A nyní perla

A nyní perla od Jaroslava Vrchlického:

Rytíř Smil

Rytíř obrací k ní zraky:

"Kunda?...To je zvířě ňáký?"

"Ale ne toť dvorana,

mezi mýma nohama."

Ukaž mi ten ocas pane,

uvidíš, že hned Ti vstane,

jako roubík ve chvíli,

jak odkryju košili.

Chceš-li mrdu rozkoš znáti,

musíš ocas v kundu dáti,

než ti míza vykape,

támhle hleď, je kanapé.

Rytíř divnou touhou prahnul,

po kundě si rychle sáhnul,

a jak mužští přemnozí,

chmátl při tom na kozy.

"Ha!" Vykřikl jak lítý.

"Divné na mne lezou city,

musím ocas ostudu,

rychle vrazit do sudu."

"Ale pane," dívka vece,

"poslechni mne trochu přece,

ty nemusíš na mou víru,

strkat ocas v sudu díru."

"Mám já také díru s chlupy,

sáhni, vem si ji do ruky,

nebuď, pane, jako hňup,

kunda lepší než je sud."

"Co to jenom ale značí,

že mne kulky náhle tlačí?"

praví rytíř. "To jsem bloud,

ocas stojí mi jak sloup.

"Přistup, pane, ke mně blíže,

a skloň hlavu svoji níže,

podívej se, ať ji znáš,

to je kunda, tu ji máš."

"Ukaž!" Náhle rytíř řekl,"

na kolena před ní klekl;

"zblízka já se podívám,

na tu kundu, ať ji znám."

Celý prst jí vstrčil do ní...

"Jak ta kunda hezky voní.

Je to gusto, tenhle smrad,

to já čuchám tuze rád."

Chlupy na kundě jí hryzal,

uvnitř jazykem ji lízal,

liboval si: "To je med,

snědl bych tu kundu hned!"

"Pane," dí mu dívka vřele,

"lehněme si do postele,

tam si můžeš s kundou hrát,

klaprdona do ní dát."