "Ještě?"
Nevím, normálně dvakrát po sobě nevydržím. Po takovém záběru je všechno příliš citlivé a každý dotyk přespříliš intenzivní. Jenže teď je to pořád ještě příjemné...
Zavzdychám jako odpověď.
Jsem tak krásně kluzký, tak proč toho nevyužít...
Pomalu do mě projíždíš, pořád je to příjemné, ale už si musím hrát se sebou. Přece jen jsem hodně citlivý.
S jednou rukou ve mě si sedáš na okraj vany.
Zhluboka dýchám a přeji si, ať do mě vjedeš pořádně. Být teď málo vyplněný je pocit k zešílení.
Začíná to být nepříjemné, já vlastně nechci pokračovat. Vím, že to bude horší.
Ale když mě vyplníš, půjde to vydržet.
Začínáš přidávat prsty druhé ruky.
Tak honem, vyplň mě, jedna ruka je málo!
Vycítila jsi moji horečnatost a rychle přidáváš. Víš, že po tom předchozím tréninku si to můžeš dovolit.
Brzy už do mě zase tvrdě narážíš. Zapírám se a zuřivě se honím.
Není to ta slast, na jakou jsem zvyklý. Spíš je to nepříjemné, s trochou rozkoše. Snažím se vydržet. Pro tebe. Jako bys to byla ty, kdo má požitek z toho mě ošukat a já ti měl jen podržet.
Ovládají mě drsné, tupé nárazy. Rychle a zhluboka dýchám za hluku tekoucí vody.
V hloubce cítím pohyb a nevím, jestli je to spíš nepříjemné, než příjemné, ale to je jedno. Všechno, na čem záleží, je ten drsný rytmus, který nás spojuje.
Jsme jedno.
Já, tvoje hračka a ty, která mě dobýváš. Jak středověké beranidlo.
Rostoucí napětí v hloubce startuje orgazmus. Možná přichází spíš proto, aby to všechno skončilo, než aby k orgazmu vedla k nevydržení narostlá rozkoš. Asi, sám nevím, co prožívám.
Udělal jsem se a s úlevou cítím, jak ze mě zase vyjíždíš.
"Stačilo?"
"Určitě..." Jsem šťastný, že to mám za sebou.
Chci se jen umýt, dostat ze sebe vzduch a chvíli si lehnout. Po těle se mi rozlila taková únava.
Alespoň půl hodiny ležet a odpočívat bude tak příjemné.

Epilog
Nikdy nevím, jestli dvakrát po sobě snesu. Většinou ne. Ale když se to podaří, jsem rád, že jsem to zvládl.
Jsou to jiné pocity.
A je nepopsatelné, když to pokračování, co se zdá nesnesitelné, překonám pro toho druhého. Je to další dimenze. Dimenze, kdy nejsem já. Chvíle, kdy slyším zvuky poráženého zvířete - a někdy později mi dojde, že jsem je vydával já.
Vlastně jsem rád, když překonám to nesnesitelné a nepříjemné - i když v tu chvíli nechci.
Nechci to pokračování, nechci další kolo, ale když mě donutíš, rád se ti poddám.
Je v tom kus submisivity, taková moje vlastní verze masochizmu.
Kéž bys byla dominantní a měla radost z toho, jak si se mnou pohráváš. Nechci být ten, na kom to záleží. Rád se ti poddám.
Vím, co bys mohla cítit. Znám, to, jako muž. Vím, jaké to je, drsně si s druhým pohrávat. Dát mu zabrat, ale jen tolik, kolik snese.
Znám radost, když si pohrávám s někým druhým (obvykle se ženou, ale proč ne s mužem, v podstatě na tom nezáleží) a on zvládne o něco víc. Když ho posunu dál. Je to můj úspěch, že jsem ho přivedl tam, kde ještě nebyl. Kde ani netušil, že vůbec něco je. A že se z toho dá nezbláznit.
A stejně tak doufám, že něco takového můžeš cítit i ty, když si hraješ se mnou.
Dnes, po letech, vzpomínám na to, které holky si se mnou takhle pohrály. I když to bylo třeba jen jednou, ale ten pocit být něčí hračkou... hmmm.
Píšu to proto, že to ve mě je - a musí to ven.
A taky proto, že doufám, že si to přečte někdo, kdo bude v mém životě a kdo se v tom najde. Je to tak trochu i návod.
A možná to osloví i někoho z vás. Když ne tím, že v tom objevíte cosi, co se ve vás skrývá, tak třeba jen tím, že vám to ukáže svět někoho jiného. A poznáte rozmanitost.
Stojím v úctě před báječným pestrým světem lidské sexuality.