V každé z nás je kus děvky....

A nebo ne? Já myslím, že ano. Každá žena má mnoho tváří a je jen na partnerovi aby je objevil. Nebo na nás samotných. Každá toužíme po něžném mazlení, polibcích a letmých dotecích. Růže položená na posteli a okolo okvětní lístky růží......krásná představa. Naše představy z mládí o princi na bílém koni nebo představy jak přijde pan Božský..... To jsou sny a představy snad každé z nás. Ale připustíme si i naše temnější představy a touhy? Představy, ve kterých vidíme jak nás znásilňuje parta chlapů? Temné myšlenky, kdy chceme být děvkou? Představy kdy jen neležíme a mechanicky neroztáhneme nohy, ale postavíme se na odpor a tvrdě si jdeme za svým uspokojením?

Svěříme se někdy někomu se svou představou? Nebo je jen naše a používáme ji při svých fantaziích při cestách na vrchol? Myslím, že je škoda nesvěřit se se svojí temnou a tajnou stránkou. Vždyť někdy si bytostně přejeme slyšet: Jsi děvka, omrdám tě jako kurvu, podrž mně ty kurvičko......Chceme cítit jak máme své vlasy omotané okolo jeho ruky a jak se poddáváme jeho chtíči.

Proč se neozvat a své tajné fantazie si navzájem nesvěřit? Většina z nás se kvůli fantazii nestane děvkou a nebude se prodávat, ale proč si na to nezahrát a občas neslyšet to co si jen představujeme?