Mé malování

Mám postavený stojan a v něm natažené plátno,na paletě nachystané barvy,na hraně stojanu leží uhel.Nervozita dopadá na mé ruce a prsty se začínají třást,napadá mě,že přece nemám co ztratit,jsem jen pouliční malířka,ne Leonardo da Vinci.

Z mých myšlenek mě vytrhává hlas ženy,medový a vábivý...

"Chci abys mě namalovala" říká a usedá na připravenou židličku...

Chce namalovat jen uhlem,což je dobře barvu jejích modrých očí bych nedokázala namíchat,ta žena mi voní,její oči září nedočkavostí. Její mírný úsměv mě dráždí a snad vzrušuje..

Ano vzrušuje!! Neuvěřitelně mě přitahuje,musím začít malovat a né myslet na ní,je nádherná. Starší o dost starší než já..

Se zvednutým obočím se mě táže:"Tak začneš už?"

Mám sucho v ústech,naprázdno polykám,mé roztřesené prsty berou uhel..a najednou to jde samo,maluji její oči a běhá mi mráz po zádech,její zlehka zvednuté obočí,její rty smyslné a usměvavé...jak asi chutnají...

Cítím potřebu se jí dotknout,jdu k ní,natáhnu ruku která už se netřese,dotku se bříšky prstů její tváře,přivírám oči a zhluboka vdechuji její vůni..

Buší mi srdce vzrušením,musí to vidět na mé hrudi,chtěla bych jí začít líbat,ale otáčím se a odcházím zpátky k plátnu,mírný letní větřík mi vrací myšlenky k práci...

Asi ze soucitu či z úcty jí ubírám pár vrásek a přemýšlím jestli to není škoda,když jí tak sluší...

Slyším se říkat:"Váš portrét je hotov Madam." Mám podivný tón hlasu,jsem překvapená svou reakcí na tuhle dámu...vím,že jí portrét nechci prodat,chci si ho nechat,odnést domů,dokreslit jí těch pár vrásek a dívat se na ní,chci aby plátno vonělo stejně jako ona...

"Je povedený"

"Stejně jako Vy Madam"

"Tu máš" a podává mi peníze,mechanicky balím plátno do papíru...

"Proč jsi smutá?"

"Chtěla jsem si Vás nechat Madam." Po mé odpovědi se rozezní její smích,dívá se mi do očí,jsem to já kdo klopí zrak jako první,snad se i červenám...

Bere si ode mě plátno a odchází,dívám se za ní,jak se vlní v bocích a mizí ulicí,ztrácí se mi z dohledu má sladká a zakazaná touha...

Chce se mi zakřičet ať se vrátí,že portrét ještě není hotov...stojím tam smutná a osamělá,zpustošená touhou po nemožném...

Až palčivě bolí políbení múzou...