Variace na déšť

Protože neprší, tak jsem se rozhodla dopsat, svoji úvahu. Doufám, že i mezi Vámi se najdou ti, kteří milují bouřku jako já.

Sedím za oknem a fascinovaně pozoruju blesky, slyším hromy a vidím provazy deště, které padají a myslím na Tebe. I moje touha je jak země, která čeká na déšť, aby ji na chvilku schladil, ale uhasit stejně nejde.

A milování jako bouřka, kdy blesky spojí zemi a nebe. Vždycky víš, že může přijít kdykoli, a nedá se předpovědět. Ale přesto jsou potřeba správné podmínky. Někdy je slyšet z dálky a člověk se na ni může připravit, ale přesto ho může přiekvapit svojí silou, která zničí všchno, co jí přijde pod ruku. Jindy stačí nepatrný pohled, letmý dotek nebo polibek a najednou je tady. Jindy burácí v dáli, ale nepřijde.

Někdy dlouho neprší a až si člověk říká, že to není možné a občas nějaký ten mráček přivolá, aby svoji touhu ochladil, ale to pravé přijde až s Tebou. Bouřka a to všechno, co k ní patří. Živelné a nespoutané milování …........