Krize

Moc myslíš, zaměstnej mozek a nepřemýšlej nad blbostma…. Blbostma? Vždyť to jsou ty nejzákladnější věci a potřeby člověka…. Život se omezil na práci a spánek, to vše občas přerušené nevšedně všedním zážitkem. Stereotyp? Nikdy mi nevadil a vždycky jsem měl rád vše naplánované a rád dopředu věděl co se bude dít… a to mi pomáhalo ostatní překvapoval. Už mě nebaví ani práce, a tady nastává problém. Těch 8-10 hodin denně , který strávím v práci přemýšlím proč to teda dělám, proč si nenajdu něco jiného, vždyť jsem schopnej člověk, kterej dokáže práci dávat vše a dokonce ji dokáže předřadit potřebám vlastní rodiny. Na to moc hrdej nejsem, ale jsem prostě takovej. A alespoň podle mého je to dobrá invence pro jakékoliv zaměstnání. Rodinu mám báječnou a ženu výjimečnou, která mě zná, chápe a toleruje, ona ví, že práce je pro mě hodně moc - potřeba seberealizace, potřeba posunovat se dál, nalézat možnosti, organizovat, plánovat, hodnotit…… Jako ryba ve vodě a teď mi ta voda přestává chutnat… Život se omezil na práci a spánek a začal ubíhat hrozně rychle. Pondělí, pátek, pondělí, pátek….. dny volna, klidu a relaxace jsou fuč.. Sice o víkendu tvořím, kutím, vyrábím a spravuju, ale to mě dokáže naplnit jen trochu, přesně natolik, že z toho čerpám pondělní cestu do práce….. pak je zase vše při starém. Co s tím, kde se ztratila ta radost a chuť do života, jsem snad tak unavenej? Ano, teď častěji než dřív. Ne fyzicky, ale hlavě se přestává chtít… cokoliv. Rád bych dělal co mám rád, rád bych měl co mám rád, rád bych říkal co mám rád. Život se omezil na práci a spánek a vytratila se mi z něj radost. Ne že bych se nesmál, nebavil, ale smíchu je mnohem míň a zábavy si moc neužiju…. Vždycky jsem měl alespoň tu práci a teď je pro mě práce ztráta času…. Jestli ona to nebude ta krize středního věku!!!???