Hračka vlastní výroby

Něco pro kutily.
Už jste někdy nakupovali hračky a bylo to jak z povídky Šimka a Grossmana? Buď to mělo správný tvar a špatnou velikost, nebo správnou velikost a špatný tvar. V lepším případě to mělo správnou velikost a tvar, ale pak to bylo z tak příšerného materiálu (odporný chemický zápach hned po vybalení), že jste to z obavy o vlastní zdraví hned vyhodili? Nebo vaše oblíbená hračka začala páchnout až po roce, povrch se rozblemtal a zase to skončilo v odpadcích?

Mě se to stalo. Několikrát. Tak přišla doba, udělat si vlastní.

Toto je popis ke galerii Ne-připínák na stereoidech.

Začíná to návrhem v měřítku 1:1
Na drátěnou kostru se připevní kousky polystyrenu - mají snížit množství použité modelovací hlíny.
Základ modelu se upevní do stojanu.
Na základ se přidává hlína.
Výsledný model včetně vtokového otvoru. Díky nedostatku zkušeností jsem ten vtokový otvor udělal příliš malý - to není vhodné pro vakuování při odlévání. Měl být širší a mnohem větší.
Hotový model při pohledu shora. Povrch by měl být dokonalý, silikonová forma veškeré nedostatky dokonale okopíruje.
Model na loži, na který se udělá sádrová dělící rovina. Toto nebyl moc dobrý nápad, sádra nevytvoří dokonale rovnou dělící rovinu, má bublinky. Chtělo by to na ni dát nějakou další vrstvu pro vyrovnání.
Sádrová rovina, na kterou jsou přidělány zámky. Zámků je tu málo (v prostřední části měly být další) a jsou vidět nedokonalosti dělící roviny.
První polovina silikonové formy, na kterou se přidává podpůrná forma ze sádrových obvazů, budou přidány ještě dřevěné výztuže.
Polovina hotové formy bez sádrové dělící roviny. Nejhorší nedostatky silikonové formy v dělící rovině byly opraveny.
Hotová forma těsně před odléváním. Nevěřil jsem těsnosti dělící roviny, a tak jsem ji oblepil páskou. Nakonec to nebylo potřeba, na spojení formy jsem použil pružné obinadlo a drželo to perfektně, dělící rovina byla těsná.
Hotový odlitek - jsou zde dobře vidět oblasti netěsnosti v dělící rovině - naprosto bez problémů.
Odlévání samo bylo dost dobrodružné, ztratil jsem hodně času vakuováním silikonu, takže během nalévání do formy začal tuhnout. Tak třetinu silikonu jsem musel do formy napěchovat dřevěnou špachtlí. Kupodivu to odnesla jen jedna velká skrytá bublina v nejužším místě odlitku. Tu bublinu jsem objevil díky tomu, že jsem hotový odlitek vypékal - bublina se krásně nafoukla a odhalila tak místo, kde byla skrytá.
Menší bublinky na povrchu byla daň za to, že už jsem nestihl vakuovat nalitý silikon.
Oprava nedokonalostí povrchu - model jsem odřel pemzou, tím jsem otevřel většinu povrchových bublin. Po odmaštění a aktivaci silikonu přišla další dvě vrstvy silikonu.
Výsledek není perfektní, povrch je nerovný a barva podivná. Ten nerovný povrch vlastně nevadí, trocha nerovností se hodí.

Výsledná hračka je docela těžká, v nejužším místě se dost ohýbá.
Možná by se tam dala dát výztuha, případně vymyslet, jak udělat dutiny do těla.

Ještě několik nesouvislých zkušeností:
Pro menší množství silikonu je problém přesně navážit potřebné složky hmoty - u 20g hmoty je přesnost vážení 1g až 5% odchylka. To není málo.
Kvalitní rozmíchání složek silikonu je nezbytné - stačí trocha špatně rozmíchané hmoty na dně a problém s formou je na světě.
Teplota při práci je důležitá - při 15st.C silikon dost špatně tuhne.
Čas také hraje roli - ztratit 10 minut rozmícháváním a vakuováním rozmíchané směsi se může vymstít tuhnutím během nalévání do formy. O vakuováním odlitku si pak člověk může nechat zdát.
Zámků na dělící rovině formy raději víc, než méně.
Při vrstvení silikonové formy nečekat dlouho, jen do začátku ztuhutí. Když se předchozí vrstva nechá moc vytvrdnout, vrstvy formy pak nepřilnou. Zachrání to aktivátor, který se použije před nanesením další vrstvy.
Separovat, separovat, separovat. Raději v několika vrstvách, každou nechat důkladně uschnout. Před odléváním musí být separátor suchý. Málo naseparováno a odlitek se přilepí k formě. Podle zákona schválnosti pevněji, než jak drží samotné vrstvy formy mezi sebou. A zničit si formu prvním odlitkem, to vážně pokazí den.
Materiály na formu i odlitek může použít každý dle své chuti a peněženky. Odlévací silikony nejrůznějších pevností a tvrdostí (15 SHA je do ruky celkem měkké, přes 25 SHA už je tužší, na tlak vydrží). Kdo chce riskovat, použije jakýkoli silikon (upřímně, nebude to nejspíš nebezpečnější, než většina hraček, prodávaných v sexshopech), opatrnější zvolí silikon s atestem pro styk s potravinami. Nejlepší je lékařský silikon s atestem pro styk s lidským tělem - ale ta cena je pak někde jinde.

A ještě zajímavá zkušenost - některé koupené hračky voní. Ani takovým bych nevěřil, znám katalyzátor na silikon, který krásně voní. Jen ty varovné nápisy o nebezpečnosti pro zdraví, co má na lahvičce, ten dojem kazí.