Motýl

Mám v ten říjnový den potřebu jít se projít,líbí se mi ty dny plné slunce a spadaného listí,které nasbírám do kabelky,mám volnou už jen přední kapsičku kterou zaplním rozkvetlími květy.Pomalu se loudám k domovu,na trávníku pod schody mezi ulicemi vidím pampelišku a na ní motýla,fotím ho,první fotka je rozmazaná. Udělám ještě jednu. S telefonem v ruce se na tu křechkost dlouze zadívám..

"Motýl je symbol svobody,líbí se Vám??",překvapeně se otočím,stojí vedle mě velice hezký muž,cítím jeho vůni,dívám se mu do očí,do jeho tmavých očí...s úsměvem čeká na mou odpověď... "Opravdu to jsem nevěděla",nic lepšího jsem pod tíhou okamžiku nedokázala ze sebe dostat...díváme se neustále jeden na druhého,napadá mě,že zatím co já jsem zachumlaná v chuňatém roláku on má na sobě kraťasy a triko s krátkým rukávem. Nutí mě to k úsměvu,vidím jak jeho pohled zůstává na mé kabelce a jeho úsměv se rozšiřuje...

Ptá se mě,zda mě může doprovodit...povídání nevázne a najednou stojíme před obchůdkem do kterého chci jít a lidi co jdou po chodníku nás musí obcházet,je mi s ním dobře.

"Měl bych už jít."

"To by jste měl." odpovídám i když nechci,aby odešel...

Odchází jen pár kroků a vrací se ke mě

"Neodejdu dokud mi nedáte telefoní číslo!!" Směju se,ani netuší jak jsem v tuhle chvíli šťastná...dám mu své telefoní číslo..Pak se rozloučíme..

Odchází a já se za ním dívám,líbí se mi..je výrazně starší než já..napadá mě jestli na mě bude mít dost trpělivosti...

Stále si vykáme i po sms..konečně se zase vidíme..oba nervózní..snad šťastní..navrhuji tykání...a pak pan Motýl dostává své jméno...doprovází mě romanticky domů,políbí mě na rozloučenou...vrací se ke mě rty a začínáme se vášnivě líbat..lapám po dechu,prosím ho ať to nedělá...odtrhává se ode mě.

"Musím od Tebe co nejdál Bosorko,učarovala jsi mě!!" S pozdravem odchází.. ráda se za ním dívám a nespouštím z něho oči dokud nezajde za roh...jak já bych chtěla být zamilovaná bez všech těch svých ustrašených ALE!!!

Náš nový vztah se rychle rozbíhá..chce víc než mu já můžu dát..mluví jasně a věcně..říká,že nám není patnáct,že je tu možnost spolu bydlet a já jí nechci využít..najednou mě dusí..tím jak chvátá a já se tolik bojím..on nechce slyšet..

Vystrašená mu píšu,že zatahuji řuční brzdu,že bude lepší,když se my dva v životě jen mineme..moc to nechápe a vzteká se,najednou mi nerozumí a ani nechce..pro jistotu odjíždím z města a pár dní trávím u kámošky,vždycky mě postaví na nohy,sundá ony pomyslné růžové brýle,prý už jsem dost stará na to abych je pořád nosila...

Zase se usmívám..

Uvědomuji si jak ráda jsem se za ním dívala,když odcházel a mizel za rohem..

Jen další co neměl trpělivost...

Muž který dokázal říct,že motýl je symbol svobody....