Asi trochu divné, ale vysvětlím. Občas, když si tady krátím čas, tak kupodivu občas chatuju i s ženama. Proti mužům nic nemám, i když jsem heterák feministka, ale v drtivě většině se s nima bavit nedá. Teda pokud nepovažujete za plodný rozhovor typu "A jaké kozy má ta tvoje" "Ano my jsme určitě pár, řekni mi co bys s náma dělal". No a já zjistil, že při běžných rozhovorech s ženama o vaření, hudbě, kultuře, bdsm, mých povídkách, mi vůbec nevadí je střídat a nebýt věrný jen jediné. A co je horší, dokonce narozdíl o jiných s nima komunikuju i opakovaně. Ale to nejhorší je, že vlastně po nich nic nechci.

Když na to tak koukám, jsem pěkný hazjl. Ženské z toho nic nemájí, ani si se mnou nevyhoní, natož bychom šukali a jenom se mnou zabíjejí čas.

Prostě jsem děvkař, je to jasné.